Černá labuť

Natalie turning bitchy. Krásně krutý film. Nejen k „audreyhepburnovsky“ křehké hrdince, ale i k divákovi. Nedostává se nám žádných vodítek, co je sen a co skutečnost. Dovídáme se to teprve zpětně. Třebaže Aronofsky dávkuje informace s největší pečlivostí a teprve dodatečně odůvodňuje přítomnost zdánlivě nepodstatných situací, stále ponechává dost prostoru představivosti, což umožňuje číst Černou labuť na úrovni fyzické, psychologické i metafyzické. Symbolickou hodnotu lze přisuzovat i každému z nemnoha vizuálně odlišených prostředí. „Hřejivý“ domov s převahou růžové jako minulost, od které se Nina chce odpoutat, nemocnice (s Beth) jako budoucnost, ke které míří a chladně šedivé divadlo coby prostor, kde hrdinka musí svůj boj mezi tím, čím byla a tím, čím by být chtěla, svést. Balet je zde podobně bolestivý a zničující jako ve Wreslerovi wrestling, Aronofsky ale zároveň dokázal vystihnout až nadpozemskou ladnost tohoto tance. Obdivuhodné – vzhledem k syrové, použitím „pronásledovací“ kamery až dokumentaristické realističnosti. Podobně kompetitivní prostředí samozřejmě nepanuje jenom v zákulisí baletní scény, kult krásy, soustředění na povrch (který zde tak (ne)spolehlivě odrážejí všudypřítomná zrcadla) jsou každodenní výzvou. Chceš uspět? Buď děvka. Portmanová podává vrcholný výkon fyzický, o její stěžejní proměně nás ale spíše než gesta/slova zpravují její oči. Nevinnost a ustrašenost předchází takřka děsivému odhodlání. Když konečně dosáhla svého, říkal jsem si společně s ní „It was perfect“. Skoro. Nejsem si zcela jistý, jestli je Černá labuť velkým filmem, který se vydává za béčkový erotický (či lépe „tělesný“) thriller, nebo jen tím thrillerem, ale vzhledem k tomu, že nasazování uměleckých masek a nerozlišitelnost pravého od falešného sama tematizuje, vyhrála by tak jako tak. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, castor, Sobis87, Lavran, Cushing, snoopik, Orthank, Traffic, Silhouette, Man Seger (16.02.2011)

Zneklidňující cesta baletním pódiem s atmosférou, která bere dech snad v každém záběru. Aronofsky přišel se svojí verzí duševní temnoty a já nestačím zírat. Hlavně díky hypnotizující kameře a brilantní Natalii se jedná o jeden ze zážitků, které se kvůli jejich sugestivnosti musí z hlavy dostávat téměř až násilím. Je těžké říct jednou větou, proč je Black Swan tak úžasná. Já jenom vím a cítím, že opravdu je. (22.12.2010)

"It was perfect." Strhujúce. A obdivuhodne odvážne - natočiť adaptáciu Labutieho jazera ako mainstreamovo-oscarovo sa tváriaci eroticko-paranoidno-schizofrenický thriller... Ufffff, kto na to dal Darrenovi prachy? Psychologicky hutné, sexy bizarné, s šikovnými hororovými fintami a famóznymi hereckými výkonmi (vo všetkých úlohách, ale Natalie si ide pre Oscara). Gradujúce s každou ďalšou minútou a v závere už priam extatické. No a samozrejme geniálna réžia a fantastická práca s kamerou (hoci niektoré ťahy už poznáme z Wrestlera - čo je zároveň jediná drobná výhrada). Krásných čistých 10/10. (23.12.2010)

,,JEDINÝ KDO TI STOJÍ V CESTĚ JSI TY SAMA.....“/// Já a Aronofsky se máme rádi (ale no tak..). Jsem ohromen jeho uměním vyždímat maximum napětí z krátkého okamžiku, stejně jako citem pro gradaci scény (to jsem fakt vymyslel sám..). Psychika, sex, uvolněné scény a napětí v baletu, vedoucí k sebedestrukci. Abych při baletu zažíval to co při thrilleru? Dokonalý film, na jehož konci musí zákonitě udělat ,,Ailes de pigeon“ nejen Vlasta Harapes. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět fantastickej výkon N.Portman, za kterej získala Oscara. 2.) Mám za ženu baletku a zajímá mě, jaký dostává domácí úkoly. 3.) Zjistím, jestli je Natálka lepší tanečnice než Jana Preissová. 4.) Připravuji se na roli lucerny v Lucerně. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (26.03.2011)

„Perfektné. Bolo to perfektné.“ Nezaujalo ma to. U režiséra Aronofského som vždy mal pocit, že mi chce niečo strašne naliehavé povedať, ale nevie to a navyše to vôbec nie je zaujímavé. Takže ČIERNA LABUŤ ma prekvapila v tom, že vlastne ani nechcel nič povedať, len vyrozprávať baletný triler. Mimoriadne fyzicky a psychicky náročné umelecké odvetvie mu poslúžilo na vyčerpávajúcu dvojhodinovú štúdiu charakterov. Najväčší tlak je vyvíjaný na Natalie Portmanovú, v ktorej spoločnosti sa tomu príbehu dá veriť i v prípade, že mu neveríte. Osobne ma Aronofsky najviac potešil „fyzickým humusom“ (niektoré scény ako z MUCHY) a Vincentom Casselom, keďže je jedným z minima amerických režisérov, ktorí mu dali rolu, ktorá ide voči hercovmu stereotypu (v amerických filmoch väčšinou stvárňuje psychopatické krvilačné záporné chlipné postavy sexuálnych deviantov – VYKOĽAJENÍ). (01.02.2011)