Náš vůdce

„Die Welle“ je krásným příkladem toho, že skutečnost a film se mnohdy nemají rádi. Že k vytvoření fašistické společnosti došlo v Americe za 1 týden, je možné, ale ve filmu mě od nevěřícného úšklebku zachraňuje právě a jen tato znalost. „Die Welle“ sice zapadá mezi podobné německé filmy o zhoubném vlivu moci či mezi filmy rovněž mluvené v hatmatilce, které takřka nerozumím, ale kde je třeba v Experimentu překotný psychologický vývoj obhajitelný extrémními okolnostmi a v Klass tím, že celá věc je již léta v pohybu a nyní pouze krystalizuje, tam u „Welle“ nezbývá než toto pokorně přijmout. Brilantní závěrečná scéna, která teprve sděluje, o co tvůrcům šlo, pak může být sebepůsobivější, ale na to, aby opravdu rezonovala, by musela být vrcholem předchozího děje a gradace, nikoli jen moralistním přílepkem jen úzce souvisejícím se samotným filmem. Ale němčinu se na „Die Welle“ určitě budu učit ráda. (01.08.2008)

Můj osobní film roku 2008. Přitažlivý moderní filmovou řečí & obsahově a myšlenkově neskutečně hutný. Obdobný sociologický pokus se skutečně odehrál v šedesátých letech v Americe - jak ale režisér Gansel příhodně ukazuje převedením děje do současnosti - nic není nemožné a bylo by chybou myslet si, že fašismus je jednou provždy záležitostí učebnic dějepisu. Záverečný projev učitele Wengera (v podání výtečného Jürgena Vogela) je dechberoucí... a co následuje po něm - je plně nevyhnutelné. Po odchodu z kina se mi hlavou honilo milion otázek s jednou zásadní odpovědí - ten film musím vidět ještě jednou! (30.05.2008)

Tak konečně naše škola vybrala nějaký kvalitní film, na který nás poslala. Zfanatizování a zmanipulování studentstva je sice dost urychleno pro potřebu 100 minutové stopáže, ale svůj účel plní. Vlna nepřekvapí, vyústění je odhadnutelné v podstatě od začátku, ale stejně je posledních dejme tomu pět minut opravdu silných. (07.11.2008)

Tento komentář obsahuje spoilery (pro těžce nedovtipné jedince)! Když chcete mládeži ukázat výhody demokracie a zároveň konkrétně demonstrovat, jak fuj-fuj je diktatura, neměli byste být příliš schopný učitel. Protože zatímco skupina "anarchie" pod vedením nudného prófy pospává, vaši žáčci "autokracie" už dychtivě hajlují v uniformách. Stádní efekt je mocný čaroděj a se zdatným manipulátorem v čele je zaděláno na pořádný průser. Přesto se mi nechce věřit, s jakým nadšením a rychlostí by banda zhýčkaných spratků podlehla přísné (z jejich svobodomyslného hlediska) buzeraci. Vážně si na západě smradi s učiteli tykají a přijde jim nehorázný požadavek vstát, když s nimi mluví? Sedět tiše, vzpřímeně, s rukama za zády a titulovat drába "soudružko učitelko" by se jim určitě líbilo, mazánkům;-). Jakkoliv bylo jasné, k čemu film spěje, příliš mi to moralizování a odsuzování nevonělo - což je zvláštní; vždyť být tady stále totalita, dávno bych fárala v Jáchymově a nepotřebovala po nocích světelný zdroj... Každopádně si u mě germáni trochu spravili reputaci, koukalo se na "Die Welle" nečekaně dobře. 75% (08.02.2011)

Jste režisér, který začínal u diváckých žánrových filmů, ale chcete se etablovat jako uznávaný tvůrce, který získává ceny na festivalech a je chválen domácí i zahraniční kritikou. Co uděláte? Z kola současnosti, na kterém blonďaté kobyly dostávají orgasmy, přesedláte do minulosti, přičemž pokud jste Němec, budete se zabývat otázkou nacismu. Pak už nesejde na tom, že styl je natolik nevýrazný, že zapadá mezi lepší televizní evropský průměr a že se ve vyprávění objevují nesmírná klišé, vše je schématické a fikční svět není dostatečně soudržný, protože máte silné téma, které redukujete do podoby jednoduché teze tak, aby zamýšlený klubový snímek byl přijatelný pro co nejširší diváckou obec. Jo, a zapomněl jsem dodat, že se jmenujete Dennis Gansel a váš nejlepší film zůstane teenagerovská komedie o ženském orgasmu, protože z ambiciózních průměrů se žádný cinefil neudělá. Ani na kole. (09.04.2010)