Vzpoura v Seattlu

Kdo o tématu něco ví, film ho nijak nepřekvapí a kdo o tom nic neví, film ho možná trochu vyšokuje a tím to asi zřejmě skončí. Kdyby ten film viděla třeba moje ségra, překvapeně by se ptala "Takovéhle věci se fakt dějou?" na odpověď ano, by prohlásila "To je strašné", ale druhý den by se v opětovném oparu přesvědčení, že všechno funguje jak má, oddávala radostem a strastem obyčejného života obyčejného člověka. Při sledování filmu se může vyrojit několik dojmů, jež by se daly shrnout do několika hesel: "Tohle je demokracie, sem lidská práva netahejte!", "Kdo nás ochrání před těmi, kteří nás mají ochraňovat?", "Všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale rovnější". A tak trochu z toho taky vyčuhuje ponaučení, že média nám nedávají to, co chceme slyšet a vědět, ale to co oni samotné (respektive jejich vlastníci či zadavatelé reklamy - čili jejich živitelé) chtějí, aby jsme věděli - dobře je to ukázáno ve scéně, kdy novinářka zpovídá jednoho z hlavních organizátorů protestů proč tam je a v polovině jeho odpovědi prostě odejde, protože se kdesi za rohem ztrhla rvačka. To je typické - veškeré protesty jsou v jejich podání jen a pouze válkou v ulicích, rabováním, chaosem, apokalypsou, ale když nějaký protest proběhne bez těchto věcí, nenapíšou o něm ani slovo. Vím o několika takovýchto protestech za účasti desítek tisíců demonstrantů, o nichž nebylo nikde napsáno ani slovo jen proto, že proběhly naprosto v klidu. A fakt mě rozesmála hláška ze zpravodajství "skupinka známá jako anarchisté", to je jejich typická řeč. Ale asi jsem se nechal trochu unést. Film překvapí tak možná hereckým obsazením a několika silnými scénami. Mě se nejvíce líbila (a podle mě je nejúdernější z celého filmu - pro ni stojí za to film vidět) závěrečná titulková sekvence, z níž, po shlédnutí celého filmu, jasně vyplyne, že v ony dny, o nichž film pojednává, byla možná vyhrána jedna bitva, ale zcela určitě ne válka, její vítězství stále naklání na stranu těch, proti nimž bylo bojováno. Ukazuje to, že se v tyto dny možná zvedla obrovská vlna, ale hezky rychle zase opadla, že se v podstatě vůbec nic nezměnilo, stále jsou pracující vykořisťováni (ne ve třetím světě, zkuste se podívat třeba hned vedle do ulice, určitě tam něco takového najdete), stále je zisk více než člověk (už se jim dneska dokonce říká lidské zdroje)..... A tak nějak mi v těch závěrečných titulcích chybí Praha při zasedání MMF/SB..... (19.01.2009)

No, Townsend si napoprvé vzal velké sousto. Pojmout téma (ne)možnosti demokracie a pro obyčejné smrtelníky nepředstavitelné moci nadnárodních korporací by bylo těžké i pro o desítky let zkušenější režiséry. Některé myšlenky Vzpoury v Seattlu jsou hodně zajímavé, ale zabíjí je nudná režie. Příběh zkrátka není tak znepokojující jak by mohl a mělbýt. Navíc mi tenhle film připadá hodně povrchní, v žádném z minipříběhů nejde hlouběji než na konstatování faktů (kromě Harrelsonovy postavy si tu nemusíte žádné motivace domýšlet, hrdinové vám vykecají všechno, na co myslí). Promarněná šance. (19.03.2009)

Nu, Vzpoura v Seattlu je snímkem, který když sledujete pozorně, tak vás může vtáhnout do svého děje a potěšit tak vaši diváckou duši. Skutečná událost, jež se stala předlohou tomuto filmu, dodává celému počinu šmrnc, takže nelze mávnout rukou se slovy "Je to nudné, je to srajda", ale musíme se nad problémem, který je tu zpracován, zamyslet a to mě také nutí dát 4*, neboť i díky skvělým hereckým výkonům hlavních postav mi bylo přiblíženo něco, o čem jsem příliš nevěděl. (22.11.2014)

Sobotní odpoledne. Procházím se podivně vylidněným centrem jistého velkoměsta, netuším, že o pár bloků dál probíhá demonstrace proti lidem, kteří žerou peníze, aby mohli žrát víc peněz. Z boční ulice najednou vybíhá početný dav civilistů s transparenty, v zádech má těžkooděnce. V mém oblečení mi nezbývá, než zkusit splynout s davem. Společný cíl, zdá se, ustoupil stranou, každý si hlava nehlava hledí svého, sobecky zachraňuje život svůj, nikoliv „kolegu“, jenž právě zakopnul po jeho boku. Jsem to já. Zrovna se zvedám, když přichází nepředvídatelná rána obuchem do zátylku. Ani si nestačím uvědomit palčivou bolest a veškeré vědomí ztrácím. O několik hodin později mi v nemocnici sdělují, že na pravé oko již nikdy neuvidím jako dřív. Na koho mít zlost? Na policajty, kteří v rámci své práce užili neadekvátních prostředků? Na demonstranty, kteří zapříčinili přítomnost strážců nepořádku? Kdyby se příhoda z téhle, stejně jako film laciné vyprávěnky vážně udála, asi mám v celé záležitosti jasno. Pod vlivem emocí. Což je normální, ale stejných emocí nelze (zne)užívat při natáčení nekomediálního snímku o následcích (nikoliv o příčinách!) demonstrace, která skutečně proběhla. Úvodní titulek nás upozorňuje, že charaktery jsou fiktivní, nikoliv už, že jsou charaktery nevěrohodné, napsané tak, aby těmi nejlacinějšími prostředky citově zaangažovaly diváka. Tvůrci se dokonce neštítí zatáhnout do celé „bitvy“ těhotnou ženu. Jindy nějakou tu demagogii pokorně pozřu, jindy totiž zpravidla není takto odporně laciná a absurdně zjevná. Komicky působí snaha propašovat na jednu stranu barikády jednoho dva ne úplně zlé policajty a na stranu druhou jednoho dva ne úplně hodné demonstranty-anarchisty. Závěrečné stanovisko Battle in Seattle je jasné, i když formulované kulantněji: dělejte bordel a zlepšíte svět. Změny možná přišly, nevěřím však, že by k nim nedošlo bez tolika zbytečných obětí. Abych nevypadal jako nějaký pravičácký zastánce policejního státu – bez jakékoliv ironie obdivuji lidi, kteří i ve své zpohodlnělosti (mám se dobře, nemusím nic měnit) usilují o změny, jen se mi nelíbí, ani trochu, že nějaký film takhle prvoplánově propaguje (a propaganda to skutečně je) tuhle bojovnou formu projevu. Apendix: Násilí jako formu projevu podporují také efektní akční scény, stavějící pouliční boje naroveň adrenalinovým sportům, což není ani tolik nekorektní, jako jednoduše hloupé. 40% Zajímavé komentáře: Gimp, Aiax, SeanLSD, BaronX (20.03.2009)

Battle in Seattle není příliš známý snímek což je škoda. Stuart Townsend ve svém prvním režijním počinu nezklamal a naopak dokonale vykreslil atmosféru pouličních rvaček aktivistů s policajty a národní gardou. Líbilo se mi že jsme měli pohled na stejnou věc hned ze tří stran - Pohled aktivistů, policajtů a těch nahoře. Že by Townsend byl lepší režisér než herec ? (23.11.2010)