Božský

Velmi zajímavě natočené drama o rozporuplném italském politikovi Andreottim, který se narodil roku 1919 a letos zemřel. Jeho neuvěřitelná inteligence, vzdělanost a vnitřní síla oproti nesympatické tělesné schránce,chladnokrevnému přesvědčení o pravdě a víře v Boha a Itálii z něj učinily nezapomenutelnou politickou postavu tohoto státu, která ovlivnila v jeho silně bouřlivých dobách každého italského občana.Silná pozice mafie, rozdělování politické moci v Evropě v období studené války i po ní. Vzpomínám si jako holka na záběry z vraždy Alda Mora i pozdějšího odklizení soudce Falconeho.Dlužno říci, že takovou pestrou historii, jakou má tenhle stát od doby příchody Etrusků, hned tak žádný nemá a to mě něm nikdy nepřestane fascinovat...a zeměpisná poloha a krása taky .Takže shrnuto -skvěle natočeno, zahráno a perfektní práce kamery bez váhání za čtyři hvězdy. (06.06.2013)

K formálně precizní režii mohu dodat jenom toliko, že mi místy přišla bezpředmětná a onanivní a nesedla mi k tématu, stejně jako karikaturní postava Andreottiho a komičnost některých scén. Překvapivě mě to vyloženě štvalo a film jsem si nemohl patřičně užít. (15.03.2011)

Skvelé, bravúrne...len škoda, že neznalý dejín sicílskej Cosy Nostry si film neužije ako by potreboval. Film v podstate odkazuje na všetky významné politické vraždy od 78 až po 92, smrť Falconeho. Snáď by som dal iba jednu výčitku, a to, že film s informáciami od nie vždy spoľahlivých pentitov narába ako s pravdou, nanajvýš sporný bod je bozk Andreottiho s Riinom, ale dajme tomu. Už Buscettovo doznanie treba brať trošku s nadhľadom, keďže sám seba nie vždy líčil objektívne, ale skôr ako nejakého hrdinu v tomto zločineckom svete, čím však znevažovať jeho prácu s políciou, ktorej odhalil skutočne veľa nechcem. Ak sa vyznáte do politickej scény Talianska a hlavne zločineckej odnoše, je to skvelý sprievodca vo vysokých politických kruhoch v skvelom filmárskom remesle s podmanivým soundtrackom. (17.09.2013)

Přiznávám, že na film o Andreottim jsem nebyl připraven, ani jsem se jím nechtěl nějak blíže zabývat, a tak jsem ho bral jen jako prototyp jednoho z "vyšších světových politiků", hemžících se na stránkách novin a televizních obrazovek. Nebyl jsem ani připraven na způsob zpracování Sorrentinova zpracování, přestože nakonec to bylo právě to, co mě u filmu udrželo... V komentářích jsem si povšimnul zájem o porovnávání s českou politickou scénou. Samozřejmě, politika je spojena se systémem nikoli s národem a žádný svéráz (jako při ruském lovu neexistuje). To, co jsme viděli, je v konzumním kapitalismu všude, byť třeba někde zatím jen latentně. - Dobře se má politik, když jeho klaka ví lépe než on sám, který člověk je v jeho blízkosti přebytečný. (01.03.2020)

Minislovník na začiatku napovedal, že reálie a fakty budú zohrávať dôležitú úlohu. No to čo nasledovalo potom bol nezvládateľný pretlak na vstupe do trápiaceho sa mozočku diváka. Viem si názorne predstaviť, že keby šlo o klasické spracovanie politického-mafiánskeho thrilleru v polovici by som to už rezignovane vzdal. Ale nekonvenčný prístup, ktorý z tohto filmu priam sršal, doprial i človeku nezasvätenému pôžitok z divokej jazdy politickým skanzenom plnom postavičiek s preexponovanými charaktermi, ktoré vyvolávali viac dojem satiry ako serióznosti témy, ktorú zobrazovali. Tak som teda nakoniec z kina nevychádzal o nič múdrejší, ale zato vonkoncom nie znudený. (06.12.2008)

ocenenia : MFF Cannes 2008 - Cena poroty; Cena C.S.T (Commission Supérieure Technique de l’Image et du Son) za kameru (Luca Bigazzi) ◘◘◘◘ Príbeh Machiavelliho moderného Talianska, podaný modernou réžiou, s eklektickým hudobným doprovodom a vynikajúcim predstaviteľom hlavnej role, ktorý vytvoril okolo svojej postavy príťažlivý pocit moci, chladu a priam "božskej" nedotknuteľnosti a velebnosti (08.10.2010)

Budu si muset přečíst něco o Andreottim a dění v Itálii, páč z filmu zvlášť moudrá nejsem. Musím ale uznat, že takhle originální životopis se hned tak nevidí - naprosto neotřelý zpracování, skvostná hudba a opravdu božský Servillo. Jak píše lareley, forma někdy na úkor srozumitelnosti vítězí nad obsahem, na druhou stranu, když chce někdo znát suchá fakta, může si pustit BBC. Italové 21. století konečně vypotili něco víc než historickou slaďárnu. Grazie. (07.10.2011)

V příběhu a okolnostech jsem se bohužel moc neorientoval, ale ten styl, soundtrack a temný humor je prostě výbornej. (20.04.2015)

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí. (18.02.2011)

Rozjezd velkolepý, ale postupně akčnost upadá. Kamera i hudební doprovod velmi dobré. Filmový portrét ukazuje zákulisí politiky v Itálii, kde se vše řeší jak jinak než přes politické kamarády. (23.06.2010)

/Scala 15. 10. 2017 (15.10.2017)

Tak tenhle film mi trochu utíkal... Možná to bylo mou neznalostí italské politiky, možná posledním dnem festivalu. 43. KVIFF (13.07.2008)

Jsem vždy nadšen, když mi u nového filmu přejíždí mráz po zádech. Při rozhovoru Božského s novinářem a absolutně dokonalém pomalém švenku jsem hleděl s otevřenou pusou. Krásná filmařina 21. století. (11.09.2010)

Divácky velmi složitý podívaná, na kterou jsme si ale už u Sorrentina zvykli. Bohužel Božský naráží na to, že pokud nejste znalý dané látky, tak díky Sorrentinovu zpracování budete často hodně mimo, protože kdo se u nás orientuje v italské vládě 80-90 let. Filmařský styl je hodně zajímavý a neotřelý. Toni Servillo je skvělý jako vždy. Bohužel jsem byl po většinu času naprosto ztracený ve změti událostí a jmen. Velice zajímavě zpracovaný film, ale pro většinu z nás bohužel naprosto neuchopitelný. (09.11.2016)

Ani politika, ani životopis, ale fascinující studie samoty "božského", člověka, který je sám se svým bohem (nebo knězem?), pro kterého i vlastní žena je tvorem z jiné planety, a který v politice odměňuje i trestá jako "bůh", jenže tím nikdy nemůže být, a tak následuje pád. Pět hvězdiček už jen pro scénu volby prezidenta - dokážete si představit český film o volbě Klause? Jenže to bohužel v době absolutního dna české kinematografie, v době Bastardů a Hranařů, rozhodně nehrozí. (24.12.2011)

Dlouho jsem se chystala až tohle umělecké dílko zkouknu, ale zároveň měla obavy, že absolutně neznalá italských politických reálií z toho budu zklamaná. Ovšem opak je pravdou. Nevím, jak to Paolo Sorrentino dokázal, ale já byla od začátku až do konce doslova přikovaná k plátnu a hltala každé slůvko ve spojení s geniální obrazovou stránkou příběhu. K úplné dokonalosti to dotáhl výtečně zvolený hudební doprovod, ostatně jak je už Sorrentinovým dobrým zvykem. Jelikož mám trochu povědomí o tom, jak je v Itálii hodně provázaná mafie s tamní politickou scénou, tak jsem se poměrně slušně dokázala v ději orientovat, i přes množství postav do aféry zapletených. V neposlední řadě musím vyseknout poklonu Tonimu Servillovi v hlavní roli. Ten totiž Giulia Andreottiho nehrál, on jím prostě byl! Film mě navíc přiměl k zamyšlení nad samotnou Andreottiho osobností. Byl to zřejmě chladný a nepřístupný muž, absolutně bezemoční ve svém jednání, přitom velmi chytrý, kupodivu asi i hluboce zbožný a kulturně vyspělý člověk. Všechny své klady však využil především k hromadění moci, jestli se to tak dá říct, a že jí neměl zrovna málo. (31.03.2020)

Toho politika neznám, takže můžu hodnotit pouze jako film. V první řadě to bylo především mnoho postav, které se vystřidali kolem osoby hlavního hrdiny. To způsobovalo celkovou nepřehlednost v ději, který snad ani neměl nějaký hlubší význam. Čeho si nemohou nevšimnout je OST. K italskému filmu je to příšernost. Celkově se mi film jevil jako dosti nudný počin. (09.11.2010)

Precizni a po vsech strankach ciste, nemam co bych vytknul. (08.03.2013)

Ani pol roka po NÁSLEDKOCH LÁSKY vo mne nevyprchalo nadšenie zo Sorrentinovej réžie, ktorá exhibuje aj v BOŽSKOM neskutočným spôsobom a v nesmiernom rozsahu štylistických prostriedkov. Paolo je proste úžasný formalista, ale odvaha, s ktorou takúto výzbroj použije v portréte skutočného politika a pritom udrží odstup aj neutralitu, je dychberúca. Pravdou však je, že bez orientácie v talianskej politike začne byť chvíľami ten príval mien trochu príliš... (11.01.2022)

"Když o člověku nemůžete mluvit hezky, nemluvte o něm vůbec." V případě několikanásobného italského premiéra Andreottiho, muže mnoha přezdívek (jako Božský Giulio, hrbáč, liška, salamandr, černý papež, muž temnot či Belzebub) by bylo asi i divné , kdyby se o něm nehovořilo. A je určitě je tak i moc dobře, že vznikl tento snímek. Sice asi ani nemohl zcela odpovědět na otázku, zda byl Andreotti "největší a nejmazanější zločinec v této zemi, protože vždycky ze všeho vyvázl nebo je nejpronásledovanější člověk v dějinách Itálii." Ale i když člověk není kovaný v reáliích italské politiky, a v některých výpovědích různých politiků či mafiánů se může trošku ztrácet, přesto si toho může z tohoto filmu odnést docela dost.  Především bych ocenil představitele Andreottiho, který si bravurně osvojil studenokrevný výraz (i postoj s rukami jak nějaká sfinga), který skryje všechny emoce..."Chladný režisér, nevyzpytatelný, sebejistý, tvrdý, bez kousku lidskosti, " takto se měl o Andreottim vyjádřit zavražděný italský premiér Aldo Moro. A přesně s takovýmto mužem (včetně jeho typické vizáže - s jeho brýlemi a odstávajícími uši) je možné se při sledování tohoto vcelku pozoruhodného filmu potkat. Snad bych jen možná trošku ubral na stopáži, ale chápu, že pro znalce těch italských reálií to mohlo být tak akorát. (11.08.2022)