Sněženky a machři po 25 letech

no nebylo to až zas takové zlo, jak jsem se obával... největším mínusem filmu je paradoxně ta spousta hlášek z jedničky, které tam byly vtipné, ale zde jsou znásilněny k povinnému smíchu, no jako pěst na oko... co se týče hereckých výkonů, nejvíc mi vadila trapná jeníčková, ta už by to fakt měla zabalit... ale dost k negativům, jako plus nutno vyzdvihnout zajímavou kameru, příjemnou klavírní hudbu a pár opravdu vtipných scén... snímek nijak extra povedený, přesto koukatelný a návštěvy kina nelituju... ale ani ji nijak zvášť nedoporučuju... takže 50%. (01.03.2009)

Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** .. (22.11.2009)

On není problém pochopit, proč ladí S&M2 na lehce depresivnější nótu, proč se ještě posiluje pocit marnosti, prázdnoty a ztráty něčeho cenného přítomný už v prvním díle, proč se to celé opakuje jak poškrábaná deska; problém je v tom, že je to udělané tak amatérsky a neumětelsky, až je to nekoukatelné. (20.11.2010)

S hodnocením nakonec překvapuji i sám sebe. Hned narovinu přiznám že po komediální stránce je film hotová tragédie. On tragikomicky skutečně působí. Hudba, postavy které řeší své problémy a hodně sentimentality, kdy si člověk uvědomí že skutečně nikdo z nás nemládne. Film působí místy neuvěřitelně depresivně. Některé scény škoda mluvit, ale posledních asi 30 minut to člověku celé nějak začne docvakávat. Tady asi vůbec nešlo o to trumfnout původní kultovní Sněženky. Tady jde o vážná temata. Musím konstatovat že tvůrci nakonec odvedli překvapivě dobrou práci. 40% (12.06.2009)

Čas dokáže zahladit kouzlo a jedinečnost dávných okamžiků, o nichž jsme ani nepřemýšleli, že jednou skončí a dokáže přetrhat mnohé vazby a přátelství, o nichž jsme si mysleli, že budou trvat věčně. V tomto případě uplynulý čas nepomohl ani tvůrcům, kteří se snažili přivést na svět pokračování, které by snad úspěšně mohlo oprášit první díl. Výsledkem je tak bídný, mdlý a naprosto nepovedený pokus o návrat do starých, nostalgických časů. Čtyři postavy v tomto filmu byly pro mě tím nejlepším a nejsilnějším motorem, který se zároveň s námahou snažil táhnout, co se dalo. Nebýt jich, neváhala bych jít s hodnocením níže. Zvláště pan Cabadaj se do toho pořádně opřel a zasloužil se tak o spoustu těch záživnějších, vtipnějších a vydařenějších pasáží. Takže Jan Antonín Duchoslav jako stále frajerský a hláškující Viky, Radoslav Brzobohatý jako nestárnoucí "pan profesor" a Veronika Freimanová s Václavem Koptou a jejich společná "love story." Velké plus si rozhodně zaslouží krásná hudba. (05.08.2011)