Skrýš

Úvod filmu měl úžasnou atmosféru a naladil na něco onačejšího, než se nám nakonec dostalo. SPOILER Konec mi hrozně připomněl druhého hraného Scooby Doo (jak tam hraje záporáka Rowan Atkinson), akorát že ve Scooby Doo to bylo směšné schválně, ale tady to mělo být jako dramatické až na půdu. Vlastně je to taková ta poučka, když se nemodlíte, přijdete do pekla. Protože jen ti, co se ve filmu modlí, nákazu nechytnou. KONEC SPOILERU celkově zkrátka od zhruba 25. minuty blábol na druhou, který není dotažen v žádném směru, nakousne množství věcí, a ty nedořekne (např. necítila se šamanka tak nějak zodpovědná za smrti těch lidí?, jak reverend udržoval své tělo ve stejné podobě po víc jak stovku let? atd.) (01.08.2010)

Mám rád mysteriózní thrillery/kriminálky s pořádnou dávkou napětí a hororovou atmosférou. Hlavním lákadlem zde bylo opravdu herecké obsazení a i já se přidávám k těm, kteří mají Julianne Moore rádi. Nesouhlasím však s tvrzením, že se film (potažmo scénář) opírá o originální myšlenku. Spíše bych to nazval neokoukanou. Ti co znají starší asijské horory natočené před (Kruhem, Nenávistí, atd.) ví, že než začala z každého druhého filmu odevšad vylézat černovlasá dívka, byly mimo jiné naplní jejich filmů i hříšné duše, pojídači hříchů (duší). Stejně tak americký film The Order (2003) se zabýval podobnou tématikou. Scénárista Michael Cooney však velice rád používá ve svých pracích schizofreniky trpící rozdvojenou (někdy i více) osobností o čemž nás už přesvědčil dříve. Tady se mu však podařilo ve spolupráci s dvojicí režisérů vytvořit lehce nadprůměrnou psychologickou jízdu, při které se rozhodně nudit nebudeme. Já patřím k těm, kterým se líbila hlavně první polovina filmu. Prvotní oťukávání doktorky a jejího pacienta v sobě skrývalo ono kouzlo nevědomosti, kdy divák ještě nemá ani tušení, kterýmže směrem se bude zápletka ubírat. Postupné poodhalování děsivého případu bylo doprovázeno slušnou dávkou napětí a atmosféra v tu chvíli jela na plné obrátky. Jenže zhruba za polovinou stopáže tomu začala docházet šťáva. Začali se tu až nehezky rozmáhat pánbíčkářské kecy a ani atmosféra už neměla ty správné grády. Navíc mi přišlo, že se v tom začali tvůrci nehezky plácat. Dostavily se nelogické kopance a mysteriózní kouzlo bylo jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Závěr se mi nelíbil vůbec.60% (05.02.2015)

Odkaz v niektorej z minuloročných výtlačkov Cinemy ma navnadil na premyslený, napínavý horor so šokujúcim záverom a kvalitnými hercami. Kvalitní herci tu sú, ale vlastne sa tomu aj divím, pretože s tými inými položkami to tak žhavé určite nie je. Čiže z prepracovaného scenára sa časom stal mierny mišmaš, napínavé je to iba vtedy, ak to, čo sa odohráva na obrazovke, dáva aj zmysel a "šokujúci" záver spôsobil iba mierne vykrútenie kútika mojich úst a pozdvihnutie obočia. (27.06.2012)

Hleďme! Dokonce i vatikánští černoprdelníci dokážou na plátna kin propašovat solidní horůrek, který mě sice nepřiměl v obavách nakukovat pod postel (vždyť já vím, že tam číhá příšera - celá bílá, chlupatá, s velkýma žlutýma očima a ostrými drápky), ovšem můj zájem spolehlivě udržel. Když pominu to zblitkové poselství, že kdo se nemodlí k všudypřítomnému, všemocnému taťkovi na obláčku, ten je prostě totálně v prdeli a nic mu nepomůže, tak jsem si zápletku s tajemným schizofrenikem vychutnávala, atmosféra byla fajn, herecké obsazení mě ničím nerušilo (Jonatán je v poho, Julču nežeru, nicméně nevadí, ostatní měli málo prostoru) a když už hrozilo zadušení zvratky při přehnané svatouškovské agitaci a z přemíry nepříliš chutných dějových ingrediencí v guláši, zachránil to konec. Závěrečných 15 vteřin film nakoplo zpět do mých soukromých čtyřhvězdičkových výšin a parádně zamrazilo. 71% (30.01.2012)

Shelter přináší velmi zdařilý kousek mysteriózního hororu. Ze začátku to vypadá na psychologický thriller, ovšem postupem času jsem si začala říkat, v čem že se to bude vlastně skrývat ten hororový prvek. Od určité chvíle však přestává veškerá sranda a snímek se přehoupne z thrilleru do něčeho, co by se dalo nazvat "possesion/demonic/evil/curse horror." Věci se začínají vyjasňovat, dávají větší smysl, stejně se však, s jejich odkrýváním ukrývají zase jiné věci. Od té určité chvíle, kdy končí veškerá sranda, jsem se začala opravdu docela bát a v tu chvíli jsem se necítila dobře sama v pokoji, v němž jsem měla zhasnuto. Jonathan Rhys Meyers hraje očima a činí tak bravurně. Hudba rovněž úžasná. Závěr filmu mi byl jasný už ve chvíli, kdy si dcerka Julianne Moore začala pobrukovat tu melodii... (05.10.2014)