Báječný svět shopaholiků

Mám pocit, že při sledování tohoto skvostu jsem ztratil 90 % mé inteligence. Stejně jako Rebecca vymetala jeden obchod za druhým, mně tento film vymetl jakékoliv jiné myšlenky, až ze mě zbyla jen prázdná troska, která se ani nezmohla na to vypnout tuhle sračku. A to se ještě snažím krotit. Vše v tomto filmu je špatně. Hlavní myšlenka je totálně naruby (to jako vážně? Když se pár hlupaček neumí udržet na uzdě a nakupují i to, na co nemají, je to okamžitě nemoc a budeme je omlouvat slovy "Ale no tak, ony za to nemohou, jsou nemocné…“?) ve filmu jsou maximálně dvě sympatické postavy - (Hugh Dancy a Julie Hagerty) - krom nich jsou všichni jednoduše řečeno infantilní. Hlavní hrdinka je na ránu a přiznám se, že kdyby ji tam někdo pořádně nakopl, aby už dostala rozum, film by hned dostal náboj. Upřímně se divím, k čemu se to propůjčili John Goodman a Kristin Scott Thomas. Věřím, že i oni sami se teď stydí. Tenhle film je tak špatný, že tady není jiná možnost, ale i já musím dát nejnižší možné ohodnocení. Mimochodem je fakt, že módu nemám v lásce a je mi upřímně výfuk, co se zrovna nosí v Londýně či v Horní Dolní, ale z prostředí módního průmyslu LZE natočit vtipnou, koukatelnou a INTELIGENTNÍ komedii (The Devil Wears Prada je ten nejlepší příklad.) 10 %. (11.07.2011)

Kreditku mám jednu, představa nakupování ve mně vyvolává dávicí reflex, ale tehle Bruckheimerův příběh rádoby popelky, co se nemůže rozhodnout, jestli si koupí raději boty Pucci nebo kabelku Gucci, aby nakonec koupila obojí, mě bavil. Sice s provinilým vnitřním hlasem, ale bavil. Isla Fisher je totiž roztomilejší než pixarovský Vall-I, Hugh Dancy přebíhá od psích pohledů k řeči pana Prady a celé je to tak přepáleně retardované, až se tomu vlastně nedá odolat. Bruckheimer holt věděl co dělá a jeho "boží ruka" je doslova cítit z každého ramínka. Hlavně se musí všechno lesknout, vypadat draze a soundtrack ať klidně opakuje dvě tři srdceryvné melodie. Stydím se, ale dát míň než "šedesátku s malým plusem", asi bych se musel uškrtit na maminčině zelené šále. (17.04.2009)

A víte co? Mně se tohle docela líbilo i na vzdory zdejším vlažnějším reakcím. Nebylo to bůhvíco, ale na tomhle filmu si cením toho, že mě ani na malinkou chvilku nenudil. A to se přiznám, že nejsem nákupní maniak, naopak na nákupy vyrážím jen velmi zřídka. Ale tahle romantická komedie mi dost sedla, nevím, jestli to bylo momentálním rozpoložením nebo to je prostě jen tím, že ten film je opravdu zajímavý. Samozřejmě jsou zde mnohá klišé, je zde i klasická zápletka, která byla relativně předvídatelná, ale já jsem s tímhle filmem svůj čas strávil velice rád a nelituji ani jediné minuty. Takže na rozdíl od většiny zdejších uživatelů jsem rád, že jsem ten film viděl a nemám mu vůbec co vyčítat, těžko to mohlo být lepší. A k dobru mu lze přičíst i fakt, že mě jako diváka zavedl do jiného, dosud nepoznaného prostředí nákupů a financí, což bylo velmi osvěžující. A velmi kladně hodnotím i účast méně známých herců, z hereckého ansámblu znám pouze Joan Cusackovou a Johna Goodmana, takže i to je rozhodně velký klad, protože čím méně známých herců, tím více se soustředím na film. Když to tedy sesumíruji, film se mi líbil, a proto hodnotím tak, jak hodnotím. Zkrátka čtyři hvězdy si podle mě tahle komedie rozhodně vysloužila právem. (12.04.2010)

Po skončení filmu ve mě zůstávají především pozitivní pocity (už jen to téma, v dnešní době né zas tak na nepováženou), a tak se mi hlavou honí, že asi ty 4* dám. Přicházím na CSFD a vidím ubohých 50 % ! Mé rozpoložení z filmu začíná býti značně vratké, říkám si, nedám tomu 4*, všichni to tu odsoudili, budu za blbce. A tak začínám přemítat, 3* by byly fér, 2* jsou přeci jen pro nezáživné filmy. V ten moment vidím vpravo od všech těch "slavných" a "oblíbených" na CSFD povětšinou 2*, a moje hodnotící ego se ocitá na úplném dně. Pouštím se do komentářů, vidím samou hanu - nuda, vřeštící, uječená ženská, nepřineslo to myšlenku, nic nového, revolučního, přitroublé dialogy. Můj vkus propadá depresi. Sahám po alkoholu. Nemám dát odpad ? Zavděčím se všem ? Nezavděčím. Co dál ? Nevím, jsem ztracen. Je ze mě lidská troska. Loguji se na svůj profil. Již s divným pocitem v žaludku a bolestí hlavy přecházím na tento film. Vpravo v hodnocení se to začíná červenat. Bloumám. Jsem opilý ? Snad ne. Zaostřuji svůj rozmazaný zrak. Opravdu, vidím větší počet vyskytujích se hvězdiček pohromadě. Začíná svítat naděje. Ano, skutečně to tak je ! Moji TOP hráči freddy, Enšpígl a lesumir shodně hodnotili 4*. Znovu a znovu přečítám jejich komentáře, pořád dokola. Jim se to líbilo ! A oni... oni... oni vyjádřili svůj názor, ačkoliv ostatní většina je jíného mínění ! Vše mi začíná pomalu, ale jistě, docházet. Tak o tom to přeci je ! Každý má právo na svůj názor, v tom je krása toho moderního světa. A včetně CSFD ! Prozřel jsem, hotová nirvána. Do hodnocení s pocitem vítězství nad masou dávám 4*. Cítím se šťastně. Slunce svítí, svět je zase v pořádku. Děkuji Vám, pánové. (24.08.2010)

I o chorobné závislosti na nakupování se dá natočit celkem koukatelný film. Závislostí trpí představitelka hlavní role Isla Fisher se svůdným pohledem, ale nečekejte žádnou psychologickou sondu do duše ambiciozní dívky, ale příjemnou, romantickou komedii v produkci slovutného Jerryho Bruckheimera. Karty jsou rozdány jasně a mladá slečna neodolá žádnému výkladu nebo výprodeji s luxusním značkovým zbožím, ačkoliv není při penězích a v zádech má neúnavného exekutora. A když se neprobojuje do redakce modního časopisu, zkusí své štěstí jako fejetonistka ve finančnickém časopise, jemuž šéfuje muž jejich snů Hugh Dancy. Několik komediálních eskapád hlavní představitelky, následně provázených jejím nevinným pohledem a nejméně půl hodiny před koncem odhadnutelný konec. Naivní romantické filmy se budou asi točit neustále. Tenhle je jedním z nich. 60% (29.09.2011)