Režie:
Libuše KoutnáScénář:
Eva KošlerováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Milan DvořákHrají:
Daniela Kolářová, Veronika Žilková, Jiří Langmajer, Simona Stašová, Vítězslav Jandák, Miroslav Masopust, Karel Effa, Zdena HadrbolcováObsahy(1)
V pohádkovém světě, v němž kraluje paní Liška (D. Kolářová), se objeví lidská bytost – krásná dívka (V. Žilková). Paní Liška se jí ujme, chová se k ní hezky, ale dívka je nevychovaná a za pomoc nedokáže ani poděkovat. Přičaruje si prince (J. Langmajer) z blízkého království a ten se do ní zamiluje. Jenže královská rodina synově svatbě brání. Pomůže dívce paní Liška i tentokrát? Napraví se dívka a bude svatba? V každém případě v pohádkovém světě, stejně jako v tom lidském, platí poznání, že na prokázané dobro se nemá zapomínat… (Česká televize)
(více)Recenze (34)
No ty vole fuj, do teď jsem lišky docela rád, od teď mám nutkání je otravovat chemickým odpadem z dvacet let zavřené chemičky v jižním Mogadišu, protože tohle je totální studiový děs s asi pěti kulisama ve třech (!) místnostech, z nichž jedna se snaží tvářit jako magický les, druhá jako magické doupě lehce úchylné lesbické vládkyně Lišky a třetí honosný hrad, přičemž to zcela samozřejmě vypadá jako pár namalovanejch stěn. Dialogy jsou snůška hovadin, texty písní jsou nebetyčně debilní a když divákovi předkládají velká filosofická moudra že " V pohádce se máme jako v pohádce " už to ani nepůsobí směšně, snad jen ty kostýmy lištiček-přisluhovaček by vypadali dobře, kdyby se ovšem objevili v nějakém bizardním videoklipu, kde by se do nich navlékli lepé japonky a strouhali by u toho oranžové zelí pro pana Velemloka, nebo něco podobně tupého, dokonce i v nějakém bizarním pornu by to bylo zábavnější, než tady. ()
Paní Liška byla v našem dětství kultovní pohádkou a nejspíš zrovna tato pohádka stála za tím, proč kdysi moje sestra naší neteři říkala Liško. Nedokážu posoudit, jak bych se na ni dnes dívala bez toho nánosu dětského sentimentu, ale i dnes mi to přišlo neobyčejně půvabné a roztomilé. Role napravené Elišky byla jednou z nejlepších rolí, co Veronika žilková kdy měla, popravdě, jedinou lepší měla v Zapomenutém světle. Langmajer byl půvabný princ, jeho rodiče byli vskutku kouzelný pár a Daniela Kolářová byla jako Paní Liška - víla vyhnaná ze společenství svých sester pro přátelství s lidmi, charismatickou lesní vědmou. Asi jsem opravdu sentimentální, ale Paní Liška je prostě nej, nej, nej ... ()
Když jsem byla malá, tak jsem strašně moc chtěla tancovat s liškami na paloučku, proto jsem neměla ráda Veroniku Žilkovou. Ona s nimi mohla tancovat a já ne! Dnes se těm vzpomínkám směju a nenechám si ujít žádnou reprízu této pohádky v televizi. Pohádka má velmi jednoduchý příběh, který ale vůbec to nebrání tomu, aby se člověk u ní pobavil. Lišky jsou navíc moc roztomilé. ()
Zrůdnost. Esence všeho špatného, co bylo k nalezení v nedělních ZLOpověstných TV pohádkách, které škodolibě přinášely do našich domovů pravidelnou dávku nevolnosti, papundeklu a zoufalých emocí. Samotná paní Liška jeví se mi býti horším monstrem než například taková Godzilla. Ta je jen řádně vzteklá a má být proč vzteklá, kdežto paní Liška je zoofilní - nebo antropofilní? - sadistická mrcha s pravděpodobně lesbickými sklony (a nepříliš dobrým vkusem, když šla zrovna po mladé Žilkové...), vyžívající se v obdivu projevovaném úchylnou písní o její vlastní skvělosti a krutě trestající snahu zajatkyně se osamostatnit z područí jiného druhu. Vlastně zde jediné positivum vidím ve faktu, že by ty odporné kostýmy i kulisy nejspíš docela kvalitně hořely. ()
Pohádka mě moc nevzala. Ale v době, kdy byla pohádka uvedena, se stal z písně "Naše Paní Liška..." na naší ZŠ mezi spolužáky hit - díky dvojsmyslnosti, s jakou jsme to my, puberťáci, uchopili. Tomášovi Vaňkovi (možná si pamatujete jeho interpretaci díla Josefa Lady) by se to asi líbilo. Tak za to ty dvě hvězdičky.:-) ()
Reklama