Mezi vlky

Takovej pohodovej chlapskej outdoor, doletěli, zakempili, láhev Jacka otevřeli, vo bohu porozprávěli, vo kurvách, vo dětech, no a občas někoho sežral vlk. Carnahanův pokus o drsné survival drama nemá podle mého nic společného s hororem, je to mnohem spíš režisérův pokus o vážné existenciální téma, které sráží zvláštní umělá pachuť digitálního "zla" a digitální epiky. Tomu filmu hodně sluší výprava, sluší mu Liam Neeson, sluší mu i Streitenfeldova lyrická hudba (klidně bych jí čekal spíš v severském filmu)... ale hodně mu ubližuje to, že Carnahan má tendence krutost a nemilosrdnost přírody dotahovat ad absurdum uměle: dovedu si představit, že jako syrové drama bez jediného digitálního doteku by tohle mohlo být brilantní téma pro Petera Weira. Snaha jít na maso a krev vyznívá u Carnahana do ztracena nikoli proto, že by byl málo efektní, ale spíš proto, že to s efekty zbytečně přehání. Dílčí věci mu neupírám. Úvod a závěr jsou silné jak medvědí krk. Ale snaha udržet dialogy nad hladinou patosu a prázdných proklamací zrovna dvakrát nevychází. Mezi vlky je film, který se snaží rozjet se zataženou ruční brzdou. Zároveň je to docela ironický obraz toho, že naše představy divoké přírody ohraničují hollywoodské filmy, Discovery Chanel a CGI efekty. Jenže Carnahan nám chtěl ukázat přesně to, co v těchto obrazech chybí (duchovní přesah existence vydané na pospas divočině). A nevyšlo mu to. Když jedna z postav řve: "vy nejste zvířata, my jsme zvířata", nemá pravdu. V tomhle filmu není zvíře nikdo. Proto v něm chybí byť jenom náznak fascinace něčím jiným než táborákovou metafyzikou. (16.03.2012)

No hele, vocaď pocaď. Film jednoznačně MÁ zajímavý filozofující podtext, a to ani ne tak v klišovitých řečích vyvrhelů u ohníčku, jako spíše v celkovém vyznění. Pokud si sečteme skvělý depresivní úvod, dobře hrajícího Neesona, metaforické převody a jeden zásadní detail těsně před koncem, který povyšuje závěr na emocionální hurikán, vyjde nám neotřelá studie raněné duše zoufale se rvoucí s vlastním peklem. Začíná válka touhy po smrti proti instinktivnímu boji o život, zatracence proti zkáze. Metaforou pekla jsou tu vlci, ztvárnění jako absurdně krvelačné a neústupné zlo. Zkrátit film o čtyřicet minut, nechat Neesona samotného bloumat peklem, potitulkovou scénu zařadit opatrně před titulky a klidně bych napařil i pět hvězdiček. Funguje to skvěle! Problém vězí v thrillerově-hororových choutkách tvůrců. Film se totiž většinu stopáže tváří jako trhák o přežití v divočině a ouvej, myslí to očividně vážně, díky čemuž je veškerá iracionalita vlčího zjevení i chování postavená na hlavu - zdejší bestiální vlčí zrůdy fungují dobře jako obrazné vyjádření ZLA, nikoliv jako skuteční vlci v lesním thrilleru. Jako vlkofil se přes to moc dobře přenést nedovedu. Kromě toho, že jsou šedivci nehezky digitální, je zprzněná veškerá logika jejich chování. Zdejší vlci neustále číhají opodál (OK), zákeřně se vynořují ze tmy (OK), nebojí se ohně ani větší skupiny lidí (WTF?), dělají rambajs jak na koncertě (ehm...) a dokonce NESEŽEROU kořist, ačkoliv nejsou nijak ohroženi (děláte si srandu?). Dokud jsou daleko, v jednom kuse vyjí a poštěkávají, přičemž se zdá, že je jich alespoň šestset; jakmile se přiblíží, vrčí vydatněji než komando vyboosterovaných kytar deathmetalové kapely a zlověstně čumí ze tmy... aby po hrůzostrašné momentce odešli a následně "nečekaně" někoho chňapli. Vlci jsou inteligentní stvoření a dokáží jednat cíleně systematicky, avšak zdejší záměrné terorizování je naprosto směšné, stejně jako odůvodnění slovy "jsou pomstychtiví a nechtějí nás tu". Je sice hezké, že si tvůrci zašli do knihovny a díky tomu alespoň ví, co je alfa samec a co je omega, každopádně celá tahle hororová kravina je céčková až na půdu. Jedinou světlou chvílí je závěrečné rozhodnutí Diaze, které si koresponduje s onou filozofií cesty titulní postavy, nicméně to je trošku málo. Ach jo... Závěrem bych zmínil povedený soundtrack a více než solidní zvukovou stránku, protože kvílející vlčí peklo je i přes svou absurditu působivé. Once more into the fray... P.S. + SPOILER: Pro Liama Neesona to musel být skutečně niterní film - teď mi došlo, že mu dva roky před natáčením zemřela žena. (10.03.2012)

Nevím, jestli je to tím, že jsem za poslední rok viděla / natočila hodně krátkometrážních filmů, nicméně odvažuji se tvrdit, že The Grey je jeden z těch filmů, kterým dvouhodinová stopáž nesluší. Ponechat filmu totiž pouze poslední scénu a zbytek prostříhat na dvacet minut, mohlo to být výborné, pětihvězdičkové, melancholicky laděné dílo, které se vám svým občasným vybočením z jinak rutinních postupů zaryje pod kůži. (U podobných snímků člověk předpokládá, že od samého počátku ví, jak která postava dopadne, tudíž jsou ty nečekané ochylky od normy o to působivější.) V celovečerním formátu na mě bohužel bylo těch roztrhaných lidských těl, vyjících vlků, vzpomínek na rodinu a Neesonových nepřítomných pohledů až moc; minimálně tedy rozhodně víc, než bych ve filmu s podobně jednoduchým příběhem vidět potřebovala. I tak je ale na celém filmu cosi poetického, existenciálního a nitěrně osobního, což je asi to poslední, co jsem od filmu provázeného popisem "Liam Neeson vraždí vlky", čekala. Poznámka: Vydržte do konce závěrečných titulků, protože se za nimi skrývá ještě jedna scéna. (17.02.2012)

Měla to být poklidná návštěva kina, ale laciný prolog a nesmyslný děj, který by se možná spíše žánrově hodil do kategorie netušených zážitků či paranormálních jevů. Propánajána, vždyť ti vlci ve filmu nejsou ani skuteční. Navíc jak známo vlk není zdaleka tak krvelačný, jak se o něm traduje. Žel, tuhle vydestilovanou vlčí paranoiu nezachránil v mých očích ani jinak skvělý Liam Neeson. (07.04.2012)

"Seru na to. Zvládnu to sám." Snížek, pejsci, beznaděj, strach, smrt. THE GREY není klasický surival thriller, na to má moc hloubavou a přemýšlivou nosnou linii. Pěkně depresivní nosnou linii mimochodem. "Život je sráč" nosnou linii. Pochod na jih s tím zbytkem co přežil pád letadla je tu vlastně jen tak navíc, pro zábavu. Napínavou zábavu. Dechberoucí mrazivé scény plné strachu se střídají s těmi vynikajícími akčními. Do toho je tu ještě boží Liam Neeson, který s přehledem zašlapává veškerou konkurenci. Parta hláškařů co tam je s ním, je tu jen jako koření. Každá smrt ve filmu je působivá, každá je jiná. Carnahan totálně otočil od pár svých posledních filmů a je to zatraceně dobře. P.S: Počkejte si na potitulkovou scénu. Našel jsem knihu. Jmenuje se: "Všichni jsme v prdeli". Je to bestseller. (09.03.2012)