Všude dobře, proč být doma

Velmi, velmi těžké rozhodování, mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Je tu mnoho pro a proti. Atmosféra, sympatičtí hrdinové, působivé scény, ale také rozvláčnělost a místy ne-úplně-zábava. Ne, nedám je. Ale třeba časem názor změním. (03.11.2010)

No to bych se posral. Předvčírem jsem tady psal, že na mě udělal Mendes dobrej dojem. Tak jsem se teď podíval na jeho nejnovější film a ona to byla neskutečná sračka. Mendes pro změnu natočil film o tom, že někdo by rád žil obyčejnej, nudnej život - rodina, papundeklovej domek, nudná práce, atd... Těhotná blbka a její hipsterskej kundoliz, kterej na začátku strašně řeší, jakou chuť má vagína jeho starý (jsem si vzpomněl na tu hlášku - "Jsou jenom 2 věci, co smrděj jako ryba a jedna z nich je ryba."), cestujou sem a tam, navštěvujou samý divný lidi a hledaj vhodný místo pro "domov". Označení komedie / drama moc nechápu. Vtipný to neni a na žádný dramatický chvíle si taky nevzpomínám. Tohle šlo fakt mimo mě. (24.01.2010)

Příjemné, ale místy přeci jen příliš vatovité a některé scénky mi přišly strašně vyhnané do extrému (alternativní matka Maggie Gyllenhaal například). (12.07.2009)

Přece jenom od Sama Mendese sem čekal něco víc než jen civilní road movie o hledání správnýho místa pro domov a rodinu, je fakt, že zase nemůžu říct, že by to bylo špatný, ba naopak to je hodně dobrý - příběh je dobře vymyšlenej, herci skvěle vybraný - působí úžasně civilně a lidsky a Sam Mendes to za kamerou umí, to je jasný, ale tak nějak mi tam chybělo něco navíc, kvůli čemu bych si ten film pamatoval a nezapad mezi ostatní (22.09.2009)

Film, který by mě takhle strašně rozčílil, jsem neviděla už pěkně dlouho. (11.02.2010)

První film Sama Mendese, se kterým jsem se minul, ale jak se říká, když už, tak už, a proto konstatuju, že jsem se s ním minul dokonale. Některé filmy mě provokují, ale tenhle mě zkrátka a dobře uspával. Tento titul by pro mě mohl být synonymem jediného slova - nuda. Přiznám se, že jsem neměl sílu ho dokoukat a 15 minut před koncem jsem to vzdal, i když obvykle udělám spravedlnosti zadost aspoň přehráním rychloposuvem. Není to odbyté, jenom jsem se s těmi postavami a jejich zpověďmi vážně ocitl, jak říkají hrdinové mého oblíbeného Červeného trpaslíka, ve stázi. A neptejte se mě, co to je, podle Hollyho to přece ví každý. A stejně tak se mě neptejte, o čem ten film byl, protože pokud si vzpomínám, bylo deset hodin dopoledne, když jsem ho začal sledovat, a napočítal jsem asi osm mikrospánků. Zvláštní road movie o lidech a situacích, které měly být patrně zajímavé a vtipné, ale nic z toho se u mě nekonalo. Celkový dojem: 20 %. (09.04.2012)

Krasinski je výtečný, ale ani on, ani líbivý soundtrack (a už vůbec ne téměř slzopudný závěr) mě nedonutí jít výš než na lehký nadprůměr, jelikož scenáristicky a především myšlenkově nejde o nic převratného a nového. Podobných motivů jako v Away We Go se najdou i v ostatních indie komediích desítky, přičemž zrovna Mendesova novinka jede ke svému cíli po trati, na níž to hodně často drncá víc než by mělo převážně kvůli naprosto nevěryhodným epizodkám, při nichž dva "normální" lidé potkávají samé "freaky" (celou část s Maggie Gyllenhaal jsem - až na kočárek - protrpěl). Kevin Smith mi toho o dospělosti a životních pravdách dokáže říct za stejný čas mnohem víc. (02.08.2009)

Mendes opět jiný, opět výborný. Vyprávět téma "hledání rodinného zázemí" skrze nahláškovanou a výtečnou situační komikou nabitou road movie a skrze humor se tak svérazným způsobem dopracovat k tak upřímně znějícím životním pravdám, to umí jen málokdo. Komedie s občasnými dramatickými prvky a silným hereckým duem (třeskutě zábavný John Krasinski NA HRAD!) se tak dopouští jen drobné chybičky v poněkud delším závěru. (44. MFF KV - 9.7.08) (17.07.2009)

[imdb: 7.4/10] | me: Nesilené a milé, sem-tam úsmevné, inokedy seriózne, ale celkovo vhodne vyvážené. Nič veľkolepé, skôr útle. Taká príjemná letná cesta za domovom vo dvojici (zaujímavá herecká dvojka, trošku zvláštna, ale veľmi vhodná :) ) a hľadanie životného cieľa. Celkovo dosť pohodové pozeranie. (10.02.2010)

I fenomenální režisér jako je Sam Mendes si občas potřebuje odpočinout od Hollywoodu, takže se zřejmě rozhodl, že jednou také natočí nezávislou, nenáročnou a oddechovou road movie. Film, který některé může zklamat, protože očekávali "toho" Mendese, který stvořil Americkou krásu či Mariňáka, mainstreamové filmy, ale zároveň svým způsobem umělecké počiny. Jiným se tento snímek zalíbí, ač se nejedná o klasického, velkolepého Mendese, jak jej známe, ale přece kvalita a styl renomovaného režiséra se nemusí vždy vydávat tím stejným směrem, jak jsme zvyklí. Příjemný film s výbornými dialogy, atmosférou a roztomilou Maggie Gyllenhaal. Všude dobře, proč být doma není Hollywoodský Mendes, je to skromný a nevtíravý Mendes. Jak je psáno v popisu filmu. Střídá žánry a neztrácí autorskou identitu. (23.02.2012)

Univerzálnosť a kvalita snímkov Sama Mandesa presahuje hranice mojich očakávaní. Ďalší film, ktorým tento režisér potvrdil, že na jeho filmy sa oplatí čakať a tešiť, ďalší, ktorý môžem odporučiť. Veď nakoniec, všade dobre, tak prečo nezájsť do kina na tento skvelý filmík? Určite odporúčam vidieť túto, jednu z mála kvalitných výnimiek v žánri romantická komédia, ktorého slovené spojenie naháňa hrôzu nejednému filmovému fajnšmekrovi. Príbeh je úprimný, srdečný ale hlavne reálne pôsobiaci, jednoduchý a neumelý. 90%. (23.09.2009)

Spousta zábavných situací, bohužel také dost tak nějak zbytečných momentů, žádný konec.. Navíc, jak píše Chlupis, divák prostě nemůže nepřehlédnout "dějovou prázdnotu", protože jednotlivé konfrontace ústřední dvojice s jejich přáteli ještě děj netvoří. Nebo aspoň ne dostatečně. Herecké výkony jsou parádní, hlavně ze začátku jsem si vychutnával jejich příjemnou civilnost, nicméně ke konci už mi to skoro bylo nepříjemné. Maya Rudolph mi něčím byla nepříjemná a John Krasinski mi nejen svým plnovousem připomínal mnohem komičtější roli Adama Goldberga z Dvou dní v Paříži. Komentář, se kterým se ztotožňuji: Nathalie. Ačkoliv jsou jejich představitelé výborně sehraní, z filmu vůbec není poznat láska hlavních postav, divák jim prostě musí věřit, když svou obří lásku jednou dvakrát zmíněj...ale proč by zrovna oni dva měli vytvořit dokonalou rodinu, hlavně když viděj, že se to nikomu jinému nedaří, je záhadou, která zůstane nezodpovězena. A proč do místa, kde skončej, nejeli rovnou? Aha, protože to by tento film nevznikl a rovnou bychom se mohli podívat na Revolutionary Road, jak to s nimi dopadne. (26.09.2009)

Z vodního nebe odrážejícího se ve skleněných oknech mrakodrapu vyskočilo letadlo, které svým ladným pohybem delfína zbrázdilo pár okenních tabulek a pak zmizelo zasejíc v dáli na cestě od někud-nikam. Každý se jednoho krásného dne musíme rozhodnout kterou z těch několika možných cest se vydáme a je jen na nás, která z nich bude ve výsledku tou nejlepší. Občas je to hledání, tak nesnesitelné, ale jindy zas velmi zábavné. Away we go je komedie s dramatickými podtóny, avšak nehledá se zde smysl života spíše místo, kde je možné zapustit kořeny a vytvořit fungující rodinu bez stínů instituce zvané manželství. Jsem rád, že se Sam Mendes rozhodl opustit, alespoň na chvilku, jisté vody satiricko-kritických dramat. Komediální vody mu evidentně nejsou cizí. A proplouvá jimi na výbornou. Away we go je Junem letošního roku, i přes to, že je určena dospělejšímu divákovi, který se na malinký okamžik stane součástí jednoho páru bloumajícího napříč státy. A je to bloumání neuvěřitelně příjemné. 9/10 PS: i na podruhé to chutná výborně..../MFFKV2009/ (11.07.2009)

Totální feel-good pecka s nenápadnou dvojičkou v hlavní roli. Hlavně John Krasinski je ve filmu naprosto neuvěřitelný a v podobné roli ho už určitě neuvidím, o to radši si však za nějaký čas pustím Away We Go znovu. Sam Mendes není nijak extra mým oblíbencem, ale tímhle se mi dokonale trefil do vkusu. Doporučuji každé alespoň trošku romantické duši. (31.07.2018)

Fantazie. Komentář Larelay vystihuje vše, co bych chtěl říct. Snad jen... Dokonalé dialogy a nádherná hudba v pozadí - víc takovejch filmů - 100%! (23.09.2009)

Asi jako mi Nouzový východ nepřipadal jako realistické drama (chyběla syrovost, opravdovost) a agitační Mariňák spíše nudil a dostatečně nedolehl, tak i ve Všude dobře, proč být doma můj kdysi zbožňovaný tvůrce zklamal. Jakoby ze sebe poslední tři snímky Sama Mendese dělaly něco, čím nejsou. Jakoby tak moc chtěly pro svého tvůrce dostát pověsti režijního chameleóna. Chvílemi se až moc snaží vyvolat úsměvnou nebo naopak dramatickou scénu, ale jakoby nevěděl jak. Je sice chvályhodné, že opět změnit žánrový terén a obešel se bez velkých hvězd (ti známější hrají jen epizodní party – O´Hara, Daniels, Gyllenhaal), ale jeho střídmá režie mi nenabídla nic navíc – jasně, jde tu o obsah, který tentokráte vítězí nad formou, ale ani ten obsah není nijak lahodný. Nesezdaný mladý pár tu očekává narození prvního potomka. Všechno jde podle plánu průměrného soužití až do doby, kdy partnerovi rodiče oznámí, že si hodlají splnit dávný sen cestou do Evropy, a tudíž jim nemohou pomoci při výchově dítěte. Na pojišťováka přes telefon Burta a kreslířku Veronu padá podivná pachuť prázdnoty a deziluze, což je rozhoupe k hledání své vlastní identity. Objedou několik svých známých, přátel, příbuzných a začnou sondovat, kam jako rodina patří. Což záhy pochopí i divák, že nezáleží kde, ale s kým. Sami scénáristé jsou životní partneři, takže nějaká sebereflexe je na plátně cítit. Bezprostřední dialogy možná lahodí uchu diváka, ale jednoduše na mě nedolehly, jak bych si asi přál. Prostě neznám nikoho ve svém širokém okolí, kdo by se choval/mluvil/reagoval jako drtivá většina osazenstva. Tohle pro mne nejsou formálně prosté dialogy mezi starými známými/rodinou. Jsou to podivní ztroskotanci, propagující Ameriku jako antirodinnou zemi. A řada jiných tvůrců toho o dospělosti, rodině nebo partnerství dokáže říct mnohem, mnohem víc. Prostě pro mě je lidštější i takový Kevin Smith, když mluví o vztazích, Sofia Coppola, která zahalila šepot Billa Murrayho do Scarlettina ouška tajemstvím nebo mrazivě lidský Richard Linklater, když nechá své hrdiny procházet Paříží. S nimi se dokážu plnohodnotně ztotožnit, s nimi chci jejich příběhy prožívat, to oni mají jakousi vnitřní sílu. A nejvíc ze všeho mě štve, že už zítra si na pátý Mendesův projekt nevzpomenu.. a když, tak v nijak zvlášť příjemné vzpomínce!! Jednoduše zklamání.. (10.10.2009)

Tenhle snímek je dokonalá ukázka filmu o lidech. Ale o opravdových, divných lidech. Je to ukázka toho, o co se čeští filmaři (Rudolfová např.) stále snaží, ale nikdy jim to nevyjde. A proč? Řekl bych, že až moc tlačí na pilu, kdežto Sam ví, kde je ta hranice, kdy si divák řekne "tak počkat, tohle přece už je trochu divné, tohle by normální člověk neřekl/takhle by se normální člověk nezachoval" a proto jsem si tento film zamiloval. Navíc, je to zvláštní, ale tohle je jeden z mála snímků, které opravdu můžu označit jako úsměvné drama, protože i když tento film je povětšinou smutnou ukázkou toho, jak rodiče vychovávají své dítě (dokonale praštěná Maggie!) a jak mladí rodiče, které to teprve čeká, jsou až naivní a slibují si, že takhle nesmí skončit. A tohle pozitivní myšlení se mi na tomto snímku opravdu líbilo. Sam je holt pašák. Po American Beuty a Road to Perdition je tohle třetí film, který od něj vidím a potřetí volím to nejvyšší hodnocení. Už se těším na jeho další filmy! 100 %. P. S. A nesmím zapomenout na geniální a uvěřitelnou ústřední dvojici (roztomilá Maya a pohodář John) a skvělý soundtrack. (19.07.2011)

Další film Sama Mendese a zase úplně jiný než ty předešlé. Je až obdivuhodné, s jakou jistou rukou dokáže každé téma natočit na jedničku. Tentokrát nám předkládá takovou menší road movie zamilované páru, který brzy čeká příchod svého potomka. Je zde něco od dramatu a něco jemného humoru a dohromady to celý výborně funguje. Hlavní herecká dvojice je sympatická a výborně to mezi nimi funguje a i herecké výkony těch menších rolí jsou výborné. Celé to navíc velmi hezky plyne, humorné situace se střídají s vážnějšími a vy máte celou dobu pocit, že hlavním hrdinům zcela rozumíte. Sam Mendes prostě neumí točit špatné filmy a to jsem mu tentokrát po nemastných trailerech zase tolik nevěřil. (24.09.2009)

Hipsteriáda obludných rozmerov. Jeden raw koláčik s pekanovými orieškami poprosím, bicykel po dedovi mám odparkovaný vonku. (16.12.2016)

Plný počet - okamžitě a bez kompromisů. Away We Go je komediální drama, u kterého jsem snad poprvé v životě měl pocit, že nesleduji "film", ale že někdo na kameru (někdo velmi zkušený) natáčel životní osud jednoho amerického páru. Bez neupřímnosti, bez přehrávání, bez scének na efekt. Jaké slovíčko mi ve spojitosti se snímkem Sama Mendese přijde na jazyk jako první? Upřímnost. Každý zažije - nebo by měl kvůli svému osobnímu zájmu zažít - něco jako Burt a Verona, ale jen málokterý filmař tento "nejpřirozenější příběh na světě" dokáže podat s takovou samozřejmostí. Away We Go je filmem, při kterém si sledující pár prohlubuje vztah, a to jsem nevěřil, že něco takového někdy napíšu. Je to film, po jehož skončení se milenci utvrdí v lásce, přátelé se dojmou k slzám a lidé po krásném vztahu se na sebe láskyplně podívají a pokývají hlavou. Konec se přitom nesnaží diváka nutně dojmout, jako každé druhé "drama" v top 200 zde na CSFD. Vůbec ne: snímek si prostě v poklidu skončí, nic neřeší, chce jen, abyste si z něj něco odnesli - nenuceně. A já si toho odnesl zatraceně mnoho. P.S. Při nadávací scéně v autě a následným odposlechem srdíčka dítěte jsem se smál přes minutu. Takový ten hurónský nezastavitelný smích, kdy jen čekáte, až zazvoní sousedi - bomba. (20.01.2010)