Královská svatba

Zajímavá nenáročná komedie se zpěvy a tancem. Děj není náročný, ale je svěží, lehký a vtipný. Zpěv je doplňkem. Tanec je pak tím hlavním, co film nabízí. A je to velmi zajímavá, kvalitní podívaná... zvláště tanec po stěnách a stropě, či tancování s věšákem. Sourozenci Tom (skvělý tanečník Fred Astaire) a Ellen (půvabně roztomilá Jane Powell) Bowenovi s tanečním muzikálovým představením míří do Londýna při přípravě královské svatby. A oba v lásce nestálí, a zejména v postavě Ellen, přelétaví, naleznou svou osudovou lásku, romantiku, touhu po partnerském životě. Z dalších rolí je to sukničkář lord John Brindale (Peter Lawford), kterého až Ellen zcela učaruje, tanečnice Anne Ashmond (Sarah Churchill), která si oddychne, že nemusí čekat na svého "ženatého" snoubence a vložit se tak do Tomovi náruče, Irving a Edgar Klingerovi (Keenan Wynn), agenti sourozenecké dvojice, a Annin svérázný otec James (Albert Sharpe). Film, kdy nohy cukají touhou se roztančit po místnosti, ale nejen tam. Pobaví a zaujme. (24.02.2012)

Ještě než režisér a choreograf Stanley Donen triumfoval se svým fenomenálním Zpíváním v dešti, natočil tuhle pozitivně laděnou Královskou svatbu. Před kamerou měl už velkou muzikálovou hvězdu Freda Astaira, nesází na nějaké zásadní dějové umění nebo na překvapivé pointy, nýbrž na optimismus. Projev veselí a životního elánu je tu skutečně cítit na každém kroku, a to je jenom dobře. Astaire v dobrém paroduje Genea Kellyho (i když na jeho taneční exhibice a neuvěřitelně přirozené používání předmětů kolem nemá), jednou se koukne do muzikálové historie tím, že přetančí celou místnost včetně jejího stropu; a divák? Ten je nakonec poměrně spokojený.. (18.06.2012)

Teda klobouk dolů před tvůrci filmu, kterak si poradili se scénou, kdy Fred Astaire tančí po stropě a po stěnách. Za takové ztvárnění by se asi nemusel stydět nikdo ani dnes. Královská svatba je jinak docela příjemná romanticko tancující komedie, u které bych, až na nějakou tu výjimku, to tancování a zpívání klidně vynechal. A to pro muzikál přeci jenom není asi úplně nejlepší vizitka, že. 6/10 (14.05.2014)

Tato rodinotvorná romance, která nese všechny znaky staré muzikálové školy, jak je ještě zčásti jako drobné pozůstatky můžeme zaznamenat např. v MY FAIR LAIDY, je míněna - a také tak vyznívá - jako hold dvěma velikánům stříbného plátna: Astairovi a Powellové. V Donenově díle se jedná "pouze" o poctivé kvalitní řemeslo, které sice nic nepředstírá, ale na druhé straně si také nic neusnadňuje. Samotné libreto nevyniká hlubokými myšlenkami, na druhou stranu solidně zvládá uvěřitelný příběh o kouzlu hlubokého milostného citu a nenahraditelné trvalosti rodinného přístavu. Co tehdy mohlo vyznít jako klišé, se dnes jeví jako obtížně dosažitelná hodnota. Strhující gejzír nezapomenutelných hudebních čísel pěveckých i tanečních je stejnou samozřejmostí šlehačky na dortu právě tak jako brilantnost a formální vybroušenost dialogů. Velká dějinná událost, jíž byl sňatek budoucí královny Alžběty II., mohla ve své době plnit funkci vnitroanglosaského sbližování, které vzhledem k pohnutému dějinnému kontextu americkobritských vztahů nemuselo být vždy jen procházkou. Astairův výkon - v době natáčení a uvedení filmu již překročil tento skvělý umělec padesátku, srovnatelnou s dnešní pětašedesátkou - je obdivuhodný svým strhujícím tempem i dnes atraktivní nápaditostí tanečních figur. Hollywooodské kouzlo - nic naplat - alespoň čas od času produkovalo skutečné hodnoty. Těch nikdy není dost. Zvláště dnes. (23.01.2009)

Jeden z "dvojitých" muzikálů tj. muzikálová čísla se odehrávají jak ve filmu, tak v něm odehrávajících se jevištních výstupech. I když by se s trochou nadsázky čísla samotná mohla z filmu vystříhat, aniž by příliš co ztratil, který blázen by koukal na muzikál kvůli příběhu, že? A kdyby za nic jiného, tak za Astairovo antigravitační extempóre si tu čtvrtou hvězdičku určitě zaslouží. (18.01.2008)