Architekt odpadu

Dokument postavený na zajímavé myšlence zpracování odpadu jako materiálu pro stavbu domů. Mimoto představuje alternativu relativně soběstačných domácností, které si pěstují ve skleníku vlastní suroviny, vytápějí se sluncem, využívají přírodní zdroje energie a mají zdroj pitné vody. Myšlenka jako taková pokroková a nepochybně pro budoucí generace užitečná a logická. Nicméně mi vadilo, že místo aby se víc zabývali domy samotnými, bylo to prokládáno nudnými právnickými spory o prosazení zákona, atd. To je sice možná součástí celého procesu inovace zajetých systému stavění, ale docela nezáživné na sledování. (04.07.2011)

Keby čolen jedno percento všetkých politikov a ostatných ľudí, ktorí určujú smerovanie tohto sveta, bolo nahradené tak triezvo, racionálne, ekologicky a vizionársky zmýšľajúcimi ľuďmi akým je práve Michael Reynolds, tak myslím, že problémy akými sú globálne otepľovanie by nás už nemuseli naďalej trápiť. 90%. (04.01.2010)

Sympatický postoj i přístup, ale taky trochu melodramatický ohledně toho, že tu zničehonic chcípneme - to hrozí možná tak kdyby všichni žili stylem US, kde jsou všechna negativa lidské rasy nakupena v kompaktním balíčku. Nicméně za celý dokument tam nebyla jediná věc, co by mě nějak štvala, snad lehce ta taškařice "pomáháme obětem Tsunami", ale tentokrát vše do puntíku splnilo účel, takže to beru. (23.12.2012)

jednou větou vizionářský film o vizionářích s realizovatelnými vizemi... a když si uvědomíme, že na počátku všeho byla je a bude vize, tak tohle vše dohromady je opravdu silotvorné... nejde jen o osobu Michaela, o to, zda z něj někdo dělá něco více nebo méně... podstatné je, že ten člověk léta a léta něco dělá... a dělá to sakra dobře... šlo ale i o sílu filmu samotného... provokuje ...vytváří chuť něco dělat... jinak než káže pitomej systém, který každému z nás leze krkem, protože oficiálně jsme "na svobodě", ale ve skutečnosti žijeme v pěkně tvrdé base, která si v ničem nezadá s peklem téměř absolutní nesvobody... kontrola, kontrola a zase kontrola... vymezené území, diktát co budu jíst, co si budu oblékat, jak myslet... jsme ještě schopni sehnat něco nejedovatého k jídlu? můžeme nějak najít věci na sebe, na kterých není krev nebo svinstvo nebo, ani nevíme co všechno tam může být... a svobodně myslet? ... každý den naše hlavy schytávají informační balast, který nechceme... systému chce nemyslící tvory... utahat nás k smrti, abychom už prostě nechtěli myslet... líbila se mi část o souboji s byrokracií... prorazit průkopnickou cestu na svobodu... i když tentokrát ještě vyhrají systémoví pomatenci... bože... a pak ten střih a práce ve zničené zóně s lidmi nezatíženými starostí, co si kdo pomyslí, ale co dělá... nádšení... a další kontrast a zase a znovu manipulace strachem... a paralýza... a další nekonečná dřina a snaha... a vítězství... zkoušejme to a zachovejme si svobodu selhat, abychom mohli vymyslet něco lepšího... tak... takhle mě to vzalo... super... (23.01.2014)

Dokument, ktorý je primárne o záberoch na netradičné, z odpadu vybudované príbytky a o problémoch súvisiacich s nimi a práve tieto pasáže ma bavili omnoho viac, než sledovať Reynoldsov boj s politickou a byrokratickou mocou. Michael Reynolds je každopádne zaujímavá osôbka s výnimočnou víziou a fascinujú ma jeho snahy, avšak evidentne menej než režiséra samotného. Oliver Hodge o vecnosti a nestrannosti žiaľ nechyroval a z Reynoldsa robí druhého Krista (netvrdím, že to nie je pravda, ale omieľa sa v dokumentoch o druhej svetovej vojne dokolečka, aký bol Hitler netvor?). Tým trochu podkopáva svoje snahy o dokument, ktorý má síce vynikajúci námet, ale zlý autorský prístup. A prestrelená stopáž mu pútavosti tiež nepridáva. (70%) (01.07.2011)