Obsahy(1)
Druhý záznam představení stand-up komika Dylana Morana, tentokrát z Londýna. Jeho zvláštní postavení ke všemu znovu napadá řadu témat, ať už stejných jako v předchozím představení, ale s novými vtipy, nebo úplně nová témata. "Cynický" Ir zasahuje znovu a je vidět, že i Londýňané jsou nadšení. (c.tucker)
Recenze (85)
Vidím, že názory tady se liší - já preferuji ten, že Monster Dylana Morana bylo MNOHEM lepší. Like, totally... bylo perfektní, ale přestože je o nějakých 20 minut kratší, Monster mi uteklo - bohužel - mnohem rychleji. A rozhodně jsem se tentokrát tak nesmál. Dokonce i vtípky, které se objevily už v Monster (a není jich mnoho - nebojte), jsou o něco méně ostřejší a ráznější. A já bych řekl, že důvod je jasný.. Londýn není Dublin. ;) ()
Dylan Moran zavítal do divadla, kde se rozpovídá o všelijakých věcech. Zajímavé je, že se od jedné věci dostane třeba za minutu a půl k jiné věci, ze které pak naváže na úplně jinou. Dylan používá různá vtipná přirovnání a myslím, že se divák, který nebere všechny věci vážně, dokáže i kterékoliv věci zasmát. ()
I think, L i k e, T o t a l l y is even more stylish than M o n s t e r and this is Moran´s c o n t r i b u t i o n . t o . p s y c h o a n a l y s :_________ „Tahle agresivita je fakt běsná... A potkáte ji všude... Jako možná si myslíte, že jste naštvaní na toho nemožného řidiče. Ale pravděpodobně to bude něčím jiným...Něčím z vaší minulosti... Možná jste podvědomě naštvaní na svoji matku. A tak ve svých 45 letech skončíte uprostřed ulice a zběsile ječíte...Takové chování musí mít nějaký důvod. [...] Možná si vzpomínáte na své dětství: Sedíte sami v kuchyni, soumrak přechází v sametovou noc, z dáli se ozývá křik dalšího dítěte a vy jste sami, protože právě nadchází zvláštní čas, kdy dostanete puding celý jen pro sebe. Ve dveřích se objeví vaše matka v šatech z padesátých let a voní po magnoliích a sušenkách... Postaví před vás puding a vy si přitáhnete židli a pak se objeví takový ten staromódně vypadající nanukáč... Takový, co se musí nakrájet nožem na chleba dřív než se rozpustí do oceánu sladkosti... Vy rozrušeně zvednete svou malou vidličku, zaboříte a vytahujete ten první kousek... A pak, a pak sklapne past! Past plná japonských pavouků-bojovníků... A ona si zapálí sirku o své předloktí a vyhodí vás do předsíně, abyste tam tančili pro peníze. A s tím se nikdy nevyrovnáte...To prostě není možné..." ()
Nevydrží to - na pódiu musí kouřit, jíst, pít. Sice se míň cuchá, ale zato častěji ztrácí nit. A zase všechno, i ty zdánlivě dobré věci, představuje vždy především z té temné stránky. Ale, bože, já ten jeho svéraznej pesimismus TÁK ZBOŽŇUJU! I tu nevyzpytatelnost, s kterou láme jedno tabu za druhým. Obzvlášť to jeho "And then the cage comes down!" zvolané zrovna když už to vypadá, že aspoň na půl minutu doopravdy zvážněl. Ale u něj to skutečně není potřeba, on ta životní moudra pronese i s burácivým smíchem publika v pozadí. ()
Moje první setkání s Dylanem jako stand-up bavičem (a rozhodně ne poslední). Takových 37 minut (tzn. do přestávky) si to hází neuvěřitelným způsobem, kdy snad každá druhá věta je prvotřídním fórem. Pasáže o Arnoldovi, vidlácích, Německu či srovnávání Anglie s Irskem jsou takřka geniálně vypointované. Poté komik přejde do jakési filozofičtější druhé části představení, která už není takovým nářezem, přesto stále solidně baví, takže celkově dávám slabší, ale plný počet (upraveno po druhém zhlédnutí). „Ale víte, zvednete něco, když musíte. Piano vám spadne na babičku, zvednete piáno. Protože babička má smíšené pocity z celé situace. Nedělní oběd pokračuje…“ ()
Zajímavosti (2)
- Po posledním představení v Austrálii odcházel Dylan Moran z pódia ochraptělý a skoro bez hlasu. (TheJoker)
- Dylan v tomto vystoupení použije slovo "fuck" či jeho variace celkem 27x. (dddddavidddd)
Reklama