Il divo
Il divo
Il Divo
Božský
The Deity
Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Teho TeardoHrají:
Toni Servillo, Anna Bonaiuto, Flavio Bucci, Carlo Buccirosso, Giorgio Colangeli, Fanny Ardant, Piera Degli Esposti, Nuot Arquint, Massimo Popolizio (více)Obsahy(1)
Režisér Paolo Sorrentino natočil portrét výjimečného muže, který stál čtyřicet let v čele Itálie – Giulia Andreottiho. Andreotti byl v poválečném období sedmkrát italským premiérem a v mezidobí aktivním členem (většinou ministrem) křesťanskodemokratických vlád. Film stylizovaným, kvazi-dokumentárním a výtvarně vytříbeným jazykem popisuje obrovskou moc, která se postupně koncentrovala v Andreottiho rukou. Odehrává se v roce 1991, kdy se Andreotti – ročník 1919 – stal doživotním členem italského parlamentu, takzvaným „senatore a vita". V tomtéž roce začíná v Palermu největší moderní proces s mafií a provázanost Cosa Nostry a bývalého premiéra je čím dál zřetelnější. Film se retrospektivně dotýká dalších sporných míst v Andreottiho politické minulosti: vraždy svědků a nepohodlných novinářů, křivá svědectví, únosy... Těžko věřit, že za tím vším stojí tento muž s vizáží úředníčka, konvenční, praktikující katolík, chladný v osobních vztazích. Snímku dominují jeho typické brýle a odstávající uši (film si vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší masky). Herec Toni Servillo si dokonale osvojil Andreottiho studenokrevný plazí výraz, za nímž se schovají všechny emoce... Italové si zvykli šedou eminenci své politické scény nazývat různě: Moloch, Sfinga, Belzebub, Starý lišák...Přezdívku „Božský" mu poprvé přiřkl nezávislý novinář Mino Pecorelli. Za podíl na vraždě tohoto novináře byl třiaosmdesátiletý Andreotti v r. 2002 odsouzen ke 24 letům odnětí svobody. Nejvyšší soud však později konstatoval, že celý případ se odehrál v 70. letech, a je tudíž promlčený. Andreotti zemřel nepotrestán v roce 2013. Suverénně natočený snímek svým originálním výtvarným pojetím, přesvědčivým soundtrackem a dokonalým ztvárněním hlavní postavy získal cenu poroty na festivalu v Cannes v r. 2008 a řadu dalších ocenění. (Česká televize)
(více)Recenze (191)
Místy jsem se sice ztrácela ve všech těch jménech, vraždách a aférách, přesto si mě film podmanil stylem, jakým je natočený, hlavně pak perfektní použití hudby, skvělá kamera i režie. Rozhodně hodně originální film, který má do klasického životopisu daleko. ()
70%.Téma je celkem zajímavé, ale první hodina je docela nezáživná, chaotická. Přes celý film mě příjde, že si režisér neujasnil jaký postoj k hlavní postavě zaujmout. Zda obvinit nebo očistit. Jistě osoba sama je nejednoznačná, ale prostě se plácáme v tom zda spolupracoval s mafií nebo ne. A o tom je vlastně celý film. Natočeno to bylo dobře i zahráno, ale scénář je prostě slabý. Jako životopis to nejde brát ani omylem a co se týče politického zákulisí, toho nám nabízí více i Jistě pane Ministře. ()
Hodnocení je za filmové zpracování. Osobně jsem nezvládl dvě věci: množství postav, které se většinou jen mihnou a politiku Itálie. ()
Obsahově nezaujalo, výtvarně klasický Sorrentino. ()
Hlavní hrdina je stylizovanej - jak gestama, držením těla a výraznýma rysama (ty uši!), tak inscenací scén a kamerou - jako Nosferatu. ()
Tohle byla velka nadhera. ()
Velice zajímavě a originálně natočená sonda do posledních okamžiků slávy a začátku pádů Julia Andreottiho, jehož napojení na mafii dodnes vzbuzuje řadu otázek. Tento netradiční film, který ve výsledku vlastně dějově moc neprozradí, uchvátí svou formou, hlavním hereckým výkonem i netradiční hudbou. ()
Film o nejdéle sloužícím italském premiérovi, který byl čtyřicet let součást inventáře tamní politiky Giulio Andreotti, který byl podezřelý se styky s cosa nostrou a byl dáván do spojitostí s vraždami, únosy a jinými křivárnami. Fascinující osud člověka, kterému by slušel nějaký mafiánský film a ikdyž je tohle dílo naprosto výborné, co se týká režie, hereckých výkonů nebo masek, tak asi i proto, že ten pán zemřel jako neodsouzený člověk, soustředil se Paolo Sorrentino spíš na vnitřní svět Andreottiho a jeho dokonalé vykreslení. Je to dokonalé, ale pro mne jako filmový zážitek slabé asi i proto, že Sorrentinovi filmy jsou pro mne tak mimo a těžko stravitelné formou. ()
Pořád nemůžu pochopit, jak Andreottimu mohly všechny ty zločiny projít. Prostý občan dostane za krádež chleba roky ve vězení (obrazně řečeno), ale tady je tomu jinak. Když se ale zeptáte v reálu obyčejných lidí, tak vám odpoví, že to musí být velice odvážný člověk....politik, do kterého nebylo možno hlouběji nahlédnout a pochopit, co si vlastně myslí. Ve filmu jsou použity různé režisérské postupy, které podporují divokost italské politiky, a to je ještě podpořeno aktivní kamerou a skvělou hudbou. Celou dobu to vypadá, jako když si někdo dělá z velmi vážných věcí legraci a nakonec jim to i projde. Cynismus je na místě. Chce to ještě jedno shlédnutí.... ()
no skoro tak cool jako ta nová reklama na nike (http://www.youtube.com/watch?v=idLG6jh23yE). Krásně se na to kouká, přiznám se, že sem se trochu ztratil v těch italskejch jménech. ()
Politika je divadlo, v italském prostředí spíš tragédie než komedie. I přes povrchní znalost italských reálií film diváka uhrane na téměř dvě hodiny a pak ještě dlouho doznívá. Na dvd je celkem zajímavý film o filmu. Třeba se dočkáme podobně sžíravého portrétu i v případě našeho Velkého Kormidelníka. ()
Úžasná kamera, dokonalé dialogy. Velice zajímavý pohled do života politika. Ale člověk by musel přinejmenším žít v Itálii (a možná se dokonce pohybovat ve vyšších kruzích), aby všechny propletence mafiánského podsvětí pochopi... ()
Od Sorrentina sa teším na The Great Beauty na ktoré idú dobré ohlasy a taktiež som na konci leta navštívil Taliansko, takže som siahol po tomto filme, aby som si ako tak utvoril názor na tohto režiséra. Film som pozeral rovno, keď na Slovensku prebiehal ten cirkus ohľadne SPP a Fico sa má ešte od Il Diva čo učiť, ale naspäť k filmu. Bezchybný soundtrack, ktorý tomu sadol ako zadok na šerbel, uvodná scéna ma úplne rozsekala a s tónmi od Cassius, to bol skvelý opening. Forma víťazila nad obsahom v každom momente a ten film bol točený Talianom pre Talianom, pretože úprimne o danej problematike nič neviem a dosť som sa strácal v tých menách a kauzách a nemohol som si to úplne užiť, takže keď si naštudujem danú problematiku, tak po Božskom siahnem ešte raz a dám mu konečné hodnotenie. ()
Snímek to byl jistě zajímavý, ale jen pro toho, kdo se o italskou vnitřní politiku více zajímal, případně pro ty, které zajímá historie mafie v Palermu i jinde v Itálii. Po umělecké stránce mu nemohu nic vytknout, ale mě dost nudil, vlastně chyběl nějaký souvislý děj, bylo to jako články vystříhané z novin doplněné poznámkami v Andreottiho deníku. Zhruba s v tom člověk orientoval, ale to bylo vše. Slabší tři hvězdičky. ()
Nikdy bych nevěřil, jak skvělý se dá natočit film - o politikovi a jeho kariéře... ()
81% ()
O filmu Il Divo nelze říci nic jiného než že je tak múzický, že stručně jej lze charakterizovat jedině jako monumentální a odvážný politický klip. Dvě hodiny kamera rozvláčně klouže v blízkosti politika Andreottiho anebo těká ve flashbacích do sedmdesátých let až devadesátých let. Sorrentino se nesnažil rozmotávat nepřehlednou italskou politickou scénu a ani zjednodušovat rozporuplnou osobu Giulia Andreottiho, jen nám nabídl několik základních vodítek, abychom se v jeho filmu úplně neztratili. A i pokud jsme se ztráceli, mohli jsme se nechat unášet výjimečnou filmařskou vizualitou. ()
Jedinecny portret jednej z najkontroverznejsich osobnosti talianskych dejin Giulia Andreottiho. Napriek tomu, ze mu boli vsetky zlociny dokazane, citim voci nemu a jeho ostrovtipu zvlastnu formu respekta a fascinuje ma svojou zahadnostou. Sorrentino sa vynikajuco popasoval so zobrazenim poslednych rokov Andreottiho kariery. Tento film by mali pozerat len ti, co o teme nieco vedia a su oboznameni s realiami a osobnostami vystupujucimi vo filme, inac sa im to cele moze zdat trochu chaoticke. ()
Italština byla vždycky moje slabá stránka. Navíc tady se mláví opravdu rychle a to v kombinaci s prostředím často způsobovalo, že jsem se nechytal... Ale kamera a zpracování je pecka pecková! ()
Související novinky
Co chystá Paolo Sorrentino?
V současnosti nejopěvovanější italský režisér nezahálí. Loni nám nadělil Mládí, letos vytasí minisérii The Young Pope (ohlasy z Cannes jsou náramně spokojené) a už nyní chystá svůj další film. O co… (více)
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Hoc to len nerád (a čiastočne i zahanbene) priznávam, Il Divo je mojou ešte len prvou "sorrentinovkou" vôbec. Síce prvou, no už teraz mi intuícia našepkáva, že tohto režiséra by som sa mal, obrazne povedané, držať. Samozrejme, filmársky rukopis sa nedá škatuľkovať, hodnotiť a vlastne ani popísať na základe jedného jediného filmu, avšak i tak je to pre mňa silným signálom. Napríklad v zmysle takom, že k snímke La Giovinezza, ktorú mám, len tak mimochodom, už istý čas v hľadáčiku, by som mal prestať hľadať výhovorky a "odklady", no a dokopať sa k nej čím skôr - mohla by mi totižto perfektne sadnúť (alebo aj nie, za pokus to však rozhodne stojí). Ale späť k samotnému filmu, aby som sa zbytočne nerozpisoval viac než je treba, pokúsim sa na to ísť čo možno najviac v skratke - hoci úvodné minúty som považoval za dosť veľký chaos (dokonca som musel projekciu o deň odložiť, nakoľko som sa do toho pôvodne pustil značne unavený, s klipkajúcimi očami a len máličko sústredený... a tak som po chvíli usúdil, že použiť práve tento, hneď od úvodu pomerne náročný film, navyše s titulkami, za takzvane "uspávankový" nie je práve najvhodnejšie riešenie). Čo je však pozitívum, vrátil som sa k tomu hneď nasledujúci deň. A opäť chaos. Teda aspoň spočiatku určite - obrovská spleť mien, tvárí, ktoré som často ani pri najlepšej vôli nevedel rozoznať a priradiť, a tým pádom aj menší "prúser". Avšak i z tohto som sa dokázal, silou vôle, vyhrabať (asi to bude najmä tým, že postupne tie postavy pribúdali v čoraz nižšej kadencii) a film som si začal náležite užívať. Páčil sa mi ústredný príbeh (o to viac, že sa riadil, viac či menej, to už posúdiť nedokážem, skutočnými udalosťami), páčili sa mi všemožné detaily, nevšedné maličkosti, hudobný podklad atď., atď., ktoré z toho vo vynikajúcej kombinácii tvorili úžasne kompaktný, atypický celok. Ako sa začal blížiť koniec, postupne som si uvedomoval, že som podobne obsahovo a zároveň i formálne zvládnutú snímku o politickej osobnosti (resp. politike ako takej) ešte asi ani nevidel. Zároveň mi prišiel na um, neviem prečo, aj ďalší, žánrovo dá sa povedať, že spriaznený film - Železná Lady. Teda vlastne asi aj viem, predstavuje oproti Sorrentinovmu Božskému presne opačný protipól - všednú, obsahovo slabú a nezaujímavú žánrovku, ktorá, i keď taktiež približuje nesporne zaujímavú osobnosť dejín, tak zaujímavou ani zďaleka nie je. Tentoraz to však ozaj vyšlo, a ja som si vskutku "pochutnal". Plná, päťhviezdičková, palba unikla len o vlások, nakoľko ju tentoraz nedávam najmä z jediného jedného dôvodu - ako divák som nebol dostatočne (vopred) oboznámený s danými udalosťami a ich okolnosťami, a teda nemôžem autorom vyjadrený názor v podstate nijak konfrontovať, či s ním súhlasiť. Som len akýmsi nezávislým, nestranným, máličko informovaným pozorovateľom (ktorý sa sem-tam v spleti informácií trošičku, hoc len nepatrne, stratí). Byť Talianom, s najväčšou pravdepodobnosťou by som žiaril nadšením (či skôr cynicky sledoval a bezmocne pritakával, čo všetko je v tejto krajine možné, či dokonca úplne bežné). 85% () (méně) (více)