foto

John Guillermin

  • nar. 11.11.1925
    Londýn, Anglie, Velká Británie
  • zem. 28.9.2015 (89 let)
    Topanga, Los Angeles, California, USA
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

"Měli jsme štěstí, mrtvých není ani dvě stě. Ale přijde den a taková past zabije tisíce lidí. A my budeme polykat kouř a vynášet mrtvé, dokud se nás nezeptáte, jak stavět."
film SKLENĚNÉ PEKLO (1974)
 
 Londýnský rodák John Guillermin se řadí mezi nejrespektovanější režiséry vysokorozpočtových katastrofických a válečných filmů druhé poloviny dvacátého století. Nepřehlédnutelný chlapík s dýmkou, který vyžadoval od všech zainteresovaných stran maximální profesionalismus, rozhodně nemůže říct, že by Praha patřila mezi jeho oblíbené destinace, protože se zde stal přímým aktérem jedné z nejabsurdnější události čtyřicetileté historie studené války.
 
John Guillermin se narodil v Londýně dne 11. 11. 1925 francouzským rodičům. Po skončení vojenské služby u britského královského letectva (RAF) se přestěhoval do Francie, kde se věnoval tvorbě dokumentárních filmů. Na konci čtyřicátých let přesunul své působiště za velkou louži do Hollywoodu, kde studoval filmovou techniku a metodiku používání ruční kamery. Později se vrátil zpátky do Anglie a v raném stádiu své kariéry režíroval filmy podle svých autorských předloh nebo scénářů. První hmatatelný úspěch zaznamenal až s mysteriózním kriminálním filmem TOWN ON TRIAL (1957), ve kterém známý anglický herec John Mills ztvárnil roli superintendenta Hallorana pátrajícího po vrahovi mladé dívky v prostředí místního tenisového klubu. 
 
 Režisérova filmografie přelomu 50. a 60. let je sice charakteristická širokým spektrem produkovaných žánrů, byly to ale především válečné filmy natočené v 60. letech, které katapultovaly režiséra z pomyslné druhé ligy mezi uznávanou elitu. První zahřívacím kolem jeho válečné anabáze byl film I WAS MONTY´S DOUBLE (1958), natočený podle autobiografické knihy M. E. Cliftona Jamese, popisující dezinformační kampaň britské zpravodajské služby, která krátce před plánovaným vyloděním v Normandii vysílá dvojníka maršála Montgomeryho (hraje ho sám autor knihy M. E. Clifton James) na okázalou cestu do severní Afriky. V roce 1964 ve válečném filmu PUŠKY V BATASI (1964) převedl na filmové plátno román The Siege of Battersea  britského spisovatele Roberta Hollese o skupině britských vojáků, která se ocitla uprostřed protivládního povstání v nově vytvořeném africkém státu (pravděpodobně Keni). Postupně zvyšující se laťku kvality svých filmů potvrdil dalším válečným filmem MODRÝ MAX (1966) z období konce první světové války, popisující trnitou (a někdy i bezohlednou) touhu německého letce Bruno Stachela dosáhnout na nejvyšší německé vojenské vyznamenání Pour le Mérite.
 
 Po skončení natáčení Modrého Maxe se John Guillermin vrhl do dalšího ambiciózního projektu. Ve válečném filmu MOST U REMAGENU (1969) zfilmoval obsazení neporušeného mostu přes Rýn, který umožnil americkým jednotkám získat klíčové předmostí na východní straně řeky a pronikat dále do srdce Třetí říše. Předlouhou filmu se stala stejnojmenná kniha oficiálního amerického válečného historika Kena Hechlera, jejíž nudnou realitu březnových dnů roku 1945 si ale scénáristé po „hollywoodsku" trochu zdramatizovali. Americká produkce si vybrala k natáčení filmu reálie Československa a to zejména ze tří klíčových důvodů. Most u vesnice Davle odpovídal svým tvarem Ludendorffovu mostu u Remagenu, česká strana mohla nabídnout filmařům kvalitní zázemí barrandovských ateliérů a umožnila jim použít opuštěné budovy starého Mostu pro reálnou demonstraci spojeneckého náletu a dobývání města americkými tankovými jednotkami. Osm amerických tanků M24 Chaffee zapůjčených od rakouské armády (tady bych opravil mýtus o "historickým rekvizitách", protože tento druhoválečný tank se tehdy nacházel ve výzbroji armád mnoha zemí, které jej v 50. letech získaly levně z arzenálu americké armády) a stovky českých komparzistů v amerických uniformách a s americkými zbraněmi se však staly jednou ze záminek účelové propagandy k srpnovému vstupu "spřátelených" armád vojsk Varšavské smlouvy do Československa, který měl reformnímu křídlu KSČ ukázat, kudy vede správná (a nejkratší) cesta k socialismu. Sovětské velení nejprve důrazně nesouhlasilo s jakýmkoliv dalším pokračováním natáčení filmu. Protože vážně hrozilo, že by agentura Československý film v důsledku nesplnění smlouvy musela filmařům zaplatit penále a náklady spojené s přesunem výroby filmu do Itálie a Německa (cca 1 milión dolarů), dohodly se nakonec všechny zainteresované strany na kompromisu a filmařům bylo nakonec umožněno během 21 natáčecích dnů dokončit tzv. minimum exteriérových scén mostu u Davle, avšak pouze s českým komparzem a pod dohledem vyšších důstojníků sovětské armády.
 
Čerstvé zážitky ze srpnových událostí v Československu notně zchladily režisérovu chuť po dalších válečných dobrodružstvích. V následujících letech se John Guillermin zaměřil na filmy s katastrofickou tématikou, jejíž zlatý rozkvět nastal na počátku sedmdesátých let po uvedení filmů Letiště (1970) nebo Dobrodružství Poseidonu (1972). Pro první nakouknutí pod pokličku tohoto žánru si vybral film SKYJACKED (1972) o únosu dopravního letadla americkým válečným veteránem, který pod hrozbou výbuchu bomby donutí kapitána letadla, aby přeletěl do sovětského vzdušného prostoru a přistál v Moskvě.  
 
 O dva roky později se John Guillermin ujal režie filmu "The Tower" podle stejnojmenné knihy Richarda Martina Sterna. Ještě v přípravné fázi projektu producenti studia Warner Bros. zjistili, že konkurenční studio 20th Century Fox chystá film s prakticky identickou tématikou na motivy knihy "The Glass Inferno" od autorské dvojce Thomas N. Scortia a Frank M. Robinson. Protože nemělo smysl mrhat penězi a časem na dva podobné projekty, došlo poprvé v historii Hollywoodu ke vzájemné spolupráci dvou velkých filmových studií. Režie chystaného filmu se ujal John Guillermin, zatímco specialista na katastrofické filmy od "Foxů" Irwin Allen byl producentem filmu a režisérem akčních scén. Film SKLENĚNÉ PEKLO (1974) popisující požár v nově otevřeném mrakodrapu v San Franciscu, v jehož nejvyšším poschodí probíhá otevírací party, dnes řadí k nejslavnějším katastrofických filmům světové kinematografie, přičemž nemalou měrou se pod to podepsal vynikající výkon Steva McQueena jako velitele hasičů a Paula Newmana jako architekta mrakodrapu, který záhy zjišťuje, že v rámci úspor došlo při stavbě budovy k úpravám oproti původní projektové dokumentaci. V mimořádně silné konkurenci filmů jako Kmotr II, Čínská čtvrť nebo Vražda v Orient expresu si tvůrci odnesli tři Oscary - za kameru, střih a nejlepší filmovou píseň.
 
Po úspěchu Skleněného pekla režisér kývl na nabídku studia Paramount Pictures, aby režíroval film KING KONG (1976), remake slavného stejnojmenného katastrofického filmu z roku 1933 o přerostlém gorilím samečkovi z Ostrova Lebek, jehož zasáhnou šípy Amorovy při pohledu na trosečnici Dwan (Jessica Lange), kterou mu místní domorodci přinesou jako rituální obět. Film sice sklidil rozporuplné recenze, ale patřil mezi divácky nejnavštěvovanější filmy roku. Velmi pozitivní ohlasy získala televizní adaptace slavného románu SMRT NA NILU (1978) od královny detektivek Agáthy Christie, ve které se v hlavních i vedlejších rolích objevila celá plejáda tehdejších hvězd (David Niven, Mia Farrow, Jane Birkin, Bette Davis, Maggie Smith, Olivia Hussey, Angela Lansbury, George Kennedy a další). Slavného belgického detektiva si zde zahrál známý anglický filmový a divadelní herec Peter Ustinov. 
 
"Letěli jsme pro slona, ​​nosorožce, pět lvů, čtyři leopardy, čtyři šimpanze, pět koní a šestnáct ptáků. Jednalo se patrně o největší přepravu zvířat zpátky do Afriky a obstarat si veškerá potřebná povolení pro tranzit do a ze země byl nadlidský úkol."
("zvířecí manager" Hubert Wells vypráví o komplikacích během natáčení filmu SHEENA) 
 
John Guillermin si v sedmdesátých letech získal nálepku experta na režírování katastrofických scénářů, který si ale v následujícím desetiletí vlastními přešlapy dokonale zrežíroval svůj vlastní pád. První živelnou pohromu s sebou přinesl dobrodružný film SHEENA (1984) vyprávějící o dívce, které se v mládí ujal africký domorodý kmen a pomocí telepatických schopností dokáže ovládat zvířata, s nimiž bojuje proti proradnému civilizovanému světu. Samotný scénář si předhazovalo několik filmových studií, až nakonec studio Columbia našlo odvahu pustit se do realizace tohoto projektu. Bohužel velmi slabý až úsměvně naivní scénář nedokázala zastínit ani velmi úsporně oblečená, neoblečená Tanya Roberts v roli nebojácné dívky. Film si vysloužil pět nominaci na Zlatou malinu a před vítězstvím v kategorii nejhorší film či nejhorší herečka roku jej zachránil jen zkušenější kolega John Derek, který se zase jednou rozhodl zrežírovat svou oblíbenou pohádku o kozách (své manželky) a jeho film Bolero suverénně zvítězil ve většině vyhlašovaných kategorií. Ještě větší katastrofou skončila režisérova snaha navázat na svůj deset let starý úspěšný snímek o obřím gorilím samci King Kongovi ve volně navazujícím filmu KING KONG ŽIJE (1986), kde se zázračně uzdravený gorilí "drobeček" tentokrát zamiluje do samičky svého druhu. Film se i přes velkou reklamní propagací stal kasovním propadákem (ze zainvestovaných 18 milionů dolarů se filmařům vrátilo pouze necelých 5 milionů dolarů) a připsal si i jednu nominaci na Zlatou malinu za nejhorší vizuální efekty.
  
Většina herců a členů filmového štábu respektovala režisérovu preciznost a vynikající práci s kamerou, ale zároveň ho v rozhovorech či memoárech popisují jako mimořádně kritického, popudlivého až pedantského režiséra (i nad obvykle hollywoodské poměry) s nimž se jen velmi obtížně spolupracuje. Producent David L. Wolper, který s ním spolupracoval při natáčení filmu Most u Remagenu, jej dokonce popisuje jako "nejobtížnějšího režiséra, se kterým jsem kdy pracoval". Ve dvou případech byl režisér po neshodách s producenty vyhozen před samotným natáčením. Ještě v přípravné fázi filmu BITVA O MIDWAY (1976) jej producent Walter Mirisch nahradil Jackem Smightem, protože John Guillermin požadoval více času na přípravu a pořízení více letadel než kolik umožňoval rozpočet filmu. V podobném duchu se neslo i jeho krátké angažmá při natáčení filmu SAHARA (1983), kde jej po neshodách s producenty nahradil Andrew V. McLaglen. Režisér své vyhození ale tentokrát nemusel nikterak litovat, protože film samotný se stal obrovským propadákem (při odhadovaných nákladech 25 milionů dolarů činily tržby v kinech pouze 1 milion dolarů) a herečka Brooke Shields návdavkem "vyhrála" Zlatou malinu v kategorii Nejhorší herečka ve vedlejší roli.
 
John Guillermin se v červenci roku 1956 oženil s britskou herečkou a spisovatelkou keňského původu Maureen Connell. Z jejich vztahu vzešly dvě děti, Michelle (*1959) a Michael-John (1963-1989). Samotné manželství skončilo později rozvodem.

Martin "Enterprise" Stach

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace