Strom života

Vizuálne malebný,zaujímavo ozvučený a svojim spôsobom pekný film,ktorý neviem nazvať inak,ako typicky malickovský.Terence Malick je veľký filozof,tentokrát však vo svojich úvahách o živote,Bohu a smrti až príliš ,,uletel"a tak sa z jeho filmu stalo akési prírodovedecko-filozoficko-náboženské dielo plné subjektívnych a až príliš intímnych myšlienok,ktoré bežného diváka nijako neoslovia a v konečnom dôsledku mu ani nič konkrétne nepovedia.Pragmatici,vyžadujúci hlavu,pätu a jadro veci nech si radšej rovno hodia šlofíka. (14.07.2013)

Tí, ktorí idú cestou milosti, nemôžu prísť k zlému koncu. (06.11.2016)

Pure life meditation. Through nature. Through love. Through God... (29.07.2011)

Kto nikdy nevidel Malickov film a dal sa zlákať menom Brad Pitt, musel byť prekvapený ako ľadový medveď na púšti. Ja som čakal presne film v tomto duchu, ale popravde, nadšený nie som. Keďže som videl takmer všetky Malickove filmy, musím povedať, že sú pre mňa čoraz menej zaujímavé, pretože sa začínajú podobať ako vajce vajcu. Je to podobné ako jeho posledný Nový svet. Nádhera s blbými kecami okolo. Takmer všetky zábery i niektoré momenty sú sami o sebe päťhviezdičkové, ale ako celok to funguje kolísavo a film niekedy vyslovene nudí. Opäť kopa vnútorných a zasnených monológov a často zbytočných rečí o zmysle života. Prvá polhodina je dosť rozpačitá a prekvapí hlavne asi 10 minútová scéna ako z prírodopisného filmu. Je to nádhera, ale ja som chcel pozerať film...Čo záber, to nebeská krása, ale príbeh o rodine je tu až na druhom mieste, čo je škoda a prednosť dostalo ukájanie sa vo vizuálnej kráse. Film pre mňa najviac fungoval v prostrednej časti, záver sa zase podobá prírodopisnému a nič nehovoriacemu úvodu. Sean Penn je fajn herec, ale najstarší chlapec mi celú dobu pripomínal skôr Jima Caviezela. Ten by sa hodil viac, zvlášť ak nebolo veľmi čo hrať a smutné pohľady Jimovi idú dobre. 60%. (22.04.2012)

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)

33 let práce... neuvěřitelné... na jednu stranu jsem uchvácena alegorickou prosluněnou kamerou, ale značně zachmuřena stylizací lidství do jedné americké patriarchální rodiny, kde je otec generálem a matka němou utěšitelkou. Kdyby si Malick hned od počátku udržel nastavenou audiovizuální levitaci, mohli jsme hlasitě plesat. Ano, asi takhle nějak by se dal zachytit život, tak široce, tak neuspořádaně, tak krásně. Ovšem pominula bych právě tu humanitní složku, jelikož je troufalé a až urážlivé nacpat člověka do jedné fordovské rodiny. A není to trochu rouhání střídat evoluční záběry o vzniku života se životem represivní křesťanské rodiny? Bůh nebo Darwin? To je otázka, která ovšem není v dnešním vědecky orientovaném světě příliš výstižná a dostačující. Pro mě, jako pro ateistu, stála krása života ve stínu křesťanství a imperialistické morálky. (18.12.2011)

f*cking masterpiece. A je jedno, ze herci nevedia co hraju, reziser co toci a.....ja, na co vlastne pozeram (02.08.2017)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Na rovinu-je to zaberačka, zdolávanie vyšších mét a zázračná trúfalosť. Kto vopred opovrhuje rozjímavými, komplikovanými a vrstvenatými záležitosťami na tejto adrese nemá čo robiť, pretože Terrence Malick neprihliada na nikoho predčasnú zaujatosť či inakší vkus a po šesť ročnej odmlke dáva do obehu "epickú symfóniu o nás-o živote". Obsahuje mnoho-vizuálnu/audiálnu hostinu, duchaplného strihača, abstraktný presah, osoh pre naratológiu a je: vchodom do prázdna, fontánou, domovom-je odyseou. A to nielen čo sa týka čiastkovej komparácie, ale aj javovej percepcie. P.S. Pohoršené odbavovanie sa na biblickom fundamente a autorskej zahľadenosti je síce pochopiteľné, ale ako flexibilný apateista, ktorý takúto orientáciu tiež berie s rezervou si tentokrát nemôžem pomôcť-odkaz T.M. je argotický/veľkodušný/preúprimný a dá sa čítať rôznymi spôsobmi. P.P.S. Nezvyknem to robiť často, ale ak sa oplatí obetovať pár minút, tak určite pri čítaní tohto príspevku-rozhodne má niečo do seba a užívateľ Lavran u mňa bezpečne boduje... (26.06.2011)

Když se divák jako já dokáže prokousat úvodní 35minutovou psychedélií, má vlastně vyhráno. Přiznávám že mám mnohem oblíbenější autory než je Terrence Malick, ale na druhou stranu dokáži uznat, že ten chlápek je génius. Styl jeho režie je prostě bombónek. Nedělám si iluze že jsem film plně pochopil, těžko se to vysvětluje, ale ve filmu je obsaženo to NĚCO božského. Ty obrázky, výjevy, ach ... 60% (06.11.2011)

Nádherná filmařina, něco naprosto nevídaného, intuitivně přesného. A všechna čest, vyjít v takovém stylu s něčím tak osobním. Je to důležitý film, potřebný, ale aby pro mě byl opravdu velký, musel by se odvážit za hranice jakési "maximální křesťanské korektnosti". - - - - - po čase: Střízlivím.. (22.07.2011)

Dvě a čtvrt hodiny filmového vědomí pomíjivosti, které je nádherné a bezstarostné v momentě, kdy jsme všichni smíření sami se sebou a s nicotností naší existence v kolosu všeho existujícího (scéna vzniku je úchvatná). Život jde dál... Strom života je obrazově jeden z nejnádhernějších filmů posledních let - rozpohybovaná kamera, nevinné přírodní barvy a v neposlední řadě i krásní herci v doprovodu dokonalé hudby. Krása v každém okamžiku a pokud ve filmu uvidíte jen dvě hodiny dětí pobíhajících v trávě, má pro to Malick dokonalé alibi. Útočí na subjektivní pocity více než kdokoliv jiný a je si toho vědom. Věřící nejsem. Pokud z toho máte strach, film skutečně není náboženskou propagací; mnohem spíše je oslavou života a všeho duchovna, co v nás kdy bylo. (08.11.2011)

A to jsem si myslel, že jsem ty největší píčoviny už viděl! ... (21.12.2011)

Tak hluboký, že se každý utopil nudou. Když už se na to vydržíte dívat do konce, stojí za to o něm taky přemýšlet a mluvit. To je režisérovo hlavní selhání - většina lidí se zmohla jen na konstatování, že to je onanistická (je) sračka (asi spíš není). (08.07.2011)

Chápu, že tenhle film asi není pro každého, ale s tvrzením, že je Strom života o ničem, nebo že je to poetické nic prostě nemohu souhlasit. Právě naopak. Film má ambici, a řekl bych že naplněnou, pojednávat o životě a jeho smyslu v takové šíři, jak to snad ještě nikdy nikdo nezkusil. I kdybych měl jen zběžně zmínit všechny konotace, která jsou z filmu patrné, vydalo by to na několikastránkovou esej. Vznik života obecně a následně vznil a vývoj života konkrétně, výchova, problematický vztah k otci, láska k matce, vyrovnání se vlastními city, ztráty víry a touha ji nalézt: to vše a mnohem je zde komplexně popsáno na ploše slabě přesahující dvě hodiny. Navíc za podpory kamery Emmanuela Lubezkiho, o němž bych se nebál říci, že slovo génius je opravdu na místě. Všechny ty záběry kamer z rodinného prostředí prohlubují naznačené emoce, ať již jde o strach z otce, výčitky svědomí atp. A společně s tím jde ruku v ruce střih, který z tohoto rozmáchlého pojednání činí ucelený opus. A samotřejmě aby mohy být táhle záběry tak působivé, musí mít co natáčet. Čímž jsem se dostal ke všeobecně vynikajícím hereckým výkonům, které ohromí především u dětí ale samozřejmě i představitelé dospělých rolí jsou fenomenální. A adekvátně kvalitní hudba.To vše dělá ze Stronmu života jeden z nejsilnejších filmových zážitků a dle mého názoru jde o nejlepší film Terrence Malicka (byť jsem neviděl všechny). (23.01.2012)

Chápem tých, ktorí odchádzajú počas filmu z kina, chápem aj tých, ktorí ho budú vynášať na piedestál filmovej poetiky a symboliky. Čím dlhšie nad filmom rozmýšľam, tým sa viac neviem zaradiť. Dôvodom je vypiplanosť vizuálnych scén z ríše prírody, rastlinstva a živočíšstva, ľudstva, astrálnych a astronomických sfér, ktorú miestami prestriedavajú momenty posôbiace neprofesionálne (dinosaurus pobiehajúci po hladine rieky, nasilu dorobený do obrazu, pohybuje sa po vode, ktorá sa s jeho pohybom nehýbe atď atď).. Ďalším je fakt, že mám rada filmy, kde si trochu potrápim "šedú mozgovú", ku ktorým tento film nepochybne patrí. Tree of life je o kontexte lyrických a filozofických pasáži, prelínajúcich sa ukážok zo sťaby prírodopisného dokumentu, kde sa v centre pozornosti rozvíja príbeh vzniku a rastu osobnosti človeka s jeho spomienkami, úvahami, životnými vzormi a sprievodcami. To je všetko pekné, ak sa príliš neuletí (mix mnohých symbolov v prepálenej stopáži). Film ma nenudil ani v jednej milisekunde, jeho prínos vidím v tom, že núti uvažovať a zisťovať si o ňom viac - to ma baví najviac...stále si však triedim myšlienky, čo tým chcel básnik povedať....podľa toho, čo som videla, chcel povedať len toľko, koľko si je každý ochotný po 139 minútach produkcie nájsť (a to je niekedy dosť riskantný proces) Rovnako pozitívne vnímam aj filozofický presah, ktorý film má, i napriek všetkým mínusom. Je to úvaha pre tých, ktorým sa chce uvažovať tak ako Malickovi ( napríklad v zmysle "Nie je ťažké v Niečo veriť, keď sa človeku darí..."). (07.11.2011)

Epické podobenství. Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, pokud chcete být spaseni. (20.02.2014)

http://www.youtube.com/watch?v=JJ_gAShRSsk (02.09.2013)

Na tento film som sa veľmi tešil. Čo viac si človek ako ja môže priať - Brad Pitt a 50.roky min. storočia. Film ma ale viac menej zaskočil. Dinosaury som tam teda nečakal a asi najviac ma mrzel neustály strih a pohyb "živých" kamier, z čoho už aj boleli oči. Aj keď príbeh troch bratov nenudil, tak som mal celý čas dojem, že film je hluchý a herci sa sami dabujú v štúdiu. Ale to mal opäť za príčinu ten zvláštny strih, ktorý už mnohí spomínajú vo svojich komentároch. Čo si však nemôžem odpustiť je, že prvá polhodina a posledná 10 minútovka je doslova utrpením. Nedeje sa vôbec nič, sú miesta, kde vo filme nevidieť žiadneho herca aj 5 minút a v závere ich je zase toľko spolu, že človek musí veľmi rozmýšľať, aby koniec pochopil. Tento film mohol byť úžasný, keby bol točený normálne a keby tam nebola úplne zbytočne zakomponovaná postava Seana Penna. (10.10.2014)

Připomnělo mi to přednášku filosofie, na kterou jsem jednou omylem zabloudil. Tam jsem se také dostal do stavu hypnózy, ve kterém bych mudrcovi s mikrofonem klidně odkýval, že šalamounovo hovno je odlesku tyrkysové, má tvar psí šlápoty a voní po fialkách. Ono něco nepochopit ještě neznamená odpad, ale podruhé bloudit do míst, kde už jsem se jednou beznadějně ztratil - to nebude chtít jen odvahu, ale především nutkavou touhu po sebetrýznění... (10.02.2012)

Snesl bych hodinové drama o rodině (vývoj odboje kluka proti otci), snesl bych hodinový National geographic+Jurassic park, ale takhle dohromady to na mě bylo moc. Závěrečnou pláž bych vystřihl úplně. (12.07.2011)