2012

Nikdo nemá tolik zkušeností s destrukcí světa jako Roland Emmerich. V roce 2012 přijde zkáza, která je mnohem podobnější Dnu poté než Dnu nezávislosti (taky se divíte, že se to nejmenoval "Day of 2012"?), ale zábava je to opět velkolepá. Tentokrát možná trochu delší, s mnohem více efekty, které vytvářejí neuvěřitelné momenty jako je odlet z LA nebo druhá návštěva Yellostoneského parku. Některé momenty jsou možná příliš, ale já to s chutí spolykal i s navijákem. Vše zabaleno velmi úhledně, rodinně a film jako celek skvěle funguje (i díky hercům a scénáři, který všechny příběhy vcelku snesitelně propojí). Potěší i jistá nadsázka, která naštěstí neshazuje děj ani film samotný. Emmerich je asi nejšťastnější dítě světa. Dostává miliony, aby svými hračkami ničil cokoliv ho napadne. Třetí destrukce našeho světa, co teď, Rolande? Měsíc 2022? Kdo by mu takový trhák po 10,000 B.C. věřil... PS:měly ty lodě made in china?:-) (23.01.2010)

Splácanina všeho možného, která je ještě povrchnější a tupější, než si dovedete představit, ale naštěstí obsahuje i několik sekvencí, které pobaví, anebo seberou svou spektakulárností dech. Emmerich sice neumí moc pracovat s emocemi (enormní tlačení na pilu v mém případě slzné kanálky vysušuje), s vyprávěním je na tom ještě hůř, ale když pomůžou kluci z ILM, sympatické postavy (záležet vám na nich však nebude) a povědomý soundtrack, dá se tahle globální apokalypsa přežít bez újmy na zdraví. Jen by to příště chtělo trochu soudnosti a stříhat hned, jak se objeví nadměrné množství patosu a dialogové vaty. Závěrečná čtyřicetiminutovka vypůjčená z Titanicu (jen o řád horší a digitálnější) měla komplet skončit na podlaze střižny. Plus velký nedík za prapodivnou digitální kameru. Jako by občas zaskočil na scénu duch Casper. 5/10 (05.11.2009)

10 minut Woodyho Harrelsona. 30 minut praskajících asfaltek a potápějících se měst. 5 minut vybuchujícího Yellowstonu (rulez!). 5 minut typicky Emmerichovských hlodů ("Severní pól je teď ve Wisconsinu?"). Zbývá 100 minut balastu, vaty, chemlonu, společenské kritiky, humanistických keců (Ejiofora máte chuť nechat spláchnout první vlnou) a toho nejpřepálenějšího rodinného patosu od dob Dne nezávislosti... A stejně jsem se strašně bavil. (16.11.2009)

Emmerich je buď naivní, nebo blázen, popřípadě obojí, stále však platí, že řemeslo má v malíčku a jeho filmy jsou až na výjímky dobrej relax, i když při něm musíte občas přimhouřit oči. Důležitý je jeho rozchod s Deanem Devlinem a Davidem Arnoldem, zde se opravdu přejít dá, 10 000 př. n. l. jsem ale opravdu už ztratil chuť vidět. (14.12.2009)

Výtky vůči Emmerichovým výtvorům převážně směřují k jejich nelogičnosti či nesmyslnosti. Jenže tato kritika je pomýlená, neboť na filmy klade neadekvátní nároky. Neznamená to, že by se díla podobným rozborům vzpírala nebo by vůči nim nedokázala obstát. Obzvláště novinka 2012 se naopak co do logiky ukazuje jako neprůstřelná; jen je třeba přistoupit na to, že se neopírá o zákonitosti reálného světa, nýbrž fikčního žánrového prostoru. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)