Paris
Paríž
Režie:
Cédric KlapischScénář:
Cédric KlapischKamera:
Christophe BeaucarneHrají:
Juliette Binoche, Romain Duris, Fabrice Luchini, Albert Dupontel, François Cluzet, Karin Viard, Mélanie Laurent, Audrey Marnay, Gilles Lellouche (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh jednoho Pařížana, který je nemocný a žádá pouze odpověď, zda umírá. Jeho stav mu dává nový a odlišný pohled na všechny ty lidi, které potkává. Úvahy o smrti se náhle setkávají s hodnotou života, života druhých a života samotného městě nad Seinou. Zelináři, pekaři, sociální pracovnice, tanečník, architekt, bezdomovec, vysokoškolský profesor, modelka, ilegální přistěhovalec… Ti všichni jsou spjati s tímto místem. Ty všechny denně potkává. Můžete si myslet, že nejsou nijak výjimeční, ale pro každého z nich je jeho život jedinečný. Můžete si myslet, že jejich problémy jsou bezvýznamné, ale pro ně jsou těmi nejdůležitějšími na světě. Mág evropského filmu opět přichází s jedinečným příběhem plným hereckých hvězd. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (148)
Koniec ma trocha mrzi a preto 4- ()
Film s krásnou pateticko-melancholickou atmosférou. Pomalu plyne a prostupuje vám pod kůži - teda, když ho necháte. Já ho nechal. ()
Krásný a dojemný příběh z Paříže. Příběh nejen jednoho muže,kterému možná zbývá pár měsíců života,ale i dalších obyvatel tohoto úžasného města. Ti všichni zde řeší své problémy at' velké či malé. Je to zase jeden z těch filmů který mě donutil zamyslet se nad životem. Miluju Paříž, Juliette Binoch a Mélanii Laurent. NEZAPOMENUTELNÉ : Nikdo není nikdy spokojenej ! Tak to je !! 90% ()
***1/2 ()
Dvě hodiny v Paříži, dvě hodiny jedinečné atmosféry. Obyčejný film o obyčejných lidech, ale přitom tak neobyčejný. ()
"Oni netuší, jaké mají štěstí. Chodí, dýchají, běhají, hádají se, jdou pozdě... Netuší, jaké mají štěstí." - Miluji Paříž a Cédric Klapish natočil takovou jednohubku o životě v tomto nádherném městě. Prolínají se zde životní osudy mnoha lidí. Všichni mají svůj vlastní příběh. Královnou snímku je Juliette Binoche a její odvazový tanec, který perfektně zapadá do mozaiky ze střípků pařížských životů. Film ukazuje přirozenost francouzů a odráží to, jak se liší tamní život od našeho. -Milovat Paříž znamená milovat život.- ()
Pro mě naprosto průměrný, milý film a jako takovému dávám tři. ()
Takovej Pařížskej ZEN. Připlul, nechal nám nahlídnout za dveře pár francouzům, naplnil očekávání, ani o chlup víc ani o chlup míň a zase odplul. I don't care whatever happens... ()
Taková francouzká Magnolia.Propletenec několika lidských osudů,odehrávající se v krásné Paříži. A rozhodně za poslední dobu jeden z nejlepších francouzkých filmů,které jsem měl možnost vidět.Film krásně plyne,děj není překombinovaný a jednotlivé části mozaiky se navzájem neruší.Tento způsob vyprávění sice už není originální,ale když je to natočeno takto s citem,tak proč ne. ()
Vezměte jednoho smrtelně nemocného, jednu dobrou místní herečku, známou i za hranicemi země, jedno město, z jehož historie a proslulosti zejména mezi romantiky se dá vymlátit maximum, přidejte trochu té unylejší emotivní hudby, jednoho zamilovaného muže za zenitem, hezkou studentku, další mrtvolu, pro změnu dámskou, a střihněte to všechno dohromady s několika dalšími osudy, které se jakoby náhodně prolínají, ovšem bez výraznějšího psychologického vystižení postav. Dostanete průměrný film, který má sice půvabnou formu, ale obsah žádný. Pro mě obrovské zklamání, nuda, otázky proč se režisér pustil do něčeho, co už bylo natočeno stokrát a líp a nakonec vztek nad tím, že tvůrci jednoznačně zneužívají tolikrát opěvovanou Paříž ve spojení s bilancujícím umírajícím. Každého citlivého diváka přeci zabolí srdíčko, když vidí na plátně umírat takového milého mladého člověka, a obzvlášť v Paříži, kde je tak krásné žít, jak dokazují ostatní postavy, obyčejní lidé jako ty, milý dojatý diváku. ()
Nijak hluboko mě tento vláčný snímek o životě a smrti nezasáhl. Druhý den po shlédnutí ve mě převládá pocit : "Paříž - ráno si ještě vykáme a večer se polu vyspíme" . ()
Komentář charlosina je naprosto výstižný.Plně se s ním ztotožnuji. ()
Francouzská kinematografie, propadající se z vrcholu stále hlouběji do filmové žumpy, nám představuje další přírůstek do škatulky patetických filmů o nebohých Pařížanech, ubohých imigrantech a morálce celkově. Tenhle typ filmů naprosto nesnáším a vzhledem k tomu kolik jich na nás Francouzi v posledních letech vrhají, se začnu francouzské kinematografii zdaleka vyhýbat. Dvě hvězdičky jen a výhradně za Juliette Binoche. ()
Film Paříž má tolik problémů, že se mi je tady snad ani nepodaří všechny vypsat. Největší z nich je scénář, jenž místo tápajících mladých intelektuálů z Učené pře nebo srandovních postaviček z Amélie nabízí perly typu profesionálního tanečníka, který se stydí oslovit dívku z protějšího baráku, tak za ní pošle svou sestru, ať se vydává za tazatelku v sociologickém průzkumu. Nebo postava historika: jak jsou mi všichni ti bezvadní učitelé z Hollywoodu (v čele s Robinem Williamsem ve Willu Huntingovi) z duše protivní, tady šli tvůrci do opačného extrému - a člověk si říká, jak by s někým podobně labilním vůbec někdo soudný mohl chtít dělat televizní show. Šťastnou volbou nebyla ani šíře a hloubka záběru: Postav je příliš mnoho, děj epizodický, stopáž neúnostná (zejména poslední půlhodina byla fakt utrpeni)! Juliette Binoche i ostatní herci vesměs předvádějí slušné výkony, jen kdyby tak ještě měli co hrát. Tím, jak z celkem sympatického námětu o Paříži a Pařížanech dokázal udělat film, kde se nic zajímavého ani překvapivého neukáže, zato se tu dlouhé hodiny plká o ničem, mi Klapisch připomněl jiný pařížský "hit" posledních let - Život Adéle. Jenže zatímco ten aspoň částečně zachraňují odhalené scény, tady se o sexu opět jen kecá. Nejpovedenější částí tak zůstává CGI sen architekta - bohužel je ale tak krátký, že na něj do závěrečných titulků zapomenete. Tento film je prostě naprosto zbytečný, slabý odvar ze všech filmů, které byly zhruba od 90. let v Paříži natočeny. ()
Nelehká situace profesionálního tanečníka, který se najednou zadýchává i při cestě do schodů. Vytržený ze života je odkázaný na svůj byt, odkud pozoruje cvrkot v okolí. Tím se film vždy přenese do jiné roviny a tím sledujete najednou život dalšího člověka a pak dalšího člověka, až se to zase stočí k tanečníkovi a od něj zase pryč. Každý má své starosti i radosti... ale žijou. Tanečník čeká jestli bude vůbec žít dál... Filmy ze života mají zkrátka své kouzlo. ()
Vynikajúci francúzsky film, kde množstvo rôznych postáv a príbehov mohlo priniesť pocit chaosu a zmätku... mne sa to ale všetko nejako príjemne zlialo do jedného celku, no a potom to chutilo ako koktail; viete presne čo všetko do toho dali, ale cítite len jednu výraznú chuť.. Tak mi chutil Paríž. ()
velmi VELMI nudne! ()
Nuda...bez zľutovania. Čakal som viac, iba klišé... ()
Francouzská poezie. To mě vždycky bere. Krásný pel-mel, kytice lučních kvítí. Každá jednotlivost vás okouzlí a celek učaruje. Jednoduše a bez příkras, zkušenou rukou vedené příběhy, půvabně ztvárněné. Podkreslené krásnou hudbou a úchvatnou Paříží. Neskrývám, že mám slabost pro takové pohledy. ()
Tak tenhle film úplně minul můj vkus... ()