The Tree of Life
Strom života
The Tree of Life
Režie:
Terrence MalickScénář:
Terrence MalickKamera:
Emmanuel LubezkiHrají:
Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastain, Hunter McCracken, Laramie Eppler, Fiona Shaw, Joanna Going, Kimberly Whalen, Jenny Shakeshaft, Will Wallace (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Texas, 50. léta minulého století. Jack O’Brien si prošel dětstvím plným her a krásné nevinnosti. Dospívání mu však přináší rozčarování a vztah s jeho otcem, který by mu pomohl tímto nelehkým obdobím projít, je dosti komplikovaný. Jack je ztracenou duší v moderním světě, která si klade řadu otázek a snaží se v životě zorientovat. Kde je pravda? Co je věčnost? Jak vznikl život... Hvězdně obsazený snímek je poctou životu, přírodě a světu kolem nás, jenž se nám odhaluje jako symfonie. Postupně, obraz po obrazu nám přináší epický a dokonalý příběh, který je aktuální dnes stejně jako před více než půl stoletím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (960)
Malick je filmovým Dantem Alighierim a jeho Strom života zas variací na Božskou komedií, kde se Terrence stává divákovím průvodcem po pekle velkého třesku, očistci v podobě lidského bytí a zaslouženém nebi. Staví se na rozcestí dvou cest - jedné božské a jedné přírodní, které se ve svém závěrečném aktu protínají a stávají se jednou jedinou. Zvláštní filmový zážitek, který dokáže stejným dílem fascinovat, i krutě uspávat. Hlavně nezapomeňte, jak to všechno začalo - Velkým třeskem. Intuitivní, pudobé a nečekaně haptické bez potřebné vnitřní provázanosti. ()
Život, smrt, smysl existence, rodina, nebe, peklo, ráj, zrození a zánik světa 101. ()
Malickův kousek hodně vypovídá o životě vládnoucího druhu na zemi a úžasné vesmírné a zemitvarující interludy ukazují jeho marnost v celkovém kontextu. Celá ta banální část s rodinou a typickými problémy zaniká v nicotě stvoření. V prostoru máme své jedinečné místo, které je pro nás důležité - nejdůležitější, ale stejně bysme neměli zapomínat, že jsme jen prach. Někdy se jen zastavit a uvažovat. Po vizuální stránce jde o skvost (netopýři!), stejně tak hudební stránka je kapitola sama pro sebe. A Brad Pitt jako otcovská figura překonává sám sebe. ()
Chvíľami krása, chvíľami peklo. Chápem odpady, tak aj päťky a keď ustabilizujem svoje nálady, tak to máme čistý stred. Bod k dobru za to, že sa takáto vec vôbec dostala do širšieho povedomia (distribúcia, konzum). Malick má v tomto ohľade v Hollywoode velice privilegované miesto. Dokáže artovku naplniť hviezdnými menami a podhodiť mainstreamu niečo silne autorské, kde sa musí premýšlať. A masa sa dostaví, veď tam hrá Brad Pitt a Sean Penn. "OMG, fuck this shit! Idem na Šmoulov." A aj tomuto rozumiem, Tree of Life je v silnom kontraste k "rýchlym" filmom a vyžaduje od diváka velice sústredené správanie (niekoľoko minútové pauzy v monológoch) po väčšinu mamutiej stopáže. Otázka znie, čo za to ponúka a či výsledné hodnotenie nie je len zrkadlo vyspelosti a odhodlanosti pozorovateľa sa otvoriť, hľadať odpovede, skúmať odkazy, participovať sa na relatívne banálnom filozofovaní. Priznávam, že v tomto štádiu sa nenachádzam bolo by to nefér voči klubovým/artovým filmom ako takým, velebiť jeho výnimočnosť (ktorá imho spočíva iba v prehnanej pozornosti, nič viac). Čo ma ale reálne sklamalo je prehypovaný vizuál, ktorý je možno presný (svet očami detí, neprifarbený, nízka chaotická kamera) ale pre mňa absolútne všedný a neatraktívny. Neustále protisvetlo a pohľady do slnka neboli nuda prvých 15 minút. Zahrané skvele. 50% ()
Asi nejsem cílová skupina tohoto filmu. Oprava: Asi určitě ne. Nejsem příliš umělecky a poeticky zaměřený člověk, to otevřeně přiznávám. Kdybych si dopředu přečetla žánrové zařazení, tak filmu nevěnuji sebemenší pozornost - ale bohužel. Zpočátku mě odradily věčné řeči o Bohu ("Pánbůh dal a Pánbůh vzal", "Teď je v božích rukou"), ale budiž. Když přišel na řadu Sean Penn vzhlížející k nebi, už mi bylo jasné, že budu tímto filmem naprosto znuděná. A po chvilce sledování záběrů vesmíru (ano,jsou krásné,ale..) a dinosaurů provázené šepotem,jsem to jednoduše musela vypnout. Já jsem prostě milovnice příběhů, ve kterých se něco skutečně děje..Opravdu stěží chápu Pitta, který odmítl účast ve Fontáně a dal zelenou tomuto. ()
Zatímco The New World mi nakonec svou poetikou, svým spiritualismem sedl v plném rozsahu, The Tree of Life už vnímám jinak. Je skutečně liché lákat na Seana Penna nebo Brada Pitta, oni hlavními herci rozhodně nejsou. Hlavním protagonistou je Malickova vize a hlavní atrakcí střihová skladba. ()
Krásné obrazy, možná v některých chvílích i ta poetika. Emoce však mizivé, výkon Brada Pitta fenomenální a celkově je snímek více než kontroverzní v rámci toho, co představuje, jak promlouvá k divákovi a o čem vlastně je. Jedna velká neznámá a Malick aspiruje na jednoho z největších podivínů Hollywoodu. ()
Od Terrence Malicka jsem viděl tři filmy. A stejně je to pro mě vůbec nejzvláštnější režisér, jehož některý film jsem viděl. Krom toho, že je připravuje někdy i desítky let (jako právě Strom života), je natáčí svým podivně melancholickým způsobem (koukněte na ty žánry) s mnohdy nepochopenými motivy (hlásím se na dinosaury) a ve mně bojuje vždy velký rozkol. Nejprve jsem skoro umřel u Knight of Cups, na což si nechci už nikdy vzpomenout a poměrně nechápavě přihlížel na Tenkou červenou linii, o níž bych přemýšlel jako o jediném filmu, který si možná kdy ještě pustím. Možná v důchodovém věku. Strom života je někde mezi, Brada Pitta můžu, ačkoliv tahle role nebyla zrovna vděčná...naproti tomu vůbec nechápu, co tu dělal Sean Penn. Malick ale ví jak na mě, vždycky má k ruce výborné obsazení (viz nejnovější Song to Song). ()
Minimálně od Tenké červené linie se Terrence Malick pokouší natočit film, který by připomínal řeku, který by plynul jako říční proud. Domnívám se, že Stromem života zašel v tomto směru nejdále. Stejným způsobem jako uspěl při vyjasnění možné odpovědi na otázku bytí, uspěl i ve snaze najít nit souvislostí a rytmů, která propojí malé s velkým, minulost s budoucností, intimní s velkolepým. Intuitivní střihová skladba, kterou tvoří směs představ, vzpomínek a zdánlivě nesouvislých prostřihů na přírodu, a která se stala Malickovým režijním trademarkem, je ve Stromu života dotažena k absolutní dokonalosti. Dost možná máme čest s filmem, který na dlouhou dobu posunul impresionistický modus vyprávění k nejzazší hranici: na dosah životu, který oslavuje, do bodu, kdy se zdá, že film dýchá společně s námi… (více zde) ()
Mix National Geographic dokumentu a nedeľnej kázne takéto toho filozofujúceho kňaza, na ktorého omše sa chodí, lebo dobre rozpráva, vie vyjadriť i pochybnosti. ()
Tak obrazotvorně nadaný Terrence Malick zašel zase o trochu dál a ještě výrazněji procvičil divákovu trpělivost. Místy extrémně pomalý a minimálně dialogový počin láká na kameru Emmanuela Lubezkiho, hudbu Alexandra Desplata, herce Brada Pitta, Seana Penna nebo stále zajímavější Jessicu Chastain a je aktuální v jakékoliv době. Každopádně věřím, že někde mohli z kina odcházet diváci po desítkách, protože režisérského samorosta Malicka je velmi obtížné dešifrovat a mnozí ho zcela jistě (a možná místy i po právu) budou vinit ze samoúčelnosti a kýče. Zbožňuju Tenkou červenou linii i Nový svět, i tady je uznávaný i proklínaný tvůrce pokorný, pyšný, troufalý, hrdý, kašlající na diváka, jdoucí svou vlastní cestou, kterou nikomu nedá. Své nejnovější dítko rámuje do stvoření i zániku světa, odevšad jsou slyšet šeptavé vnitřní hlasy postav, promlouvající k Bohu, k sobě, k druhým, chtějící pochopit, co se stalo a jak se s tím vyrovnat. S leckterými pasážemi se vyrovnávám dosud.. ale jsem za to rád!! ()
O tomto snímku jsem hodně slyšel (hlavně, že je "netradiční", když to řeknu politicky) a proto jsem byl na něj hodně zvědavý. A výsledek mě… zklamal? Asi by se tomu dalo říkat zklamání… Takhle, Tree of Life má parádní kameru, skvělý hudební podkres (Vltava je, jak jinak, nejlepší :-)) a dokonalou Jessicu Chastain. Jenže vše kolem toho jsem prostě nepobral. Nestydím se za to, protože pak mi to má spolubydlící vysvětlila a na tohle bych opravdu asi nepřišel. A proč teda dávám jen průměrné hodnocení, když vím, co tímto filmem Malick chtěl říct? Zkrátka a dobře - podle mě to nevyšlo. Vím, že budu znít tvrdě, ale on není Kubrick či Bergman. Proč zrovna tihle dva? Možná proto, že když oni vytvořili film, kterým chtěli něco říct, bylo to poznat. I když ne vždy jsem ty filmy pochopil, to se přiznám, ale vždy jsem od jejich (speciálně Kubrickových, přeci jen od Bergmana jsem viděl zatím jen čtyři filmy) filmů odcházel s hlavou otázek, které jsem si dřív či později uměl vyložit po svém. Neříkám, že správně, ale po svém a to je něco, proč miluju filmy. A tady mi přišlo, že tato možnost mi nebyla nabídnuta. Nevím, jak to jinak vysvětlit, tak použiju slova mé spolubydlící: "To prostě musíš cítit, jako ten režisér. Buď to tak cítíš, nebo ne." Já to bohužel necítil. 50 %. ()
Křesťanská Baraka v nesnesitelné délce i poselství (?). Malick opět projevuje talent pro dlouhé snímání nudy a dokazuje, jaká chyba byla si po traileru myslet, že půjde jen o méně snesitelnou Fontánu. Vizuálně hezké, ale co z toho... navíc když se ukáže, že nebe má pláž (a obecně je kýčovitých scén až moc. I na Malicka). Chci director's cut. ()
Konstatováním, že nejnovější Malick není pro každého, asi nikoho neomráčím, a tak začnu jinak. Co se týče mě, Strom života splnil stoprocentně svůj účel. Naprosto přesně se trefil do mojí momentální nálady, moji poeticky založenou povahu dokázal uspokojit dokonale, dvě a čtvrt hodiny jsem se kochal krásnými obrazy, poslouchal nádhernou hudbu (a ani přitom moc nelitoval, že Desplatův senzační soundtrack nedostal příliš prostoru), nechával se unášet, dojímat mně velice blízkým příběhem o vztahu otce a syna, ohromovat.... Věřte nebo ne, až mi přišlo, že je ten film příliš krátký. Nuda je to poslední, co mě v souvislosti s ním napadá. Zkrátka po dlouhé době snímek, na který chci jít jistojistě znovu do kina. Počkám si ale, až se z multiplexu přesune do klubu, kde mi bude chutnat ještě více.__P.S. Dospělí i dětští herci jsou bravurní.__P.P.S. Scéna, ve které hraje Vltava, je dost možná úplně nejlepší, ale zajímalo by mě, jestli při té hudbě po celém těle mrazí i jiným divákům než Čechům.__P.P.P.S. Všichni, kterým vadí citáty z bible a neustálé zmínky o bohu, by se mohli zamyslet, jestli tím bohem není myšleno něco jiného než "vousáč uctívaný křesťany". Komu nic nedojde ani když z plátna uslyší "Ke spokojenosti vede jedině láska. Nemiluješ-li, život se jen mihne.", ten asi na Strom života chodit neměl. ()
Dokud nechává Malick mluvit jen kameru a hudbu, je vesmír v rovnováze. ()
Nevěděla jsem přesně, co mohu očekávat, pro jistotu moc nestuduji předem, myslím si, že pro diváka je nejlepší moment překvapení. Ale stejně jsem se tak trochu obávala, že se nám dostane opět sladkobolného příběhu, kde bude necitlivě nakládáno s našimi emocemi. To se překvapivě nekonalo. Terrence Malick uchopil téma po svém a to velmi originálním způsobem. Chápu že to mnohé irituje a těžko se orientují v ději. Ale mě právě tento způsob vypravování vyhovuje. I přes velkorysou stopáž mi film nepřipadal dlouhý a už vůbec ne zdlouhavý. Kousek, který bych nedoporučila všem, ale který má svou tklivost a poezii. Nádherná muzika s využitím klasických děl, hodně otázek, občas náznaky odpovědí. Svět není černobílý ani šedý, je barevný, jen je zapotřebí správně vidět. Pro mě je Strom života úžasným filmovým zážitkem. ()
Dokonalé polaskání všemožných smyslů Malickovou filmovou básní. ()
Velké sousto na skousnutí pro většinu diváků. Mě snímek ohromil, nic podobného jsem v životě neviděla a byl to vážně zážitek. Film se silně opírá o Boha, to nemusí vyhovovat všem, zvláště pak v takovém ateistickém státě, jako je ten náš. Nutno podotknout, že Malick nikomu svou víru nevnucuje, nepřesvědčuje o existenci Boha, nedělá z něho něco svatého, ale pokládá otázky, které si pokládá každý bez ohledu na to, zda je věřící, nebo není. Malick dává prostor každému divákovi, aby si Boha vyložil sám, může to být pouze to, co máme v sobě, to k čemu se obracíme v těžkých časech. Každý si může vybrat z dvou možných cest života, tyto cesty svádějí boj v nitru mladého Jacka, cesty zobrazené prostřednictvím matky a otce. Pro Malicka má všechno na Zemi svůj důvod, svůj význam, opodstatnění a všechno je důležité a přesně tak je film natočen. Je neuvěřitelné, jak tady Malick dokáže nakládat s emocemi, nebo spíše do čeho všeho je zvládne dát. Tady v sobě ukrývá emoce jeden list stromu, nebo jeden dotek trávy je neuvěřitelně dojemný. Je důležité, aby se divák nějakým způsobem ve filmu našel, aby se dokázal alespoň s něčím ztotožnit, zkrátka aby mu porozuměl. Při otázce: "Co pro tebe znamenáme?" a následné sekvence vzniku vesmíru, planety a zobrazení evoluce mě silně mrazilo v zádech a z ničeho nic se mi do očí vrhaly slzy. Pak přišla sekvence s dětmi a začala hrát Smetanova Vltava, takovou husí kůži jsem snad ještě neměla a něco tak krásného už jsem dlouho neviděla. Právě hudba je ve filmu nesmírně důležitá. Strom života rozhodně není pro každého. Mimochodem výkon Brada Pitta vynikající a stejně tak výkony představitelů bratrů, kteří to zahráli vážně přirozeně. Pro mě zatím nejlepší film, který jsem v tomto roce viděla. ()
Pozn.1: Strom života jinak. Thérèse, mladičká karmelitánka v pravé části obrazu, umírá na tuberkulózu. Krátce před smrtí jí jedna z řádových sester přinese ukázat maličkou žabku. Co všechno se v ten krátký okamžik odehraje. Proč k ukázání zázraku stvoření potřebuje jeden tak málo a druhý tak mnoho? Ale není právě tohle umění? (Thérèse, Alain Cavalier) - - - Pozn. 2: Lze stvoření prezentovat sledem záběrů, které ve své stroze technické dokonalosti zbavují předmět své bytostnosti? Je lístek stromu v Malickových záběrech stále ještě listem nebo jen abstrahovanou a tudíž pouhou reklamou na krásu? Malick selhává proto, neboť ukazuje estetično, o kterém se (snad i jaksi morálně) nepochybuje: drobná dětská nožička v rukou dospělého. Obdoba tohoto. Ze stejného důvodu volí z vážné hudby to nejtypičtější. Vybírá pouze prověřené pasáže Goreckého, Holsta, Smetany, Bacha a dalších známých jmen. Toť ona uznávaná krása, která se v této leporelovosti stává nudnou fasádou. Záběr na žabku jako synekdochu života na jeptiščině prstě Cavalierova filmu je překvapivý ve své milé komičnosti, ale právě proto a v kontrastu k umírající Thérèse dětsky čistý. Největší paradox Stromu života je, že skutečný život v jeho záběrech chybí. Vše je uhlazené a příliš usazené na patřičném místě. Zlo je zlem, dobro je dobrem, krása je krásou. Označující odkazuje opět na označují, nikoli na označované, o kterém bychom ve chvíli, kdy se nám umělecky ukazuje, neměli ještě nic vědět. Díky tomu se nacházíme v říši vyprázdněných simulaker. Malickův film je krotce loyální, nikoli otřásající a pouze nás utvrzuje v tom, o čem předpokládá, že již máme předem jasnou představu. Jen je nám to předkládáno v extrémní formě rozvolněné spirituální atrakce, která je pak jaksi omluvou pro onen zhusta nekritický přístup. Je v tom snad i jakýsi narcisismus nás samých podléhat již ověřené hezkosti. Diváka uklidňuje, když může jít po již vyšlapaných stezkách a bez obav se rozhlížet po skanzenu mrtvé krásy, kterou mu Malick ukazuje. Jeho kamera však klouže po povrchu, nikde se nazastaví, nehledí. Nejde jí o dinosaury, mlhoviny, stromy či o prastaré jakožto mýtické. Místo toho se snaží zkonstruovat jakýsi vlastní hymnický übermýtus pokřesťanštělé Gaii/rajské zahrady (mýtus v Barthesově smyslu: "Nedefinuje se [mýtus] předmětem svého sdělení, ale tím, jakým způsobem toto sdělení vyslovuje") a všechno je pak pouze účelově předvedeno kvůli měřítku, aby takříkajíc srazilo na kolena a diváka manipulativně vykolejilo z jeho kritického uvažování (a jak píše trefně MarJel z opačného horizontu "v televizi nebo na počítači by Strom života nefungoval"). Malickovu filmu, byť to tak na první pohled nemusí vypadat, schází pokora. Pokora před věcmi světa, o které mu jde, které však v jeho podání vystupují zbavené svojí duše. ()
Související novinky
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
Může být obtížné abstrahovat od pojmových soustav tak důsledně, že Vám přestanou překážet i ty nejzprofanovanější výrazy, gesta, obrazy. Jenomže abyste mohli všechny berličky odvrhnout, musíte si je nejprve osahat, vyzkoušet je, posunout se o ně dál, určit jim správné místo, pochopit jejich funkci - učinit je součástí svého poznání. A pokud sledujete film o takové cestě za nejhlubším, nejneodvozenějším pochopením života, musí Vás provést skrze to všechno, skrze všechny indoktrinace a paradigmata chování i jazyka té doby, a když se necháte rozptýlit, může Vám to připadat, že je takový on sám. ** Ty věty tam padají, o Bohu a naději, lekce z americké náboženské a také rodinné výchovy - ale význam toho všeho začíná až o rovinu výš. Z nedostatku lepších slov jsou to zprvu zástupné, zkušební berličky postav, a později z nepotřeby hledat jiná slova jsou už jen k nahlížení, zkoumání, nad pochopením toho, jak vůbec funguje osobní jazyk, každá pojmová síť, kterou (se) vytvoříme. ** Přijde-li v životě moment, kdy bolest ze ztráty je tak šílená, že Vám bere smysl života, musíte rekonstruovat, resetovat se - musíte začít od začátku, vystavět všechno od nuly, změnit vlastní pochopení celku tak, abyste mohli pokračovat - musíte najít chybu, protože jste zůstali naživu, Váš život musí začít znovu dávat smysl vám. ** Přijde-li matka o syna, nepomůže paradigma Boha ani společnosti - pomůže znovu, jinak pochopit, co je to život, změna, čas, nespoléhání na nic zajištěného. Musí začít od začátku - od stvoření života jedince, které se kryje (obrazově i pojmově) se stvořením světa vůbec, přes zrození vědomí a jeho prodírání se všemi smyslovými, hodnotovými a ideologickými systémy, až do bodu, kdy se to stalo - k pochopení, že teprve teď, v bodě ztráty (v tom rekonstruovaném, až napodruhé), která zkoumání spustila, dospěla ona žena k tomu, aby své dítě vůbec kdy měla, nejvíc a naplno - a s ním mohla vzít nejvíc a naplno do vlastních rukou i celý svůj život. ** Je to film o vytváření vlastního jedinečného vědomí o všem, žena, která přišla o to, do čeho mylně vkládala smysl vlastního života, na cestě k pochopení nezaručenosti trvalé existence čehokoli v čase získá nejvíc, vybuduje svou paměť, zrekonstruuje si život, vytvoří novou, bohatou, jedinečně krásnou texturu, vytvoří sama sebe, stane se. V okamžiku, kdy své dítě pochopením odevzdá času (či Bohu už jen jakožto jedné z mnoha poetických metafor, fraktálových kružeb celého ornamentu), ve chvíli smíření, celý svůj život teprve získá a ztráta dítěte se mění v jeho nabytí. Svědčíte zrod existence, individuální, a tedy všeho. ** Film o všemohoucnosti paměti osvobozené tím, že v čase netrvá a není zaručeno nic, je postaven na dynamických záběrech - nic se nám nedává jakožto statická stálost, všechno je pohyb a hloubka, propadání pohledu do nových a nových prostorů otevíraných v čase. Každý záběr má těžiště v pohybu - ať už lidského těla: houpačka, tanec, krok, pád, úder - nebo lidské mysli, proměnách perspektivy: převracení vlny, prostorovost korun stromů, tatáž událost v makro a mikro měřítku jakožto i smyslově úplně jiný prožitek... ** To protože pohyb je čas je změna je klíč, pohyb je, že existujeme, že jsme si sebe vědomí, že se každou vteřinu znovu vytváříme celiství, s každou reflexí, kterou umožňuje právě jen proměna, pohyb, rodíme celý svůj život, svět, vesmír nanovo. Smíme si být vědomi vlastní krásy, protože v každém novém okamžiku představujeme novou vzrušující milost(nost) stvoření. ** A Terrence Malick vytvořil dokonalý ornament - šperk, klenot, strom (pojmy a jejich potom už zaměnitelnost) - lidské existence tím, že ukázal, jak vzniká vůle osvobozená od všech dosavadních paradigmat k tomu jej vytvořit. ** Ještě jedna závratná představa - na konci toho snímku se jmenovat Alexandra Malick. ** Komentář uživatele Traffic je obsažný a cenný. () (méně) (více)