Dvanáct

Hráli jste někdy hru Městečko Palermo? ;-) Struktura vybroušená jako diamant, který spojuje své fazety do detailně promyšlené kompozice geniálního celku. Není zde žádné hluché místo - každá část tvoří nosný prvek famózní morálně angažované alegorie. Snad by někdo mohl Michalkova napadnout, že se staví do role jakéhosi vševědoucího nadlidského soudce, který má patent na hluboké pochopení "ruské povahy" (metarole, neboť k nám skrze jím ztvárněnou postavu promlouvá Režisér, Tvůrce, Demiurg). V tom případě je namístě poznamenat, že se této role zhostil znamenitě a patřičně nekompromisně. Michalkov vlastně mistrně naplňuje ruskou obdobu "kina morálního neklidu". Domnívám se, že Michalkov primárně nechtěl natočit remake či parafrázi "Dvanácti rozhněvaných mužů", ale použil tento námět jako vhodnou matrici pro zobrazení závažného ideového obsahu. Proto je možná v tomto případě tradiční srovnávání předlohy/parafráze do jisté míry nerelevantní. Na tenkém ledě velmi obtížného námětu dokáže balancovat mezi dramatem a fraškou, udržet napětí, nesklouznout do banálnosti, zachovat si čistou hlavu a především zůstat i při využití rusko-čečenského konfliktu politicky nestranný!! Tomu se říká Meisterstück - před takovým filmem se i protřelý cinefil nemusí bát smeknout. (04.02.2009)

Tak ani nevím, kde začít. Každopádně tak hrozně zprzněnou klasiku jsem snad ještě nikdy neviděl. Nikita Michalkov, aby neopisoval, protože to Rus od Američana nemůže, tak si svůj příběh zasadil do své krajiny. Čímž to celé zkurvil. Na film se absolutně nedalo koukat a na méně než 4 fáze bych ho zhlédnout nedovedl. Působilo to na mě, jako kdyby to náš milý Nikita schválně natočil tak kurevsky špatně. 11 krajně nesympatických lidí bez špetky charizma a Nikita sedí kolem stolu v debilní tělocvičně a rozhodují o osudu čečenskécho hošíka. Já vám nevím, ale kdyby můj osud visel na vlásku, tak bych o něm velmi nerad nechal rozhodnout 12 totálně vygumovaných a vychlastaných hlav. Takže co všechno mi vadilo? Asi by bylo mnohem jednodušší vyjmenovat, co mi nevadilo, což ostatně mohu udělat okamžitě. Hotovo. Na snímku není vážně pěkné zhola nic. Strašně mi vadily záběry na chlapcův pobyt v cele a jeho debilní tanečky, či co to mělo sakra být. Působilo to hrozně rušivě. Dále byly totálně zbytečné veškeré flashbacky, které neřekly zhola nic. Také bych odstranil všechny zbytečné πčoviny, které ctění páni porotci během porady dělali a které totálně nesouvisely vůbec s ničím. Film mohl být o celou hodinu extrémních sraček kratší, a to absolutně nepřeháním. Místo smysluplných argumentů přišel mnohokrát 20 minutový dramatický příběh ze života, který totálně nesouvisel s případem a na jehož základě 1 až 3 porotci změnili své rozhodnutí. No to snad ne! Stálo mě spousty sil a přemáhání zvládnout to dosledovat do konce. Tohle jsem od člověka, který má na svědomí tak vydařený film jako Unaveni Sluncem opravdu nečekal. Jsem moc rád, že si pro tenhle obrovský paskvil zvolil alespoň odlišné jméno. Jinak bych to chápal jako obrovskou a naprosto úmyslnou sprostou urážku klasiky. Dlouho mě žádný film neurazil. Až mám skoro chuť za to ten odpad nedat. Absolutně nerozumím mentální způsobilosti všech, kteří hodnotí jinak než já. (21.08.2014)

Víme, co je špatně. Ale uděláme s tím něco? Když zákony, instituce a společenské klima nefungují ve prospěch občana, můžeme a) nadávat, nebrat nic vážně a bavit se u reality šou, nebo za b) pokusit se vymoci změnu. Jenže 11 z 12 mužů, kteří předtím dokázali odhalit, co je špatně, najednou nedokáže udělat nic pro skutečnou spravedlnost, ne jen tu zákonnou. Což je myslím hlavním motivem filmu. Zákon je jen minimum spravedlnosti a pokud nebudeme ochotni jít dále, skutečná spravedlnost nikdy zvítězit nemůže. Dokonalí herci, tak brilantní výkony se opravdu nevidí. Film, jehož účinek jen tak nezmizí. Rozhodně nejlepší v letošním roce. BTW občasné střihy do Čečenska patří k tomu nejlepšímu z oblasti válečného filmu vůbec. (06.09.2008)

Geniální remak. Nápad Nikity Michalkova zasadit děj kultovního snímku 12 rozhněvaných mužů s Henrym Fondou v hlavní roli do současné Ruska byl opravdu skvělý tah. Srovnávat oba filmy mi nepřijde jako nejlepší nápad. Zatímco Lumetova původní verze se odehrává jen v jedné místnosti, tak Michalkova verze je doprovázena chlapcovi vzpomínkami na své dětství a jeho "seznámením" s vojáky. Herecké výkony všech 12 mužů jsou brilantní a nezbývá mi než jim za jejich představení poděkovat. Autoři si se scénářem velmi vyhráli, protože tolik výborných dialogů jsem už dlouho neslyšel. Ačkoliv dám vždy přednost Lumetově verzi, tak Michalkova rozhodně o moc nezaostává. Naprosto skvělá atmosférická konverzačka, na kterou hned tak nezapomenu. (07.11.2008)

Uchvácený nejsem, to říkám hned na rovinu. Přesto ty kvality tam jsou a nejdou popřít. Nicméně vrátím se k tomu, proč nevnímám tento film jako bombu. 1) Je to remake... 2) Nepochopil jsem opakované záběry na mrtvýho vojáka, to mělo jaký význam???....3) Stopáž bych si dovedl představit o 20-30 minut kratší, kdyby se řešil samotný případ místo keců o tom, jaký mají problémy v životě a kdo z nich je větší nebo menší žid... Ke kladům musím započítat nesmírně charismatickou sestavu herců, excelentní dialogy a výbornou myšlenku (ač okopírovanou z legendárního originálu). Hodnocení vidím na 75% (16.11.2013)