Náš vůdce

Dennis Gansel si udělal průzkum mladých nacistů v předchozím filmu Napola: Hitlerova elita a zde, svou robustní režií, natočil spíše demonstraci než drama. Ale vykompenzoval to silnými výkony, především co se týče mladých herců. Na jednu stranu mě mrzí, že skutečný případ se stal v Americe a filmový příběh je zasazen do Německa (že by rejpnutí?), ale na druhou stranu to působí lépe. Kdy se objeví amerického remake? Tragický konec už výrazně vychyluje od skutečnosti, ale filmová dramaturgie nezná slitování a prostě to tam musí být. Možná se zdám být moc kritický přesto, že dávám kladné hodnocení, ale ten film má hodně co do sebe a navíc mě donutil se o to zajímat více (Samuel P. Huntington ve své knize Třetí vlna zmiňuje procesy demokratické tranzice včetně Československa). (24.02.2011)

"Well I don't care about history, Rock, rock, rock'n'roll high school, 'Cause that's not where I wanna be..." Začíná se nám tu formovat zajímavý subžánr "německých filmů inspirovaných americkými sociologickými experimenty". Po EXPERIMENTU, který mě moc nevzal, se přihnala WELLE a ta už mě oslovila podstatně víc, i proto, že jejím cílem není jen vyprávět o tom, jak snadno se lidi nechají strhnout k totalitě, ale strhnout vás k ní taky, což se jí se mnou podařilo na výbornou. Princip je jednoduchý - v úvodních deseti minutách je nám na rozháraném kolektivu bez ideí a představ o budoucnosti rychle demonstrována neefektivnost a osamělost individualismu a poté ukázána síla a hrdost pramenící z totalitní sounáležitosti, přičemž opozice je samozřejmě vylíčena jako upjaté levičácké hysterky, abysme si nakonec stejně jako hrdinové zoufale přáli pokračovat a nechápali, co se vlastně pokazilo. Jasně formulovanou provokativní myšlenku zabalíme do svižné formy, nakopneme agresivním soundtrackem a ozdobíme zřejmě jedinou hezkou dívčinou v Německu (byl jsem jediný, komu připomínala Kristen Stewart?) a máme dokonalý moderní film pro mládež, který jí má co říct a umí to říct tak, že u toho neusne. Nejlepší německý film od LOLY. (16.03.2009)

Zaujímavý a myšlienkovo podnetný film o tom, ako to môže dopadnúť, keď niekto prevezme rolu "vyvoleného", aj keď len na pedagogickej pôde a v súčasnosti. Die Welle je modelová situácia, mrazí však tým, aká je vlastne reálna. Autokracia a extrémizmus prepojené v historickom a súčasnom kontexte... Celkový dojem z filmu je viac než výborný, aj keď trošku mu škodí ten vygradovaný záver, ktorému dal Dennis Gansel svojskú dramatickosť (film by sa úplne bez toho zaobišiel). Priznám sa, že som čakala viac priestoru pre zoznámenie sa s charakterom učiteľa, ktorý celý "experiment" potiahol, takto sme sa dozvedeli len o jeho pedagogických zručnostiach, menej o jeho egu. Istotne je rovnako udivujúce, ako môže šikovne riadená manipulácia zafungovať na študentov tak rýchlo...Ale to nie je až také podstatné. Na filme je najzaujímavejšie hlavne to, že pochádza z nemeckej produkcie a ponúka pôsobivú adaptáciu historických a spoločenských faktov do dnešnej éry. V neposlednej rade chcem spomenúť aj prekvapivo dobré herecké výkony. (27.02.2011)

Die Welle mi doporučil německý kamarád při diskuzi o filmu Das Experiment. Velmi živě mi popisoval zajímavý děj snímku, natočeného podle v Německu prý takřka povinné knihy Todda Strassera, a tak mi to nedalo a prostě jsem se na něj musel podívat. Snad to ale bylo jeho barvitým vyprávěním, snad to bylo momentální únavou, těžko říct...ale očekávání nebyla naplněna. Námět filmu je samozřejmě skvělý, nosná myšlenka ohromně zajímavá, ale zpracování filmu a způsob vyprávění už pokulhávalo. Všecko to bylo tak nějak polopatistické a filmařsky určitě nic převratného, zejména první polovina měla tendenci mě nudit. Je to škoda, protože z námětu se dalo získat opravdu hodně. Kdyby se režie ujal někdo zkušenější (a možná i schopnější - Holky to chtěj taky se mi Ganselovi těžko odpouštějí..:-) ), dopadlo by to určitě líp. Výsledný dojem je nakonec podobný jako u režisérova předchozího snímku Napola, i když tam to zpracování bylo kapku vydařenější. (29.05.2008)

Skvělej film, ale jestli je to opravdu podle skutečné události, tak se to podle mě nemohlo všechno stát za týden. Týden mi přijde jako hrozně krátká doba, aby se lidi takhle vyhrotili. I když je mi naprosto jasné, že by se je takhle zmanipulovat dalo. Řemeslně je to profesionální práce po všech stránkách. Navíc mám rád filmy s totalitní společností, kde hrdinovi něco přeroste přes hlavu (pamatujete na tu beznaděj v Klubu Rváčů?) Nenudil jsem se ani chviličku. (21.08.2009)