Královská svatba

Pozitivní, potěšující, všetečného spleenu oproštěná a Astairovou nonšalancí překypující pohádka Stanleye Donena, která v jeho dosti plodné kariéře předcházela podstatně slavnějšímu Zpívání v dešti. Jak už zde bylo několikrát poznamenáno, Královská svatba se proslavila zejména učebnicovým (a technicky přelomovým) převráceným záběrem z pokojového tanečního čísla. Na DVD vydání z LK (za které i tak děkuji) zamrzí pouze fakt, že kopie filmu zjevně pochází ze silně ztrátového zdroje, který zapříčiňuje, že noční scény v exteriérech jsou díky odpudivé ostrosti obrazu a vybledlým barvám téměř nekoukatelné. (05.09.2008)

Jeden z "dvojitých" muzikálů tj. muzikálová čísla se odehrávají jak ve filmu, tak v něm odehrávajících se jevištních výstupech. I když by se s trochou nadsázky čísla samotná mohla z filmu vystříhat, aniž by příliš co ztratil, který blázen by koukal na muzikál kvůli příběhu, že? A kdyby za nic jiného, tak za Astairovo antigravitační extempóre si tu čtvrtou hvězdičku určitě zaslouží. (18.01.2008)

Tato rodinotvorná romance, která nese všechny znaky staré muzikálové školy, jak je ještě zčásti jako drobné pozůstatky můžeme zaznamenat např. v MY FAIR LAIDY, je míněna - a také tak vyznívá - jako hold dvěma velikánům stříbného plátna: Astairovi a Powellové. V Donenově díle se jedná "pouze" o poctivé kvalitní řemeslo, které sice nic nepředstírá, ale na druhé straně si také nic neusnadňuje. Samotné libreto nevyniká hlubokými myšlenkami, na druhou stranu solidně zvládá uvěřitelný příběh o kouzlu hlubokého milostného citu a nenahraditelné trvalosti rodinného přístavu. Co tehdy mohlo vyznít jako klišé, se dnes jeví jako obtížně dosažitelná hodnota. Strhující gejzír nezapomenutelných hudebních čísel pěveckých i tanečních je stejnou samozřejmostí šlehačky na dortu právě tak jako brilantnost a formální vybroušenost dialogů. Velká dějinná událost, jíž byl sňatek budoucí královny Alžběty II., mohla ve své době plnit funkci vnitroanglosaského sbližování, které vzhledem k pohnutému dějinnému kontextu americkobritských vztahů nemuselo být vždy jen procházkou. Astairův výkon - v době natáčení a uvedení filmu již překročil tento skvělý umělec padesátku, srovnatelnou s dnešní pětašedesátkou - je obdivuhodný svým strhujícím tempem i dnes atraktivní nápaditostí tanečních figur. Hollywooodské kouzlo - nic naplat - alespoň čas od času produkovalo skutečné hodnoty. Těch nikdy není dost. Zvláště dnes. (23.01.2009)

Není to úplně ono, za zmínku stojí opravdu asi jen ty dvě čísla které už zmiňuje Oskar. Příběh až nezvykle obyčejný, filmy F.Astaira se vyznačují velice vtipným, nápaditým a atmosféricky dokonalým scénářem, který jen doplňují dokonalé tanečně-pěvecké čísla, což v tomto případě jaksi neplatí. Některé tanečně-pěvecké pasáže působí dokonce místy až trapně, o minimálně dvou se to bez nadsázky dá říct. I hudba, která se ne úplně hodí k některým scénám, nepřídává na požitku ze sledování. Film, který skřípe od samotného začátku, skoro by se dalo říct, že tady se Fred trochu hledal. Film, který neurazí, ale nemá ani jaksi moc co nabídnout. 60% (11.02.2010)

Začnu pozitivně. Film obsahuje dvě povedená čísla, pro která stojí za vidění: Hlavní pár se pokouší udržet balanc a vlastní důstojnost při tanečním vystoupení na palubě kymácející se lodi a samotný Fred Astaire v jediném nepřerušeném záběru tančí postupně po podlaze, stěnách a stropě hotelového pokoje. Horší to je s pokusy napodobovat a snad i parodovat choreografie Genea Kellyho. Astairovou doménou byl přece jen standartní tanec. V tom byl doma a dokázal ho vynalézavě obohatit o humor. Divoké kellyovské exhibice, spočívající v tanci s neživými předměty a jiných "mladických nerozvážnostech", Fredovi nebyly vlastní a nebylo mi moc příjemné sledovat, jak koulí očima a dělá grimasy ve snaze to zamaskovat. Scéna, kde on a jeho filmová sestra hrají dvojici pouličních floutků, by se v zájmu jeho pověsti měla snad vystřihnout a spálit. O strojené romantické podzápletce ani nemluvím. 40% (08.09.2008)