To, co dýchám

Scénář není úplně dokonalý, ale díry v něm plně vynahrazují herci, kteří svojí práci odvádějí na výbornou - všichni, takže nemá cenu někoho vyzdvihovat. Navíc i přes scénáristickou nedokonalost se mi všechny čtyři příběhy strašně líbily a vlastně ani nedokážu říci, který z nich nejvíc - každý měl zkrátka něco do sebe. Dokonce jsem se i dvakrát rozesmál (Whitaker vs. schody a útok Mexičanky na Emila Hirsche), což jsem u podobného filmu nečekal. Leželo mi to doma dlouho, protože jsem čekal na to správné rozpoložení, v kterém jsem sice před začátkem nebyl, ale Lee mě do něj rychle dostal. 90% (08.11.2009)

Proč jsem si vybral tenhle film? Kvůli Sarah Michelle Gellar (od Cruel Intentions čekám na něco kvalitnějšího s její účastí). ●● Co se mi líbilo? Konec. Díky bohu za něj! Celý film je dost netradiční, jakoby složený z několika lehce provázaných příběhů, které nejsou až tak zajímavé, ale právě na konci do sebe vše zapadne, pochopíte, proč tam byla ta která (jakoby původně zbytečná) scéna a máte pocit zadostiučinění, že to celé o něčem bylo. Nebýt konce, dám jen 1*. (27.08.2008)

Po dlouhý době zase vidím film, který dokáže zaujmout jednotlivými příběhy, který se na konci vesměs dokonale protnou a vznikne z toho jedna velká náhoda. To, co dýchám to v sobě má a vyzní to naprosto neuvěřitelně, každopádně takovýdle filmy o šílenosti a neuvěřitelnosti přesně jsou a nejhorší na tom všem je, že to je klidně všecko možné. Naprosto úžasný debut, kde je naplno využito úplně všecko. Například herci, takových hereckých hvězd v jednom filmu jen tak neuvidíte. O to drsnější je, když si každou roli zvlášť perfektně zapamatujete. Ten film jim prostě sednul naprosto perfektně a nejvíc překvapil Brendan Fraser. Další věc je atmosféra nebo i hudba, která onu atmosféru perfektně vystihla. Horší už to bylo se samotným protnutím a faktem, že ne každý měl stejně drsně navazující příběh jako ten předchozíí. Přesto jsem ale nestihl zírat nad tím, co občas člověk v hlavě vymyslí. Zkurvenej pátek, 21 gramů, Crash....teď i To, co dýchám. Uvidíme, co příjde příště. (28.11.2010)

Štěstí, radost, smutek, láska. Co čekat od nováčka na režisérské židličce, určitě něco co jsme tu už měly. ANO! To, co dýchám je docela sloučenina všech (ne chemických) filmových klišé, co tu už byla. Herecké obsazení je velmi pěkné a dá se říci, že to celé povyšuje na nějakou slušnou úroveň (Brendan Fraser se na ty lotry strašně hodí). Také jsem tento film porovnával s mnou nedávno viděným snímkem Úhel pohledu, který má lepší spád a nabízí i akci. Kdežto tento snímek je spíše scénáristicky zajímavý, jinak nemá čím zaujmout. (06.08.2008)

Režisérský debut Jieho Leea podle japonského přísloví s naprostým respektem. Do svého nenápadného filmu povolal spustu solidních herců a zmákl to na jedničku. Je pravda, že filmů s podobným námětem (propletení osudů lidí) je už celá řádka, a i přesto, že se často opakují v určitých sekvencím, tak mám tyhle film opravdu rád pro svoji zajímavost a právě tu propletenost. Tenhle je určitě povedený! Možná hlavně obsazením herců. Brendan Fraser v roli drsného vymahače je suprový a po tom, co ho znám z komedií je to velice příjemná změna. S. M. Gellar jsem od Buffy viděl snad v prvním filmu (kromě VNZ) a taky palec nahoru za její výkon, navíc jí to pořád nehorázně sekne :) Další herce jako Whitaker nemusím zmiňovat:) Pro mě výborná celkem citová záležitost.. (30.05.2010)