To, co dýchám

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku... V poslední době si s vámi moc nerozumím. Srovnání s bijáky 21 gramů nebo Crash není na místě, protože To, co dýchám za nimi pajdá na obě zadní. Což o to, atmosféru a snahu o neotřelé zpracování by to mělo, dokonce i jisté dějové zvraty jsem zaregistroval. Ale protože nikde nebylo řečeno, v jakém časovém úseku se příběh odehrává, můžu klidně říct, že závěrečné vypointování od polovičky nalajnovaného finále bylo laciné, samoúčelné a hlavně nemožné. Kdybych se měl pokaždé spokojit jen s pouhou myšlenkou, musel bych sám sebe prohlásit za krále Šalamouna. (29.02.2012)

Dostal som viac než som čakal. Zmysluplný príbeh, zaujímavý a svižný dej, tá správna štipka emócií, veľmi slušní herci. Celý film vo mne evokoval spomienky na môj obľúbený Pulp Fiction, akurát, že do To, co dýchám režisér vložil, čo je pre mňa pozitívum, trochu menej násilia. Neviem, či je toto naozaj debut pána Lee, ale ak áno, klobúk dolu. (12.09.2008)

Natočiť v súčasnosti film podľa starobylých čínskych prísloví sa na prvý pohľad rovná komerčnej samovražde. Pri podrobnejšom skúmaní však na povrch vyplynie fakt, že debutujúci (krátky film sa nepočíta) režisér Jieho Lee úplne presne vie, čo robí. Magnolia ukázala, že mozaika vzájomne prepletených ľudských príbehov je niečo, čo ľudí baví a do čoho sa dajú celkom ľahko zlákať slávne tváre. Podobne ladený Crash na Oscaroch skazil radosť Angu Leemu a jeho homosexuálnym kovbojom a zdá sa, že kto chce vyhrať nejakú tú prestížnu cenu, musí točiť podobné filmy. The Air I Breath bude obsahovať štyri poviedky na tému šťastie, radosť, smútok a láska a žánrovo by sa film mal radiť do trochu obskurnej kategórie romantických detektívok. (10.12.2012)

Tak toto hej. Jasné, je to neuveriteľne komerčné, scenár oplýva tou pre Hollywood tak častou neuveriteľnosťou a celé je to tak trochu gýč, ale mne sa to páčilo. Obsadenie je skutočne luxusné, Andy Garcia je pod dlhšej dobe znovu výborný a ostatný v norme (znalci a tí, čo už majú niečo napozerané, si okrem hlavných postáv všimnú aj Emila Hirsha (v poslednom čase napr. Killer Joe), Joa Bernthala (The Walking Dead, Noc v múzeu 2), Clarka Gregga (Avengers, Whedonova verzia Veľa kriku pre nič) či Johna Cho (Zahulíme, uvidíme, FlashForward). Celkovo veľmi dobré, ja som sa bavil. 78% (27.05.2013)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)