Duše Paula Giamattiho

Odpady dávám skutečně jen ve velmi omezeném množství. A to buď filmům, které jsou neskutečně špatné, nebo, v tomhle případě, filmu, který jsem nedokoukal, protože poměr nuda vs. zajímavost je asi tak milion ku jedné. Komedie nulová, drama nulové, příběh vyhořelého herce, co neví co s životem. Pokus o artový film. (08.11.2011)

Nerada to píšu, ale tentokrát to ani skvělý Giamatti nezachránil. Rozvleklý, nedotažený, a bohužel nudný fim. Přitom je to škoda, protože nápad nebyl nezajímavý. Navíc dabing J.Ježkové (jejíž hlas nemusím obecně) se k ruské Nině vůbec nehodil - ale to je spíš moje blbost, že jsem koukala na dabovanou verzi. (19.01.2012)

Konečně opravdu klubový film, který osloví ne všechny diváky. Je absurdní porovnávat film s Allenovou tvorbou - autorka přiznává inspiraci jeho filmy, ale stejně tak se podle popisku filmu inspirovala i Jungem a s jeho dílem film nikdo neporovnává. Spíš než k Večnému svitu mi film stylově připomínal V kůži Johna Malkoviche. Je to snímek, který je třeba vidět a v Karlových Varech patřil minimálně k nadprůměru. (12.07.2009)

Nápad nebyl zas tak beznadějný a film nezačíná zas tak zle, jenže. Očekával jsem, že ta bizardnost s odebráním duše bude objasněna jako šarlatánství kterému skočil Paul Giamatti na lep a bude se dál rozebírat příčina jeho depresí s tim, že to nějak zajímavě a a překvapivě skončí. Ale, že se to bude držet tohodle bizardního nápadu a postavit na něm nezajímavý a povrchní příběh s výměnou duše? navíc bez pořádného závěru. Celkově nic moc, nápad slušný, zpracování a promyšlení celého příběhu slabé. (02.09.2010)

Film je jednoznačně mimořádný. Milovníci depresivních a jinak neuroticky postižených hlavních postav si přijdou ve filmu na své (je tam určitá, i když jen volná podobnost s W. Allenem). V případě tohoto filmu však jde hlavně o zobrazení období, kdy si člověk prochází obdobím existenciální krize. Paul Giamatti se samozřejmě chytne první příležitosti, která mu dá příslib, že by se svých potíží mohl rychle zbavit, a na speciální (tvůrci filmu zdařile futuristické) klinice si nechá duši "zhmotnit" a uskladnit. Nutně musí následovat její ztráta a zoufalá Paulova snaha dostat svou duši zpět… Ve filmu je použit kontrast Ameriky a Ruska, bohužel pro film je zbytečně nadhodnocen rozdíl (moderní a drahé americké interiéry kontra zásadně neestetické záběry z Ruska: oprýskaný špinavý interiér továrny, zima a špinavý sníh). My to tak trochu víme, takže nám to tvůrci nemusí tak polopaticky servírovat. A co na to diváci? Ta troška diváků, která se v kině sešla, se bavila dobře, občas (asi 3x) se situacím na plátně i zasmáli. Šlo však evidentně o diváky, kteří si až tak moc nelibují ve "většinových" filmech… (10.11.2009)