Vánoční příběh

Blíží se vánoce a v domě rodičů se schází rodina. Už několik let se takto nesešli a teď je přivádí závažná choroba matky (Catherine Deneuve). Vztahy mezi členy rodiny jsou dost komplikované a je stále znát stín dávné tragédie - úmrtí nejstaršího bratříčka, pro kterého se nepovedlo najít vhodného dárce kostní dřeně. Musím přiznat, že s tímto filmem jsem se poněkud minula. Dobrou polovinu filmu (a rozhodně není krátký) mi trvalo, než jsem se jakž takž vyznala ve všech zúčastněných. Postavy někdy vedou dialogy nebo monology, jejichž smysl mi unikl. Stále jsem čekala, že dojde k nějaké pointě nebo zlomu, ale veškeré náznaky se rozplizly v nic. Film dává spoustu otázek, ale vůbec žádnou odpověď. (22.11.2008)

Rodinné evropské drama ve stylu Rodinné oslavy? Ano, možná až moc podobné - i ten styl kamery mi připomenul Dogma 95. Jak to tak ale bývá, stejná věc podruhé už nemusí být (a většinou není) tak dobrá. Takže Vánoční příběh není tak precizní, je zdlouhavý, místy nudný a ve výsledku rozhodně snadno zapomenutelný (narozdíl od Rodinné oslavy, která i po letech nezmizela z mých vzpomínek). (02.01.2011)

Nejlepší film Arnauda Desplechina. Řekla bych skoro - jestli se vám tohle vůbec nelíbí, tak snad ani další jeho filmy nezkoušejte. Je ale pravda, že poprvé jsem z kina vyšla trochu nespokojená, ale byl to takový ten film, co na něj musíte neustále myslet. A od té doby už jsem ho viděla aspoň desetkrát, takže za mne je to prostě pět * (10.10.2017)

Rodinná krv sa vrie a búri. Je chorá podobne ako matka rodu. Nezmieriteľnými konfliktami, nezahojenými rananmi, nenaplnenými láskami, nestretávaním. Vianočné veľké stretnutie rod možno vzpruží a zároveň pomôže rakovinou postihnutej matke, nutne potrebujúcej vhodného darcu kostnej drene. V čase, keď sa omieľa fráza o nemožnosti novej témy, ma francúzski režiséri každoročne presviedčajú, že existujú nielen nové témy, ale - ako napr. v tomto prípade - je možné vystihnúť staré známe motívy novým spôsobom. Povaha rodiny obsiahnutá formou. Fragmentárne, útržkovité úvahy vystihujú vnútornú komplikovanosť najužšieho ľudského spoločenstva. Desplechin tam vkladá i rôzne drobné motívy, odbočky, udržiavajúce pozornosť publika počas pomerne dlhej stopáže (osobne ma napr. fascinovala na tabuli vzorcami napísaná matematická úvaha o časovej pravdepodobnosti ďalšieho žitia matky, v prípade, ak sa podvolí, resp. nepodvolí operácii). Celok sa tak podobá vitráži v šerotemnote kostolného ticha: spočiatku ostrofarbená chaotická zmeť farebných sklíčok sa pozorným sledovaním zrazu mení na krásny a všeobecne platný výjav zo života. (21.03.2009)

Spletité vztahy ve kterých není snadné se vyznat. Rodina, která spolu mluví s chladným odsupem, situace, které jsou jakoby důvěrně známé, ale stejně máte pocit, že mnohem víc zůstano nevyřčeno, i kdyby to vyřčeno bylo, stejně to nepochopíte. Jako bych pozorovala nějaké dění za oponou nebo někde za tlustým plexisklem, vidím za ním lidi, ale nemůžu si na ně sáhnout a obraz je mírně rozostřen. K žádné z postav jsem nedokázala navázat nějaký vztah, nikdo z nich mi nepřirostl k srdci, žádnému z nich jsem pořádně nerozuměla. Pokud bylo záměrem ukázat právě tento chaos, pak se to beze zbytku povedlo. (26.03.2015)