Náš vůdce

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)

Velmi zajímavý snímek, ukazující, že někdy stačí méně, než málo a je zaděláno na megaprůšvih. Stačí mít ideu, podsunout "správné" myšlenky "správným" lidem, a dílo je hotovo. Ale jak se dá zabrzdit naplno rozjetý expres, který se původně měl jen tak poposunout? Napovím vám: těžko. Uvěřitelnosti příběhu napomáhá nejen to, že jeho základ tvořily skutečné události, ale i to, že herci odvedli velmi dobrou práci - a navíc, mládež je přeci tak ideálním terčem podobných experimentálních hrátek, včetně schopnosti předávat "slovo boží" dál a dál prostřednictvím všech myslitelných i nemyslitelných komunikačních prostředků... (08.02.2011)

Tak konečně naše škola vybrala nějaký kvalitní film, na který nás poslala. Zfanatizování a zmanipulování studentstva je sice dost urychleno pro potřebu 100 minutové stopáže, ale svůj účel plní. Vlna nepřekvapí, vyústění je odhadnutelné v podstatě od začátku, ale stejně je posledních dejme tomu pět minut opravdu silných. (07.11.2008)

V tak silném a zajímavém námětu šlo zajít ještě o krok dále a klidně zůstat jen v rámci školních škamen a netahat to "do běžného života" (za nejsilnější považuji právě ty diskuzní pasáže ze třídy během prvních dvou dnů projektu). Ale svůj účel znepokojit a nenudit to plní beze zbytku a vzhledem k tomu, že nejde zrovna o typ snímku "minutu po doběhnutí závěrečných titulků už nevím o čem to bylo", tak to vlastně funguje perfektně. Jen bych si to představoval více teoretické. La resistance! (25.01.2009)

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)