Nikdy to nevzdávej

Mám ráda sportovní dramata. Hlavně když hlavními aktéry jsou vypracovaní hezounci a ještě víc, když se to týká bojového sportu :o) Na tyhle filmy mám pak jiný metr. Za prvé hodnotím podle záporáka, čím je arogantní, tím lépe. Za druhé trénink klaďase, kdy se z nuly stane hrdinou. Za třetí věrohodnost bitek! Takže záporák byl neuvěřitelně slizkej! Tréninky naprostá pecka a bitky jak u nás v aréně!! K tomu připočtěte úžasnej soundtrack, pár dalších sympatických herců a kupodivu dobrý (ač klišovitý) scénář. Čím víc na ten film koukám, tím víc mě baví! (04.09.2013)

Spojte příběhem serii Karate Kid a vizuálně Lets dance 2 a vznikne Never Back Down! Je to tak, ohraný příběh okořeněn výborným soundtrackem, stylovým nasvícením a jakš takš dobrými režisérskými fígly vychází jako celek dobře, nenudí, ale bohužel ani extra neoslní, spíš se u něj divák baví a tak po hodince zapomenene, že se na něco díval. Amber Heard má Keiřin úsměv a jinak je to cela Britney :-) Tři a půl hvězdičky, 70% (11.08.2008)

Karate Kid Meets Fast and Furious... a výsledek není úplně k zahození. Přepálené vizuály, prkenní mladíci a velmi pěkné akční scény a nějaké to oldschoolové poselství... k létu sedne jak otočka do břicha. Nebýt Leslie Hope a příliš okatě instalovaného sidekicka, možná bych šel až na nostalgické čtyři hvězdičky. Djimon a jeho přifouknuté bicepsy rulez. :) (19.07.2008)

Never Back Down poměrně zdatně klame tělem. A vrací diváky o nějakých patnáct dvacet let zpátky, i když nezapomíná, že pro současné diváctvo musí být dostatečně cool (ostatně všichni si všechno jak stádo natáčí na mobil). Mladí zazobaní Američané holt vzhlížejí k osmdesátkovým arénovkám, tak proč si jednu neuplácat? Tvůrci se se svým výplachem inspirovali u pana Miyagiho, který před lety učil své čapí skoky, a představují Jakea (naštvaného fotbalistu – utkání amerického fotbalu se asi musí vždycky hrát za deště, jinak to snad ani nejde), kterak se s matkou a mladším bratrem (talentovaným tenistou) přestěhoval do Orlanda. Nastupuje do nové školy, seznámí se sličnou blondýnou a dostane nakládačku. Pana Miyagiho vystřídá obrovitý Djimon Hounsou, který má svá pravidla a nějakou tu jizvičku na srdíčku, stejně jako chápavá dívčí-nová přítelkyně, která se taky furt stěhuje. I Jake má své bolístky (tragické úmrtí otce), stejně jako hlavní vyvolávač rvaček, jenže tyhle rodinné/vztahové kudrlinky jen natahují jinak dost jalový děj, který vyvrcholí procitnutím (zase ty americké hodnoty) a gladiátorským nebem. Výsledek ale překvapivě nenudí. I když jakoby seděl na dvou židlích – třeba jako matka, která má se synem poměrně chladný vztah, a nakonec mu bojůvky posvětí, třeba jako kamarád, který namísto, aby pomohl, vytáhne mobil a natáčí bijce, nebo třeba hlavní záporák, který je vlastně docela fajn chlapík. Divácká spokojenost může být nicméně vděčná za pečlivou choreografii, slušného záporáka, tréninkové koláže a hlavně už zmiňovaného Djimona Hounsoua. PS: Hlavní hrdina vypadá jako mladá kopie Toma Cruise!! (14.04.2013)

Fakt jsem se dost bál, že podobnej komentář nenapíšu, ale: filmové pokračování mé nejoblíbenější comicsové adaptace je v dobrých rukou. Je s podivem, že tam vlastně ani tolik neskřípe ten dětinský scénář. Daří se tomu totiž chytlavým způsobem gradace, tj. jak se ve sportovním teenagerském snímku s punk-rockovým soundtrackem zrodí solidní napětí, prostě se vám to musí líbit. Ani se k tomu moc nehodí slovní spojení guilty pleasure, ale já z toho mám přesně takovejhle pocit. Loved that - a to jsem se vůbec nerozepsal o té jantarové třešničce na dortu! (24.02.2013)