Fantastický pan Lišák

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80% (21.07.2010)

Je to divné, je to nápadité, je to božsky ohudbené (Desplatovy perfektně sedící variace na Morriconeho), je to vlastně fantastické. A hrajou tam Rolling Stones. Opakované projekce v budoucnu jisté. P.S. Scéna s vlkem v Lišákovi je stejně magická jako scéna s vlkem v Collateral, pro mě dechberoucí okamžik. (28.01.2010)

Kombinace Roald Dahl a Wes Anderson zafungovala nečekaně dobře. Každý přidal tu svou trošku jinakosti a vznikl netradiční a velice milí animovaný film. Režisér dokázal svůj typiský rukopis vtisknout i přestože se jedná o loutkový film. Jeho tlumený humor vás sice nedostane do kolen, ale spíš překvapí a donutí trošku přemýšlet a to činí jeho tvrobu vyjímečnou a orignální a u toho filmu je to jednoznačně ku jeho prospěchu. (03.01.2011)

Tohle rozhodně není žádný mainstreamový animák…a už vůbec ne pro děti. Wes Anderson zůstal věrný svému osobitému stylu, v němž mísí dětsky ulítlou poetiku (ovšem naroubovanou na vážná témata) s praštěnými dialogy a zvláštním humorem, přičemž u Mr. Foxe na dnešní dobu digitální animací vytlačovanou stop-motion animaci, ve které je kladen důraz na užití realisticky působících materiálů (např. srst u zvířecích postav), díky čemuž vzniká zajímavý kontrast mezi tímto realismem a stylizovaností postav (např. postava francouzské krysy vypadá jako rozpohybovaná skutečná vypreparovaná krysa). Příběh je Dahlovou klasickou moralitou, tentokrát se zde trochu řeší i existenciální problémy a celé to je ozvláštněno andersenovskou bizarností. Dabing v čele s hlasy George Clooneyho a Jasona Schwartzmana je naprosto špičkový a především Schwartzman je v další ze svých outsiderských rolí naprosto boží. Fantastic Mr. Fox je z hlediska příběhu a celkového vyznění poněkud sterilní záležitostí, zároveň ale oplývá množstvím praštěných nápadů, a to jak verbálních, tak i vizuálních, přičemž samotná formální stránka filmu je doslova parádní. Děti a běžní diváci se díky pomalému tempu a strožejšímu příběhu u tohoto filmu nejspíše ukoušou nudou, „andersenovci“ budou nejspíše opět spokojení při zjištění, že si jejich oblíbený tvůrce dokázal zachovat tvář i mezi bandou chlupatých zvířat. Pro mě zůstává Život pod vodou nepřekonaným Andersenovým filmem, přičemž Lišák si čmuchá hned pod ním vedle tří bratrů z Darjeelingu, jehož ručení je omezené.80% (19.01.2010)

Přistupoval jsem k tomu s velkým očekávání a zhruba první půlhodinku čuměl zcela šokován genialitou podobně jako Lišákův krysí (nebo co to je) kámoš a domovník. Jenže jak už to u mně s většinou animovanch filmů bývá, po zvyknutí si se začnu maličko nudit a pospávat (jsem prostě píčus, v současné době prostě usnu u všeho co není porno nebo perfektní romantika nebo něco absolutně fascinujícího – dvě malý děti prostě dají zabrat a když už je člověk konečně uloží, zbudou mu síly akorát na spánek). Takže ke konci už jsem tak moc nevnímal, ale stejně jsem poznal, že už to není to pravé ořechové jako na začátku. Přesto po viz výše – fascinujícím animáku Mary a Max je to od doby Wall-E nejlepší nehraný film. (01.06.2010)