Náš vůdce

Sice předvídatelné, ale hlavně strhující a působivé drama, o tom jak lehce se dá zmanipulovat dav, a že slova jako diktatura nebo vyvyšování vůdce (jedince) jsou stále aktuální. Tvůrci se naštěstí vyhnuli přehnanému filozofování a moralistickému kázání. Další důkaz toho, že v Německu vznikají i výživnější věci, než nesmrtelná Kobra 11 a otravný ovčák Rex... (16.02.2010)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)

Nemecké filmy o labilnosti a krehkosti ľudskej povahy, a jej náchylnosti nechať sa ovládať a manipulovať, mám veľmi rád, podobne spokojný som bol aj s filmom 'Das Experiment'. Vôbec by ma neprekvapilo, keby bolo pred záverečnými titulkami uvedené, že udalosti boli nakrútené podľa skutočnosti. Strhujúci film, ktorý ma prinútil sa zamyslieť. Režisér si vybral naozaj neľahký námet, ale spracoval ho s prehľadom, rovnako som bol prekvapený aj pomerne vyrovnaným hereckým výkonom, najmä zo strany mladých hercov. 85%. (27.09.2009)

Velmi zajímavý snímek, ukazující, že někdy stačí méně, než málo a je zaděláno na megaprůšvih. Stačí mít ideu, podsunout "správné" myšlenky "správným" lidem, a dílo je hotovo. Ale jak se dá zabrzdit naplno rozjetý expres, který se původně měl jen tak poposunout? Napovím vám: těžko. Uvěřitelnosti příběhu napomáhá nejen to, že jeho základ tvořily skutečné události, ale i to, že herci odvedli velmi dobrou práci - a navíc, mládež je přeci tak ideálním terčem podobných experimentálních hrátek, včetně schopnosti předávat "slovo boží" dál a dál prostřednictvím všech myslitelných i nemyslitelných komunikačních prostředků... (08.02.2011)

Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr (05.11.2008)