Poslední údolí

Jsou filmy, u kterých mě z jakýchsi neznámých důvodů nenapadají žádná slova, jak je zhodnotit. Poslední údolí je přesně tímhle typem filmu, takže se do toho nebudu nutit. Je to zvláštní film s krásnou hudbou, zajímavými postavami, výpravou i obsazením. A asi se mi líbil, i když si tím vlastně nejsem zcela jistej. Tečka. (02.06.2012)

Velká studia se nikdy pečlivostí, pokud jde o historické reálie, nevyznačovala a to se dá vztáhnout i k Poslednímu údolí. Spousta detailů, ale i zásadnějších věcí ohledně myšlení a konání postav trpí ahistoričností, je to zkrátka scénáristův konstrukt ve stylu "to se bude v 2. polovině 20. století dobře prodávat a vzbudí patřičné emoce, tak to tam strčíme". Jen čistě namátkou důstojník by se ke své faktické pozici ateisty veřejně v době náboženských válek a hranic s kacíři nepřiznával - už jen proto, že by ztratil respekt u svých podřízených a dal do ruky mocnou zbraň svým soupeřům o nadvládu nad vesnicí. Přesto všechno patří tento film k tomu výrazně lepšímu, co v oné době na historické téma vzniklo. Protiválečný étos je zřejmý, ve snímku jsou zajímavé postavy a dramatický konflikt funguje. Střetnutí víry a politické moci na jedné straně, stejně jako konflikt idealismu a cynického pragmatismu, přináší filmovému fanouškovi spoustu zajímavých scén a katarzi. Navíc má film v podobě Michaela Caina a Omara Sharifa i hvězdné herecké obsazení. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že náš Karel Zeman dokázal ve své Bláznově kronice válečné běsnění zobrazit za zlomek nákladů filmařsky objevněji, s nadhledem a humorem. Na druhé straně, James Clavell vyšel vstříc příznivcům dobrodružné podívané a do svého snímku začlenil nejen řadu šarvátek žoldnéřů, ale i krvavou bitvu o velké město. Celkový dojem: 75 %. (24.06.2011)

Je málo historických filmů, na které se díváte a říkáte si "Jo, takhle to tenkrát muselo vážně vypadat". Poslední údolí k nim patří. Třicetiletou válku ukazuje jako konflikt, jenž dokázal rozdělit světadíl na dva tábory plus několik menších a poštvat proti sobě lidi, které do té doby nezajímalo nic než vlastní dům a pole. Pochybovat o smyslu toho všeho mohl každý. Zároveň ale musel být připravený na prostý fakt, že bude-li mu někdo chtít podříznout krk, nic mu nezabrání. Takhle nějak asi smýšlí postava Michaela Cainea, který se někomu pro roli Kapitána může zdát zvláštní volbou, nicméně jeho první scéna všechny obavy zažene (o scéně poslední nemluvě). Poslední údolí má ale kromě Cainea velkou výhodu i v jeho proti / spoluhráči Omaru Sharifovi a v přesném Nigelu Davenportovi alias Gruberovi. Překvapila mě rozhodně Clavellova režie - bitvy jsou nekompromisně drsné a špinavé, scény jako morová jáma nebo upálení čarodějnice (od Kladiva na čarodějnice nejlepší scéna tohoto druhu, jakou jsem viděl) zase nezapomenutelné. No a pak je tu samozřejmě John Barry. Bez jeho špičkové hudby by filmu velká část té úžasné atmosféry chyběla. Takže pokud se vám líbí Barryho Lion In The Winter nebo Mary, Queen Of The Scots, rozhodně po tomhle soundtracku sáhněte. Ve svém žánru se jedná o nezpochybnitelnou dokonalost. Poslední údolí si plný počet zaslouží. (14.03.2011)

,,MODLITBA, POKIAĽ VIEM, JE LEN ILÚZIA." __ Po dlhšom čase sa aj mne podarilo vidieť tohoto nenápadného favorita databáze a aj keď som to troška zvažoval Posledné údolie si plné hodnotenie zaslúži, nakoľko ako pred rokmi aj dnes je ho možné označiť za mimoriadny film (pritom zvláštne, že nedosiahol žiadneho ocenenia). Okrem nepopierateľnej filozofickej roviny by som jeho jeho klad videl v krásnom nádychu mysticizmu, ktorý ruku v ruke s vizuálnym štýlom predvádzajú neopakovateľné predstavenie. Radu úvah a diskusií o otázkach viery a náboženstva medzi katolíkmi a protestantmi je potom (možnom s menšou nadsázkou) prirovnať k neskoršiemu Menu ruže. Celkovo je film postavený na zrkadlení cirkevného a svetského života a ich vzájomných stretov. Spomínaná Barryho hudba je síce pekná a vie dotvoriť atmosféru, je v nej ale cítiť ovplyvnenie jeho skorším ,,Levom v zime" (napr. nástup zboru v pekných úvodných titulkoch). K tejto skutočnosti ale výhrady nemám. A ešte by som sa pridal k poznámke liquido26 - naozaj priam ľubozvučná angličtina. (05.11.2009)

Viděla jsem jako malé dítko, leč některé scény mi uvízli velice dobře v paměti. Tak i po letech pro mě zůstává gró příběhu ve hře v kostky než v bitevní vřavě na konci. Jemné, lidské, pochopitelné. Někdy stačí jen málo slov a dva pohledy. Další silnou scénou je přesun kapilčky. Víc se rozepisovat nebudu, krásně to shrunul ve své příspěvku kolega fragre, lépe bych to nevystihla. Poslední údolí rozhodně stojí za vidění. (27.02.2018)