Whatever Works
Whatever Works
Užívaj si, ako sa len dá!
Whatever Works
Whatever Works
Whatever Works
Whatever Works
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Harris SavidesHrají:
Larry David, Adam Brooks, Lyle Kanouse, Michael McKean, Yolonda Ross, Conleth Hill, Marcia DeBonis, Evan Rachel Wood, John Gallagher Jr., Willa Cuthrell (více)Obsahy(2)
Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff (Larry David) odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby se mohl oddávat svobodnějšímu životu. Nejraději však svou nekompromisní kritikou čehokoli a kohokoli krmí své kavárenské přátele, studenty šachu, obyčejné kolemjdoucí i samotné diváky. Odmítá se řídit jakýmikoli konvencemi a jeho životním krédem je: užívej si, co to jde. A tak, když se shodou náhod potká s mladou dívkou Melody (Evan Rachel Wood), obrátí znovu celý svůj život naruby. A nejen sobě… Stárnoucí Boris, naivní Melody, její sexy matka a upjatý otec procházejí postupně očistnou katarzí, v nichž se zbavují všech předsudků o „šťastném životě“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (457)
Škoda že revolutionary spravilo neskutočne vysokú latku....nazdar ()
Bůh je gay :-) ()
Nato, že je to romantická komédia z USA som sa náhodou aj trošku bavil, nie je to síce žiaden skvost ale tie Borisove hlášky kde vidí vlastne svet taký aký je a nie taký aký by mal byť sa mi vlastne páčilo no a slečna Woodová tomu dodáva zas estetické čaro takže sa naozaj bolo na čo pozerať ... trošku sa to ale zvrhlo na nejakú bigamno homosexuálnu frašku čo sa mi ale už moc nepáčilo ... ()
Klasická Allenovka bez Allena... Strašně mě baví trávit čas v tom světě neurotických intektuálů, a absurdních referencí. Potěší to, pobaví to a vlastně se mi nechce z toho světa odcházet... Nicméně bych řekl, že Allen v tomto filmu často balancuje na hraně nějaké fraškovitosti, trapnosti, či dokonce nudy a bohužel né vždy se mu podaří proměnit v kvalitu... Kdybych se snažil být trochu objektivnější, tak budu hodnotit hůř... Ale co.. Whatever works ()
Skvělá konverzační komedie, u které jsem se parádně bavil. Woody ve scénáři chrlí jednu brilantní větu za druhou. Jistě, všechno je to na téma, které už dávno Woodyho fanoušci znají, ale to nic nemění na tom, že je to jedinečná zábava. A když se k tomu přidá perfektní režie, tak tu máme film, který si zaslouží vysoké hodnocení. ()
Dalo by se říci, že Woody Allen je mým oblíbencem. Umím jeho filmy zkritizovat a rozhodně mu bezmyšlenkovitě neuděluji stovky, ale mám pro něj slabost a čímsi mě přitahuje. Viděla jsem na třicítku jeho filmů a nerada si nechám nějaký další ujít. Tohle má v sobě trochu více allenovských prvků, než jaké jsme mohli vidět u ostatních nových snímků. Ač nebyly špatné (ty nové snímky), jsem ráda, že se aspoň trochu navrací starý Woody s celou neurózou a analýzou partnerských vztahů tak, jak to umí jenom on. Hlavní hrdina sice nebyl Woody, toho bych před kamerou viděla raději, ale nebyl špatný. Ewan Rachel Wood také není Diane Keaton nebo Mia Farrow, ale budiž. Pro mě milé navracení se ke starým kořenům, dobrá hodinka a půl zábavy, ale staré Woodyho snímky dle mého zkrátka zůstanou nepřekonané... ()
Dialogy „geniálního“ protivného dědka s nejrůznějšími „kretény“ okolo, včetně jeho naivní venkovské manželky, byly chvílemi plné vtipu a ironie, ale občas taky trochu skřípaly, což je důvodem, proč to není na čtyři hvězdy. Spousta vkusných narážek, nevkusných urážek, prostě klasika Woodyho Allena, málokterý film se mu vyrovná v „ukecanosti“. Patricii Clarkson jsem si více užil v jiných rolích, Larry David myslím splnil to, co se od něj očekávalo, Evan Rachel Wood by si podle mě zasloužila lepší známku než šestku, potažmo sedmičku či osmičku. ()
Miloučkej, neurotickej Woody, jako vždy, za 3,5. ()
Film, kterej si hraje na velkej nadhled... ještě že to je tak krátký ()
Některé hlášky byly typicky allenovské a úžasně vtipné. Ale už to není ono...Allen se po svém "evropském turné" vrací do NYC a začíná vykrádat sebe sama. ()
A já že jsem neurotik a pesimista - kam se hergot hrabu na Borise! Tohohle chlapa bych vydejchávala ještě hůř než někdy sebe, a to s ním prosím v některých věcech i souhlasím, byť mi víc vyhovuje Woodyho obvyklý ironický nadhled. Grandiozní blbka Melody by mě asi taky začala za chvíli lézt krkem, nemluvě o její pošahané matce, které je všude plno, a potroublém otci. Tak jaktože jsem si Whatever Works tolik užívala (teda spíš druhou půlku, ponevadž rozjezd tentokrát Woodymu trval trošku déle)? Není to taková záhada, jako důvod, proč spolu Boris a Melody (a spousta jiných naprosto nepravděpodobných párečků) byli schopní žít, je to mnohem prostší - protože je to sakra zábava a protože Woody se tak neúprosně a vtipně strefuje do debilních pokryteckých amerických hodnot - tahle životní revoluce by ostatně prospěla více lidem. No a navíc ta myšlenka: jo, prostě co to jen jde! ()
Příběh je intelektuálnější variací na Lásku nebeskou, což znamená, že by měl vyhovovat skoro každému, kdo necítí odpor k allenovskému pojetí plnému frustrace a stesků. Neobsahuje sice nic nového, co bychom od manhattanského neurotika ještě neviděli a užvaněnost hlavní postavy hned z počátku působí spíš rušivě, můžeme to ale přijímat tak, že spíš než o výpověď se v tomto snímku jedná o autorovu zpověď. Borisova role antického chóru, ke kterémužto prvku se režisér zase jednou vrátil, působí šťastně osvěžujícím dojmem, který pro mne leccos zachránil, a tak ani poněkud křečovitá zkratkovitost, s jakou se tu semelou obvyklá témata od marxismu po náboženství, celkový dojem nepokazila tak moc, jak to zprvu hrozilo. Spokojenost. ()
Pro mě moc příjemné překvapení, krásně vypointované, neuvěřitelně chytré a přeplněné humorem, který já opravdu můžu. ()
"Menage a trois?! Já věděl, že se těm Francouzům nedá věřit..."__Svižný, vtipný a mimořádně cynický Woody tentokrát v podání Larryho Davida a bezvadné Patricie Clarkson. Možná je to pořád totéž, ale pořád je to dobré. Doporučuju. ()
Snímek postavený na sáhodlouhých úvahách, filozofování, dialogů a Borisova pesimismu. Spousta vtipných poznámek v tom slovním průjmu zanikne, přesto se některé z nich objeví na povrchu a pobaví. Svým způsobem je film plný různých vztahových absurdit, do níž Woody Allen nejspíš otiskl svůj vlastní život, protože mi nápadně připomíná jeho vztah se svou vlastní adoptivní dcerou. Není to špatné, ale Půlnoc v Paříži byla mnohem mnohem lepší ()
[[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]] ve zkratce: další typická Woodyho intelektuální konverzačka, která je opět na pomezí 3-4*. Nijak vyjímečné, ale sarkasticky zábavné, i když nevím zda bych si to dal někdy znovu. ()
po žánrových experimentech opět starý dobrý Woody,postavený především na dialozích a samozřejmě po delší odmlce využívající New Yorku jakžto zaštiťujícího prvku.Larry David ve své roli vynikající a jeho věčně remcající neurotik je zkrátka k sežrání.Pravověrné Allenovi fanoušky tenhle kousek jistě potěší...80% ()
Proč na konci každého filmu není monolog hlavního hrdiny, který divákovi vysvětlí sdělení filmu? Ušetřilo by to tolik přemýšlení. Ach, smutné ach. ()
Teda Wudy Allen nam kazdy rok nasuka nejaky novy film, na rok 2009 natocil Whatever Works. A ako vidim, film v kinach uplne zhorel, ani sa nezaplatil. Nic sa tam nedeje, to by ani tak nevadilo, ale okrem krasnej Evan rachel Woods /Wrestler/ tam nie je ani jedno zname meno, a tudiz herecke vykony su pod/priemerne. Dialogy su na urovni a New York opat hra samostatnu rolu, ale holt, nebavilo ma to : 40 % ()
SPOILERY Pardon, omlouvám se, ale tohle se mi fakt nelíbilo. Úplně předem bych chtěl zmínit jednu skutečnost, kterou bych jinak opakoval co chvíli - v tom filmu je spousta míst, které by mohly být vtipné, ale jsou podány neskutečně suše a bez nějakého drivu (což se týká i hlášek všech postav). Už jenom v tomhle ohledu na mě Whatever Works nezapůsobilo. Nejhorší ale na tom všem jsou postavy, protože ty jsou tak strašně nesympatické, že by se jim v tom málokteré z jiných filmů mohly rovnat. Navíc ani jedné nevěřím ani nos mezi očima, jak jsou neživotné a pouhými figurkami. K Borisovi se dostanu později, Melody je hloupá, naivní holka bez nějakého pořádného charakteru, co se z neznámých důvodů zamiluje do starého dědka Borise (asi potlačovaná gerontofilie či co) a i když spolu ti dva žijí přes rok, ona je pořád celkem blbá. Nakonec si pak zas najde někoho jiného. Matka Melody je protivná, strašně věřící žena, která je ještě blbější jak Melody a díky geniálnímu Borisovi se vykašle na víru, začne dělat koláže z fotek nahých lidských těl a prcat s dvěma chlapy. Otec Melody je též protivný, strašně věřící člověk, který se ale víry vzdá i bez Borise, když se v baru seznámí s jedním gayem a kam to vede už musí být jasné každému. A pak je tu ten Boris. Musím Allenovi pogratulovat, protože se mu podařilo vytvořit tu nejnesympatičtější filmovou postavu, jakou jsem kdy viděl. Boris je starý, egoistický, arogantní a nihilistický dědek, co neustále mudruje o tom, jak je všechno na hovno (btw, než mě nějaký pitomec "obviní" z optimistického a naivního vidění světa, tak vám musím sdělit, že s několika jeho názory jsem souzněl a mé vidění světa je docela pesimistické - ale jen do jisté míry, všechno na hovno skutečně není) a neustále se povyšuje nad ostatní. Přitom vždycky žil ve velmi dobrých podmínkách, v bohatém domě s manželkou a synem, co je na Yalu. V životě nezažil nic strašného, nezažil bídu, neprošel si v životě peklem, ale stejně si bude neustále na všechno stěžovat. Ale hlavně, že se řídí heslem Užívej si, co to jde - ačkoli si života nikdy neužívá, jen si stěžuje, na to, jak je svět na hovno a není podle něho. Přesně tohle je ten typ lidí, které bytostně nesnáším. A já mám takovou postavu mít rád? Ztotožnit se s ní? Fandit jí? Ale no tak... Ještě horší je, že si ten pitomec neustále stěžuje, i když mu v životě všechno vychází perfektně. Má sexy (mladou) holku, přátele, dost peněz... Jo jo, přesně takový člověk by mi měl vyprávět velké životní pravdy a přesně takovým člověkem bych se měl řídit, jako všechny postavy v tomhle filmu, které se snaží dosáhnout jeho nadpozemské, snad až božské dokonalosti. A pak nám na konci (jako divákům, skrze čtvrtou stěnu) ještě řekne, že si máme užívat, co to jde. Paráda. Nihilista s pozitivním poselstvím. Chápu, má se to brát s nadsázkou, ale vtipné to prostě není a ta postava je hodně hloupě vymyšlená. Snad bych se i vsadil, že se skrze ni Woody Allen personifikuje. A to je další věc, co mi na tom filmu vadí - ten film je neskutečně manipulativní. Když už chci říkat nějaké svoje myšlenky, tak bych to neměl prosazovat tak, jako že jen ty mé jsou správné a ty ostatní jsou nepřijatelné a zavrženíhodné. Celé motto filmu by mezi řádky znělo asi takhle: Užívej si, co to jde. Hlavně ale sdílej všechny mé názory, můj pohled na svět, buď úplně jako já a hlavně nikdy nevěř v nějakého Boha. Jakmile jedno z toho aspoň trochu porušíš, jsi pro mě hnida, sketa a zavrhuji tě. Trochu se obávám, že to většina lidí Allenovi sežrala i s navijákem, ale nebudu se nechávat manipulovat jak od nějakého pošahaného sektáře. A proto mi je Whatever Works tak moc nesympatické. Ale abych nebyl zlý, nějaké klady to má. Kameru, třeba. A dál? Už nic. Never more. 1* () (méně) (více)