Bounty

Pár záběrů a hudba Vangelise, občas dává vzpomenout na "1492" Ridleyho Scotta, (ačkoliv vzniklo až 8 let po tomto snímku) ale kvalitativně už je výsledná podoba slabší i přes přítomnost Hopkinse a Gibsona (v dobách, kdy ještě ani jeden z nich nebyl velkou hvězdou). Film to rozhodně není špatný, ale problém je v samotném příběhu, který nedává mnoho možností, jak snímek natočit poutavěji a zábavněji, než se to povedlo v tomto případě. Přesto si myslím, že verze s Brandonem, je lepší, ačkoliv ani v ní se nedalo hovořit o zábavě v pravém slova smyslu. Problém je jednoduše v tom, že to je docela nuda. (14.07.2014)

Často si říkám, proč vymýšlet krkolomné dobrodružné příběhy, když život sám jich přináší bezpočet a není nutné si je přibarvovat. Vzpoura na lodi Bounty je nejznámější námořnickou vzpourou lidských dějin a jako taková se hned několikrát objevila na filmovém plátně. Právě tohle zpracování považuju za nejpodařenější především proto, že se neveze na vlně laciné romantiky a barvotiskových emocí a snaží se naopak o co nejrealističtější pojetí s propracovanými charaktery a z logiky věci vycházející motivací jednotlivých protihráčů. Tomu dění na lodi se zkrátka dá věřit a přitom to nic neztrácí na napětí a poutavosti příběhu. Přitom je ten film silně podhodnocený, což je zvlášť bolestivé v porovnání se starší verzí s Marlonem Brando v hlavní roli, kde naopak sentimentální vzpomínky pracují pro glorifikaci tohohle starého kousku se směšně černobílými charaktery a nevěrohodným pojetím. Není to sice čistých 5*, ale v takovém případě rád zamhouřím oko. Výpravný film se skvělým hereckým obsazením a tomu odpovídajícím hereckým výkonem. Celkový dojem: 90 %. (08.04.2012)

V duelu se Vzpourou na Bounty je pro mě verze z roku 1984 nepatrným vítězem. Hopkins a Gibson to mají ve srovnání s kolegy Howardem a Brandem nesmírně těžké, nicméně Hopkins se do role poručíka Blighe vžil opravdu dobře. Výprava se sice nedá srovnávat se starším velkofilmem, ovšem téměř dokonalá podobnost s historickými fakty a především Vangelisova hudba dělají z filmu něco navíc. Právě skvělá hudba dodávají Bounty jakousi mysterióznost a exotičnost pro nás Evropany tehdy málo prozkoumaného Tichého oceánu. I díky hudbě je depresivní závěr tak výborným momentem. Bounty je pro mě jeden ze symbolů dobrodružného žánru a zárověň neprávem podceňovaný film. (16.01.2012)

Rozhodně si tvůrci dali záležet na historické věrnosti i na filmové stránce, takže si tohoto díla cením mnohem více, než značně zidealizované starší verze. Nikdy nezapomenu na scénu, kdy vyčerpaný zarostlý Bligh po 47denní plavbě pouze s pomocí kvadrantu a hodinek bez kompasu a map dopluje se 17 loajálními muži na Timor (přičemž v 7metrovém člunu upluli 6700 kilometů!), vystoupí z člunu, přes svůj vzhled neztrácí nic na důstojnosti velitele a řekne: "Jsem poručík William Bligh, jsem britský námořní důstojník a musím ohlásit pirátský čin." Takoví lidé kdysi žili. Pozn.: Co se týče hodností, u kterých si zde někteří nejsou jistí. Je to trochu oříšek, protože tehdejší hierarchie v britském námořnictvu ne zcela odpovídala dnešní. Lodím nezařazovaným do bojové linie (méně než 50 děl) zpravidla velel důstojník s hodností "master and commander", případně u malých lodí (s počtem děl menším než 20 - taková loď se neoznačovala "ship", ale "vessel" - plavidlo) jako Bounty "commanding lieutenant" (což byl případ Williama Blighe). Je-li užito u takového důstojníka výrazu kapitán, je tak vyjádřena funkce velícího důstojníka, ne vojenská hodnost. Fletcher Christian pak měl původně hodnost "master's mate", což je zástupce navigátora (samotný titul "master" označoval navigátora). Bligh jej během plavby povýšil do hodnosti "acting lieutenant", tedy v zásadě první důstojník. (21.02.2006)

Řekl bych, že aktuální hodnocení (66 % - říjen 07) není vůči filmu úplně fér. Základní střet kapitána Bligha s důstojníkem Christianem Fletcherem je vystavěný a zahraný opravdu dobře - líbil se mi Hopkins i Gibson. (Paradoxně mi ale jako větší parchant přišel spíš vůdce povstalců než přísný kapitán). K tomu se přidávají i působivě natočené exteriéry a povedený soundtrack (jinak přitom Vangelise moc nemusím). Ve stopáži se sice najde pár hluchých míst, ale není jich až tak moc, aby film nudil. Nejvíc se mi líbila část s důstojníky ve člunu. (24.10.2007)