The Tree of Life
Strom života
The Tree of Life
Režie:
Terrence MalickScénář:
Terrence MalickKamera:
Emmanuel LubezkiHrají:
Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastain, Hunter McCracken, Laramie Eppler, Fiona Shaw, Joanna Going, Kimberly Whalen, Jenny Shakeshaft, Will Wallace (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Texas, 50. léta minulého století. Jack O’Brien si prošel dětstvím plným her a krásné nevinnosti. Dospívání mu však přináší rozčarování a vztah s jeho otcem, který by mu pomohl tímto nelehkým obdobím projít, je dosti komplikovaný. Jack je ztracenou duší v moderním světě, která si klade řadu otázek a snaží se v životě zorientovat. Kde je pravda? Co je věčnost? Jak vznikl život... Hvězdně obsazený snímek je poctou životu, přírodě a světu kolem nás, jenž se nám odhaluje jako symfonie. Postupně, obraz po obrazu nám přináší epický a dokonalý příběh, který je aktuální dnes stejně jako před více než půl stoletím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (962)
Dlouho přemýšlim jak pojmout ten komentář tady. Po týdnu musim říct, že byla chyba jít na to do velkýho sálu ve Varech. Po technický stránce je to samozřejmě ideální místo pro vychutnání, ALE opomněl jsem jednu zásadní věc: že tam bude dalších 1000 lidí. Z nich poměrně velká část ignorantů, kterym nedělá problém druhym zkazit náladu/zážitek. Stalo se mi to podruhý v životě ( příznačně prvním případem byla projekce Fontány, která byla ale naštěstí už mou druhou ) - smích v nepatřičných pasážích, šramot, zesměšnování... však z těch komentářů tady je jasný komu mám poděkovat :-). Po tomhle všem mám chut dát plnej kotel pro jakési vyvážení misek kritických vah. Ale když budu k sobě poctivej, tak mě to úplně nedostalo. Tleskám Malickovi za odvahu, jak těžký téma si vzal na bedra a že se s nim popasoval velmi slušně. Vkrádá se mi do tý nádhery ale čim dál častěji slovo kýč - krásná kamera, hudba etc. Jestli už nepřestřelil. Navíc jeho popasování se s tim tématem nese pro mě jednu zásadní těžko stravitelnou linku, kterou tu ale nechci řešit... Velmi si cenim commentů ála Toj. Jinak ale nevim proč, napadá mě něco o perlách a o sviních :-P . Každopádně si dopřeju další a doufám klidnější projekci ( 46. KVIFF ). 5.10.2011: Tak jsem si dopřál slíbenou druhou projekci. Vychutnal jsem si ji bez rušících diváků, ale zato v dost špatný technický kvalitě na menšim plátně. Vyšel z toho mnohem lepší a ucelenější dojem. Je tam řada silnejch momentů s jasnou ústřední linií. Přesto ke kýženému "vytržení" nedošlo. Ano, je to nádhernej film s tématem, který mi opravdu konvenuje, ale tu pátou hvězdu jsem tam prostě ( zatim ) nenašel. Snad příště :-) ()
Boh je vesmír a všetko, čo je v ňom je on, tak aké hľadanie. ()
Musím přiznat, že jsem čekala trochu víc, nebo spíš možná něco trochu jinýho, ale paradoxně pocit zklamání nepociťuju. Malick je divnej a je třeba s tím počítat. Jeho filmy jsou někdy trošku onanií, kdy sledujeme stébla trávy nebo západ slunce z deseti různejch úhlů, ale buďme upřímní, umí někdo přenést přírodu a dojmy na plátno líp než on? Jestli jo, tak já se s ním ještě nesetkala. Ano, mistr se rozmáchnul trošku víc než obvykle, chtěl postihnout všechny otázky života, vesmíru a vůbec, v důsledku čehož se mu film trošku rozbliznul, ale třeba ho prostě už unavovalo vyprávět všechno lineárním stylem. Pokud by to udělal, mohl natočit tři filmy - jeden o vzniku světa, druhej o životě jedný americký family s ne zcela vyrovnanými vztahy a ústřední postavou symbolicky rozštěpenou mezi andělskou matku a nesnesitelnýho tyranskýho otce, kterej si na dětech vylejvá svůj pocit životního selhání, a konečně podivný dovětek, který má asi naznačovat smíření se smrtí milované osoby a setkání na onom světě (to se fakt jenom dohaduju, protože jsem to moc nepochopila). Místo toho všechno nasyslil do jednoho. Úplně chápu, že to všem nesedlo, ale stejně mi ta modrá zrovna u něj připadá dost smutná - to má opravdu tak málo lidí schopnost ocenit nekonvenční přístup? No nic, nebudu šťourat do cizího ne/vkusu, sama to nesnáším. Já si odnáším pár poznatků: Malick opravdu je neskutečněj frajer, protože i když si ukousnul takhle obří sousto, podařilo se mu ho požvýkat zatraceně skvěle (čímž jen potvrdil to, co už víme dávno), za druhý, málokterej film dokázal tak nekompromisně přikurtovat moje oči k obrazovce a našpicovat mý uši neskutečnou zvukovou lahodou (akorát toho Desplata jsem tam nějak nezaslechla, což je u Malicka klasika, že si objedná soundtrack a pak tam prskne Mahlera). Jako obvykle u něj oceňuju naprosto dokonalou volbu pobsazení (Jessica Chastain je fakt nebesky skvělá, Pitt zralej na Oscara a ty špunti byli totálně skvostný) a skvělou psychologii postav, kdy nic není černobílý. No, už se tady nebudu rozplývat, určitě mi to bude ještě hodnou chvíli vrtat v hlavě a stoprocentně si to někdy zopáknu. To víte, když ho miluješ, není co řešit... ()
Terence Malick je rozhodně zajímavý a pojetím originální tvůrce, ale TREE OF LIFE je co do výpovědi dost nejednotný a rozcházející se kousek, který vás přes 2 hoďky dusí a otravuje vztahem mezi přísnym fotrem Bradem Pittem a zamračenym synátorem Seanem Pennem. A to stačilo říct jen "He was my father." jako z ROAD TO PERDITION a ušetřil bys nás intelektuálního trápení, Malicku! Protože pointa žádná. ()
...môže sa to zdať ako povrchné, prvoplánové, dlhé, manieristické "umenie pre umenie".... v skutočnosti je to ale iba veľmi poctivé (odvodené od slova Pocta)... presnejšie slovo ma nenapadá.... no a prirodzene, vnímanie tohto filmu zásadne ovplyvňuje viera. Viera, ktorej základným prvkom je vedomie.... je tu síce často cítiť Freuda, sebaidentifikáciu, ženský princíp vs. mužský-prírodný (odkaz na túto dvojznačnosť je už vlastne hneď v úvodných slovách filmu: "Lidské srdce má na výběr ze dvou cest životem - cesty přírody, a cesty milosti. Je třeba si vybrat...").... ale vnímať Strom života iba ako "sexuologickú" analýzu freudovského pohľadu na vývoj osobnosti je podľa mňa nesprávne ( http://tinyurl.com/7u32ld4 ) ()
Filmový fetišismus, aneb jak je tenká hranice mezi slávou a pádem, po našem 5* a odpadem. Jak přenést knižní poezii na plátno nám servíruje Malick se slušnou odvahou, která je spojena s netradičním pojetím filmařiny. Pokud si film rozkouskujeme, dostáváme pasáže, kdy je člověk připoutám k obrazovce, jak ve 180km rychlosti a s otevřenými ústy hltá každý líbezný tón Smetanovy Vltavy, která je pro mě vrcholem tohoto dramatu. Ovšem potom přichází na řadu příběh (ps. nebo dinosauři), který je tak trochu o všem a o ničem. Přísná výchova PANA otce Brada Pitta je odrazem tehdejší doby (Texas, 50. léta) "tedy aspoň si to myslím"... Co si budeme namlouvat zahrál opět vysoký standart a připisuje si další, dovolím si tvrdit jeden z nadčasových filmů. Pokud odpustím p. Malickovi dinosaury je to za 3* 60%. ()
Dlouho jsem neodcházel z kina takto poznamenán...naposledy se to povedlo Americké kráse. Terrence Malick je pro mě zprostředkovatelem zážitků, je mistrem obrazu, krás přírody. Jeho filmy na mě působí jako zjevení z jiného světa. Možná jsem se v něm našel a ztotožňuji se s jeho pohledem na svět. Na svět, který není složitý, není ani dokonalý...přesto je krásný ve své rozmanitosti a naprosto jedinečný v porovnání s naší existenci ve vesmíru. Strom života má jednoduchou zápletku - prosté rodinné vztahy kdesi v Americe v padesátých letech minulého století, nic originálního. Ale tahle jednoduchost je servírována na zlatém podnose kinematografie a dost tomu napomáhají herecké výkony všech zúčastněných. Hlavně malý Jack a jeho cílevědomý otec, který skrz ústa velmi dobře hrajícího Brada Pitta pronáší jednu filozofickou myšlenku za druhou, jsou dalším tahákem filmu. Jessicu Chastain jsem zde viděl prvně a musím říct, že se mi moc líbila a role chápavé, opatrovnické a citlivé matky se zhostila se ctí a krásou sobě vlastní. Vizuál a hudba jsou kapitolou samy pro sebe a dokonale dokreslují filmový zážitek roku. Co dodat závěrem, snad jen, že tohle ROZHODNĚ není film pro každého (hlavně ne pro "teen-požírače" popcornu). Nebudu ho na každém kroku vychvalovat a doporučovat, nemá to smysl. Kdo chce, ten si k němu cestu najde a věřte mi, pro spoustu z vás to bude pozitivní poznání:-) ()
Ehmm, ehmm!!! Teď jsem si musela odkašlat, abych se nezakecala o něčem, co je o ničem. Mám chuť použít takovou tu větu, co ji většina z nás nemá příliš v lásce, a to je: tohle je jedno z přeceňovaných děl. Nevím, co mělo odkazovat k podobenství (jestli to, panebože, dej mi sílu, dovol mi tě najít), nebo vznik vesmíru. Ani nevím, co je v tomhle případě oslavou života (zřejmě tři narozené děti a tichá radost z jejich příchodu). Obrazy mimo filmovou linii byly dle mého mimo a dost jim nahrávala podmanivá hudba, která z nich dělala něco víc než jsou, a nutila naprosto prvoplánově diváka zamýšlet se nad hloubkou obrazu. Kdyby se to vystřihlo, mohla bych říct, že film je sondou do života jednoho egoisty, který psychicky terorizuje svou rodinu, včetně dětí, které se z toho nikdy nedostanou. To by pak smysl dávalo. Jediná věc, která v těch 40 minutách napříč filmem byla trochu evokující to, co se dělo ve filmové klasické rovině, byl záběr, kde stojí dinosaurus s packou na malém dinosaurovi. A pokud mi někdo chce tvrdit, že jsem nepochopila hloubku toho filmového počinu, mohu dodat, že jsem alespoň pochopila hloubku Pittových rolí, které díky tomuto dostávají nový nádech. HOWGH. ()
asi nejlepší přírovnání řekl můj kamarád - křesťanská agitka plná krásných obrázků a hudby. Kamera je moc hezká a střídá se tam jeden zajímavý záběr za druhým. Střih a příběh je už horší. Přiznám se, že jsem ho úplně nepochopil, tak se v něm moc pitvat nebudu, tak ani neporadím komu je vlastně určen a jaký je v něm smysl. Jsem ale rád, že jsem film viděl doma, protože v kině bych se hrozně nudil a přetáčení mi to chvilkami usnadnilo. Hodnocení kvůli nudě a příběhu nemůže být u mne vyšší než slabší 2 hvězdičky a ani "Vltava" to nezachrání :-) ()
Jestliže se Malick snažil vytvořit svou Vesmírnou Odyseu, povedlo se. Natočil podobně jako Kubrick ukrutně dlouhý, všelijakými záběry vycpaný, ale hlavně nudný film. Kdyby to byl dokument o vzniku Země, neměl bych žádné výhrady. Jenže není. Náboženství je kravina takže 1 hvězda za Pitta a Vltavu. ()
Nejvíce se mi líbila Mrs. O'Brien / Jessica Chastain, ani nemusela mluvit, dále velmi zajímavá originální kamera a naprosto skvělá hudba, které vévodila samozřejmě Vltava od Smetany. Jako už po několikáté mám ale docela velký problém s Bradem Pittem. Je mi vám nějak divný a to nejen proto, že žije s A.J. .. on snad zase vůbec nehraje, jen si tak pózuje, háže ten svůj typický kukuč a užívá si naprosto přemrštěný honorář. Možná, kdyby mu začali platit, jako v jeho začátcích, začal by zase hrát. O tom, že to umí moc dobře - o tom žádná… ()
Skladanka uzasnych obrazovych kompozic s hudbou lahodicich memu sluchu. Predevsim pasaz zrozeni Zeme a zivota na ni je uchvatna. Film me oslovil a jen me upevnil v me zivotni filosofii. ()
Čistá filmová lyrika, nemá cenu v ní hledat jiné roviny než metaforické obrazy archetypů otec - matka - dítě - domov - Bůh. Klíčové dialogy jsou vlastně modlitbami, lidé toho spolu moc nenamluví, ale ten průlet nad životy hlavních hrdinů v jejich nejintenzivnějších momentech je prostě magický /člověku to připomene jeden výrok V. Kornera: Život je docela pěkný, ale jinak je to obrovská ztráta času./ Alternativní slogan pro plakát k filmu: Balada, ve které hraje B. Pitt s plesiosaurem /oba docela obstojně/. ()
Křesťanský art. Upřímně, asi prvních 10 minut to má i příběh a pak začíná sled modliteb, scén s dětmi, scén s Bradem Pittem a hlavně předělávka Koyaanisquatsi. Jenže Koyaanisquatsi je dobré, protože i beze slov dokáže odvyprávět příběh prostřednictvím záběru krajin a života ve městě a navíc, nikdo si u něj nehoní svůj um a tak má hodinu a půl. Malick svoji víru v Boha roztáhl na dvě hodiny a pak ještě na tři. A ještě horší je, že to nudí, protože tenhle styl nevydrží bavit dlouho. V podstatě s tím mám stejný problém jako s Enter the Void od Noého. Modlitby tam pak přestanou souviset s tím, co se ve filmu děje a najednou tu máme vyprávění příběhu života chlapce. Pak přijde konec, který nemám tušení, jestli jsem pobral dobře. Byla apokalypsa a ta rodina je v ráji, nebo nebylo nic a představuje si to ten chlap ve výtahu? Každopádně je to obrazově zajímavé, jen toho vesmíru na mě bylo málo. Poetické to je taky, ale to je tak všechno. Tenhle meditativní pokus o film prostě nevyšel. Radši si fakt pustím to Koyaanisquatsi, než tohle. Z toho aspoň budu něco mít. Ze Stromu života si nic moc neodnesu. Jen to, že existuje křesťanský art. Tak moment, já už vlastně jeden viděl - Umučení Krista. Tak nic nového z toho taky nebude. 2* ()
Pro mě největší zklamání letošního MFFKV. Na nový film Terrence Malicka jsem se těšila, Tenká červená linie i Nový svět mě nadchly a dojaly, jsou to originální, hluboké filmy. Strom života je taky originální, ale vzhledem k absenci děje a poselství ve mně žádné emoce nevyvolal. Akorát mě naštval. Štvalo mě, že herecký bůh Sean Penn neměl co hrát. Štvalo mě, že Brad Pitt hrál naopak moc dobře. Štvaly mě úvahy o Bohu. Štvaly mě i ty dinosauři (ale asi nejmíň, že všeho). Z kinosálu jsem odcházela zklamaná a rozespalá (ano, usnula jsem). ()
Zážitek. ()
ačkoliv jsem byl připravený na pomalejší tempo a "náročnější" obsah musím uznat,že mě Strom života v určitých momentech vyloženě uspával a vzhledem k tomu,že v současné chvíli asi nemám buňky na podobný druh filmu jsem strom dokoukal až na čtvrtý pokus (my bad).Jako vizuálně orgastická záležitost,které nechybí typicky malickovská poetika zůstal strom v mých očích na polovině cesty mezi Tenkou červenou linií a Novým světem....60% ()
Film na který jsem se hodně těšila. Ale ve finále přišlo totální zklamání. A bohužel to nezachránil ani Sean Penn. ()
U tohoto filmu jsem myslela, že se unudím k smrti. Je to sice krásně natočené, hudba je taky vynikající, ale po celou dobu se tam prakticky nic neděje. ()
Související novinky
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
Nezapomeňte tento film ohodnotit na csfd! My tedy děkujeme, a teď k samotnému snímku. Strom života je Malickova hloubavá pouť až k esenciální podstatě lidského bytí a jeho smyslu v kontextu něčeho většího, co leží někde tam za hranicemi. Strom staví na pevných kořenech, aby se přes mohutné spodní větve rozvinul až k tenoučkým vrchním haluzkám, které představují finální etapu (A které jsou taky příhodně nejblíže nebi, tedy metaforickému posmrtnému životu, o kterém zároveň s naší smrtelností snímek pojednává. Malick si, minimálně tady, tyká s bohem, to je bez debat, jeho filmografií se budu v nejbližší době určitě zabývat, tudíž uvidím, jak tomu doopravdy je.), jež ve svém životě musel urazit a která jej zároveň symbolicky uzavírá, protože výš už růst nemůže. U lidí je tomu zrovna tak, rodina je stavebním kamenem, od nějž se odvíjí vše ostatní, a který by měl být pro naše začlenění (ať už do naší případně nějaké té "vyšší" společnosti) vlastně primární. Ostatně ona celá první, takřka bezeslovná část zahrnující etapy od Velkého třesku až po vývoj života na Zemi, má pro snímek určující význam. Malick se v ní záměrně vyhýbá vyobrazení jakéhokoliv primitivního vývoje či snad vůbec existence člověka, čímž zdůrazňuje jeho nicotnost a pomíjivost, která je v kontextu celého kosmu, o kterém dosud nevíme vlastně skoro nic, ještě zřetelnější. To vše zabaleno v pro někoho nesmyslném kamerovém a střihovém exhibicionismu, pro jiného nesmírně působivých hrátkách do rytmu děl nejrůznějších klasiků. Přiznávám, že mě tyto v jeden moment dohnaly až k slzám a nebojím se tvrdit, že většina záběrů by se krásně vyjímala ve fotoalbu. Rád bych napsal víc, mnohem víc, protože hlava se mi hemží vzpomínkami, ale mozek došel do bodu, kdy už není schopen myšlenky alespoň trochu systematicky formulovat za sebe. Tak snad jen, že se mi líbí nesamoúčelná jinakost Stromu života, vzrušuje mě pocit drze hozené rukavice mainstreamovému publiku, u nějž bylo víc než kdy jindy cítit, kdo si přišel s určitými očekáváními zapřemýšlet u Malicka, přičemž věděl, do čeho jde, a kdo naopak přišel naslepo "na nového Pitta" (mimochodem společně s hlavním chlapeckým představitelem naprosto odzbrojující výkon). Ale už se těším, až sem dovalí ta nebývale početná osádka z druhého tábora, která v průběhu celých 130 minut hojně opouštěla sál. Zatímco tu oni budou třídit odpad, já půjdu ve středu s chutí znovu. // Po druhé projekci a zkompletování Malickovy filmografie musím uznat, že tohle není jeho nejlepší film (tím jsou pro mě Nebeské dny). Proto jsem se rozhodl vrátit ke svému původnímu hodnocení, které jsem mimochodem plánoval udělit, dokud jsem neuviděl, jak nevalně si snímek vede na zdejší databázi. Ale nadhodnocovat ho kvůli tomu by ode mě bylo stejně pokrytecké jako podhodnocování lidí, kteří se nechali strhnout davem... Včera jsem byl v kině už potřetí a zase to fungovalo. Ten film z mého pohledu trpí hlavně tím, že jeho jednotlivé části jsou hrozně nevyrovnané (s tím, že dokonalá je právě ta u veřejnosti nejméně populární - bezeslovný vznik vesmíru/života) a po první hodině, v níž mě emocionálně odrovnaly hned dvě scény, se mu už do tak silné roviny bohužel dostat nepodaří. To ovšem nic nemění na tom, že je to snímek v mnoha ohledech precizní, zaštítěný hudebním doprovodem jako z jiného světa, a odepírat mu plné hodnocení kvůli několika osobním důvodům - ke kterým jsem se už vyjádřil dříve - by byla rozhodně chyba. A ještě dodatek, tohle JE nejlepší Malick. 90% () (méně) (více)