Režie:
Miroslav SobotaScénář:
Jiří BednářKamera:
Peter BeňaHudba:
Vratislav ŠrámekHrají:
Jiří Laštovka, Oldřich Navrátil, Simona Stašová, Václav Vydra nejml., Kateřina Březinová, Jiří Bednář, Pavel Zedníček, Zdeněk Dušek, Otto Rošetzký, Jan Novotný, Eva Kratochvílová, Karolina Pešlová (více)Obsahy(1)
Pohádka na motivy příběhu Oscara Wildea začíná jedné bouřlivé noci, kdy dřevorubec Gordon (V. Vydra) najde v lese novorozeně. Dá mu jméno Orion – dítě hvězdy (v dětské roli M. Hejný) a vezme ho k sobě domů. Orion (jako dospělý J. Laštovka) vyroste ve velmi krásného, ale bohužel také namyšleného a krutého chlapce. Jednoho dne se objeví u dřevorubce žebračka (S. Stašová) a pozná v Orionovi svého ztraceného syna. Orion, který věří, že je dítětem hvězdy, ji zle urazí a vyžene. Vzápětí se jeho tvář změní ve směšnou a ošklivou. Po desetiletém putování, při němž leccos pochopí, se Orion dostává do moci zlého čaroděje (O. Navrátil), který pro něj má úkol. Jeho splnění má čaroději dopomoci k vládě nad celým světem. Orion musí přemoci zlá kouzla a získat nazpět nejen svou krásnou tvář a čistou duši, ale i lásku své matky, kterou kdysi pyšně zahnal. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Pohádkovou knihu “Šťastný princ od Oskara Wildea” nemám rád, je plná těchto depresivních a žalem nasycených pohádek. “Dítě hvězdy” je jen jedna z mnoha. Zde je potřeba kritizovat režiséra Miroslava Sobotu protože umělecko-dramaticky je pohádka věrná předloze jen v žánru. Ještě žalostnější a depresivnější a pro mě “hnusná” je hlavní pohádka Šťastný princ. Tuto knihu, kterou jsem dostal pod stromeček, jsem jako 10 letý neměl rád, jsou to pohádky pro dospělé, není divu Oskar Wilde jako “král paradoxu” v ní popisoval vlastní bytí v tomto světě. ()
V úvodu zmíním, že se mi líbí studiová dekorace provedení lesa a chalupy Orionových rodičů. Skoro nebylo poznat, že se jedná o studio. Pohádka není nudná a Oscar Wilde - přestože mě překvapilo, že psal i pohádky, z toho doslova prýští. A taky ten účes O. Navrátila, který vypadá jako po hodně divokém večírku, byl docela úsměvný. ()
Přijde mi, že pohádka, možná spíš studiová pohádka, je prubířským kamenem pro herce. Musí vytvořit hodnověrnou postavu na malém prostoru, leckdy jen v pár větách a ještě někdy podivných. Když se tady na obrazovce objeví paní Stašová, je to skutečně paní herečka. Každá hláska, která vyjde z jejích úst, každé gesto, by't sebemenší, mimika i postoj celého těla - to je skutečné mistrovství. Slabým článkem je představitel Oriona, který se sice snaží, ale nic moc. ... Proč se na začátku dovídáme, že jantar není pryskyřice? Vždyť je. Nápis na meči je Cimrmanovou akustickou konstantou, to se tedy tvůrci mohli víc pochlapit. Opakované Orionovo chození do lesa je docela otravné, protože pořád stejné. Aspoň potěší, že mu tam radí český strakáč, jehož Orion přátelsky oslovuje "divoký králíčku". Předlouhý monolog matky, v němž radí Orionovi, jak přemoci čaroděje - to jsem nebyla schopná si zapamatovat. Navrátil má dobrý háro. Pohádku bych nezatracovala, ale chce se mi napsat: znovu a lépe, prosím! ()
Studiová pohádka pro nedělní odpoledne s dobrým příběhem o klukovi, kterému za jeho namyšlené chování naroste obrovský frňák a uši. Podle mě ta jeho maska šla udělat o hodně lépe. Vždyť je to také na pohádce to nejdůležitější. Zato se velice povedly interiéry, a to jak lesa, tak chaloupky či městečka. Pohádku kazí z počátku naivní dětské dialogy, nad kterými vyniká leda tak jejich otec Vydra. Poté, co Orion dospěje, tak se dialogy zlepší. I tak ale herecké výkony nejsou nikterak přesvědčivé, až na výjimku Simonu Stašovou v roli žebračky. [394. hodnocení, 20. komentář, 47%] ()
Nechci urazit talent mistra O. Wilde, ale tato pohádka byla podle mého názoru dost nepovedená. Možná za to mohou i čeští tvůrci, kteří převedli předlohu do studií, vypravili nehezkými kostýmy, pitomou maskou a směšným soupeřem. Souboj Ratnaje s jantarem, bratr si vezme sestru (sice nevlastní, ale v Pelíškách to stačilo) a nakonec je z Oriona princ i s královnou, králem nebo králíkem a...a už je konečně konec. ()
Reklama