Pevné pouto

Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson .. Tohle bude hodně rozporuplné. Kritická obec si smlsne na opovrhování efektů estetického zážitku, zato si jistě spousta diváků smlsne právě na tom. Knižní předlohu neznám, ale zde se žádné deprimující stavy nedostaví. Při povrchním pohledu připomene Lovely Bones zejména Heavenly Creatures, Fountain a Atonement (zdaleka ne spojitostí v určitých hercích/tvůrci), které diváky svým pojetím taktéž rozdělují. Hodně často se totiž vyprávění oddává mnohaminutovým scénám, kterým kraluje výrazný vizuální efekt, výtečná střihová skladba a samozřejmě lahodný hudební doprovod. Nelze se tím ubránit dojmu, že by šlo o mnohé zkrátit, ovšem také nelze upřít příjemnou hru barev, světel, kamerových a podobných parádiček, byť někdy ta digitálnost prostředí až rušila. V Lord of the Rings pracoval s excelentní předlohou, temnotou a monstrozní výpravou a ta lecos pohltila. Zde nedosahuje (předloha)scénář takových kvalit a tíha tak leží na precizním retro hávu sedmdesátých let a sestavě výborně obsazených postav, kterým vévodí tajemný Stanley Tucci a zejména mladičká Saoirse Ronan, většinou řádící právě před modrým pozadím jejího posmrtného světa. Peter Jackson si opět osedlal trochu jinou látku a po skončení snímku mne nejvíce zamrzelo, že než zase něco režijně vyprodukuje (v nerežijní produkci je totiž aktivní a úspěšný ba úspěšnější), opadá ještě hodně listí ze stromů. Napodruhé taktéž funkční. 75%. (03.01.2010)

Bohužel přesně ten typ filmu, u kterého mám pocit, jako by mě někdo nechal celou noc číst Strážnou věž, edice nekrofilní romance. Scénář svaté trojice J-W-B je salát slátaný z patetických monologů a ucouraných dialogů bez jediného náznaku lehkosti. PJ režíruje některé pasáže typicky (odskoky na nedějové detaily, expresivní subjektivní perspektiva, zapojení monotónní zvukové stopy), někdy dokonce napálí i dost solidní scénu (prohledávání pederastova baráku, ač je logicky nesmyslné, přesto mistrně pracuje s tenzí a dvojí perspektivou). Roztříštěnost vypravěčské perspektivy je do té míry nekoncepční, že mi zabraňovala brát cokoli v tom filmu vážně a hlavně si cokoli užít. Vizuální stylizace je místy docela laciná šmíra, oprabdu by možná stálo za to zauvažovat, zda se tajemství působivosti skrývá jen v barevných filtrech, zářících halogenech a "hezkých objektech". Zejména trikové pasáže jsou přešlap o celé metry, hnusné, nesladěné, křiklavé, bez jakéhokoli řádu (byť jenom jemného náznaku asociace, která by jim dala tvar). CGI bezpohlavnost přímo křičí, takhle přepálené a přitom naprosto "kulisové" výtvarné řešení se jen tak nevidí). Zapojení hudby vysloveně katastrofální, místo, aby to umocnilo jakoukoli emoci, dělá z Pevných pout ukňourané emo, z nějž trčí jenom pitomý sentiment. Chápu, že Peter je fascinovaný "bytím mezi světy" a že ne všechny rodinné filmy mohou být tak brilantní jako Braindead... nicméně pedofilní vrah, vytvořený podle šablony Rapist Glasses? Fakt třetí cenová a nejhorší Jacksonův film, svědčící o pozvolné ztrátě soudnosti a sebekritiky. (08.10.2012)

Velice rozporuplný film - zatímco vizuální efekty v čele s nádhernými sceneriemi mezisvěta dodávají tomuto mystickému místu potřebně fascinující nádech, tak myšlenkový obsah, logika, či jakákoliv hmatatelná sdělnost zcela chybí. Ovšem i tak patří tato obrazová onanie stále k tomu nejlepšímu z filmu, neboť se v ní aspoň neprojevuje plytkost a faktická bezobsažnost scénáře, kterou se navíc Pevné pouto snaží tak nestydatě a okatě zastřít patetickým emocionálním návalem (pár míst evokuje Twilight). Na druhou stranu vedení kamery a střih byli vážně dost dobré, Jackson není břídil. 5/10 (03.01.2010)

Peter Jackson dokazuje, že je jeden z najlepších režisérov na planéte a Rozkošné kostičky sú môj Avatar. Po vizuálnej stránke je to v podstate gýč, takisto mám výhrady k scenáru i využitiu postáv a kvalitných predstaviteľov (okrem tradične ukňučaného Wahlberga) ... ale je to tak podmanivo natočené, že keď vás zvláštna atmosféra filmu raz vcucne, zabudnete dýchať. Záver povznášajúci, dodatok skvostný - asi najlepšia filmová smrť roka 2009, smial som sa ešte 5 minút. (04.01.2010)

Svět, ve kterém Susie pobývá, je fantastický, snový a hravý. Kameramanem filmu je Andrew Lesnie, který svůj talent prokázal perfektním nesnímáním trilogie Pán prstenů. Scény hrají všemi barvami. Dívka prochází krajinou, nikam se ovšem nedostává, cestou potkává i další postavy tohoto zvláštního světa. My si tak můžeme do sytosti vychutnat perfektní vizuální efekty. Příběh si tak nenápadně plyne, nikam se neřítí. V jednu chvíli lovím čelist, když vidím na plátně úžasné ledové útvary, vzápětí jsou však pryč. Většina scén je prchavá, bez hloubky. Po pár dnech jsem si nevybavila téměř nic. Škoda toho trapně moralizujícího konce a bláznivé babičky (Susan Sarandon), která se do pochmurně snové atmosféry filmu vůbec nehodí. Pevnému poutu chybí jakékoliv napětí, gradace. Jedna z těch dobrých scén, kdy se sestra Susie rozhodne, že se vydá do sousedova domu, mě akorát rozzuřila naprosto nelogickým průběhem (Lindsey se snaží zahladit stopy, místo aby raději ihned utekla, když slyší, že se soused blíží)./// Jackson to tentokrát příliš nezvládl. Film působí nevyrovnaně. Jako kdyby režisér nevěděl, jestli chce thriller s fantazijními prvky, líbivou pohádku nebo drama o rodinném zármutku. Další Návrat (novozélandského) krále se nekonal, ale to jsem ani nečekala, protože něco takového překonat snad ani nelze. Těšíme se na Hobita, Petere, byť tentokrát nebudeš sedět na režisérské židli, ale na té producentské a scenáristické. 65%. (06.01.2010)