Skleněné peklo

Pravda je, že katastrofické filmy nemám moc v oblibě. Budovy hoří, loď se potápí, domy padají, povodeň se valí a lidi utíkají - to mě nikdy moc nechytlo. Výjimku tvoří dva filmy, a to "Dobrodružství Poseidonu", které nastartovalo ten velký boom katastrofáků v 70. letech a "Skleněné peklo", které ve svém žánru nemá ani sebemenší konkurenci. Tento film je po celých 160 minut stále zábavný, akční a překvapující, že vám nedá vydechnout. Postav je hodně a každá je po charakterové stránce naprosto odlišná. V popředí stojí architekt Roberts a velitel hasičů O´Halloran, dva neohrožení muži, kterým jsou svěřené životy lidí v hořícím skleněném pekle. Steve McQueen a Paul Newman byli naprosto jedineční. Už jako malej špunt, kdy jsem viděl film prvně, jsem byl naprosto mimo a právě takhle jsem si představoval opravdové hrdinství. Možná po desátém shlédnutí jsem dospěl k tomu, že "Skleněné peklo" má zasloužené místo mezi tou největší a nejuznávanější světovou klasikou a v mé nejoblíbenější třicítce. (17.02.2005)

Hlavní předností tohoto geniální filmu je v tom že napětí je po celou dobu stejné to jest nezastaví se po Dobrodružství Poseidonu(který v sobě nezapře režii Irwina Allena)můj nejoblíbenější katastrofický film.Dále obsazení:McQueen, Newman, Vaughn, Chamberlain, Astaire, Dunaway ad.Výborná je také píseň We May Never Love Like This Again.Já tenhle film miluji a moc mě mrzí že mi kdysi utekl. Mrzí mě pak také to že Skleněné peklo je jediný film podle románů Scortia/Robinson.Třeba takový Výbuch nebo Prometheus v plamenech to by se mi líbilo na plátně a jak. (21.10.2003)

Už dlho som nevidela taký vynikajúci katastrofický film, ktorému sa napr. dnešný Poseidon nemá šancu vyrovnať. Akčné, maximálne napínavé, parádni herci svoje role nehrajú, ale žijú a chvíľami je to až nepríjemne drsné. Na daný rok žánrová lahôdka, ktorej celkový pozitívny dojem kazí akurát prehnane natiahnutá dĺžka. (26.02.2010)

(1001) Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady. Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí. Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr. (25.08.2015)

Mať podobné personálne a materiálne zabezpečenie filmu v dnešnej dobe, to by bola lahôdka. Ale na svoju dobu vyše tridsať rokov dozadu dokáže veľmi perspektívne konkurovať aj dnešným rivalom na trhu, dokonca vytvára aj mierne monopolné postavenie. Počas náročnej minutáže sa prakticky stále niečo deje, niečo (niekto) padá, niečo sa hasí, zachraňuje. V krajných situáciách nesmú chýbať dramatické výstupy, kedy sa do popredia dostáva pravá stránka ľudského charakteru. To v mnohých podobných filmoch chýba, tu to divák dostane aj s úrokmi. Z čoho mám väčšiu radosť je, že technické kiksy alebo logické prešľapy sú maximálne zminimalizované. To však nie je prípad hereckého faktora, kde okrem McQueena a Newmana im takmer nikto v prejave nestíhal. 90%. (23.12.2007)