Berlin Calling

Kalkbrenner prekvapil. Ani nie tak skvelou hudbou, ako skôr parádnym hereckým výkonom - na neherca. Stohr zvláda film dobre ukočírovať a to už od kamery, castingu až po viacero obrazových nápadov. Celkovo je Berlin Calling lepšie ako Human Traffic no najlepšie filmy s drogovou problematikou ani zďaleka nedosahuje. (17.06.2012)

Scénář: Hannes Stöhr .. Tento snímek zaujme především zainteresovaného příznivce elektronické hudby, protože hudebního směru neznalé nebude po filmařské stránce zrovna uvádět do extatických výšin. Ovšem i tak se zde jisté zdařilé segmenty najdou a taktéž hlavní postava, kterou ztvárnil neherec - DJ Paul Kalkbrenner, předvádí výborné herecké výstupy, patrně také proto, že ze zkušeností ví přesně jak všechny stavy "pod vlivem hudby - drog" zahrát. Osobně mi navíc dosti sedí interpretovaná hudba a byť ta "biografická" příběhová kostra není nejobjevnější, patří do kategorií, kde opakování je matkou moudrosti, protože některé věci/stavy nebude chtít každý poznat resp. je důležité před nimi stále varovat. Pro další postřehy vás odkážu na komentář uživatele Traffic. (24.04.2011)

Nejsem fanouškem elektronické hudby a už vůbec ne německého filmu. Ale toto bylo skoro až vynikající. Takový mix Přeletu nad kukaččím hnízdem a It's All Gone Pete Tong, kterými se německý režisér značně inspiroval a vůbec to nebylo naškodu. Pro mě příjemné překvapení a i v němčině se na to dá pěkně koukat. (Aero naslepo - červen 2011) (29.06.2011)

"Jsem cool, jsem cool, pořád jsem cool... co to, proč nejsem cool?", podivil se v odmašťovně DJ Ickarus, jehož sluneční brýle měly větší charisma, než jejich nositel... ale to nic, snad jen, že tahle drobná nedokonalost připravila Berlin Calling o jednu hvězdičku... Jinak neveselé a zároveň varovné nahlédnutí do současné taneční scény a nemám právě na mysli ono tuc tuc, ačkoli... Spíš je mi smutno z věcí, které se s představou zábavy a uvolnění vezou samospádem, na což navazují další styly, mimo jiné bydlení - kdo chce mít stejně okázalý bordel ve svém příbytku? Asi ten, co ho má i v sobě. Ale nevěšme hlavy, snímek totiž podává návod, co zní jako dobrá rada - dělejte, co děláte nejradši... no jo, ale co když někdo nejradši nedělá nic? Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Nikdy som nepochopila, prečo sa vedci snažia istým druhom hudby prisúdiť konkrétne účinky, pretože jej vnímanie je na výsosť subjektívne. Tá, ktorej sa hovorí relaxačná, vo mne napríklad vyvoláva nervozitu a tá, ktorú Ickarova terapuetka nazvala depresívnou, on sám melancholickou, je pre mňa povznášajúca. Pocity zo zvukov, alebo aj z ticha, sa nedajú „naordinovať“. Celým filmom sa vlastne viac ako drogy, niesla tvorivosť a vášeň pre hudbu. Jej sila. Ickarov symbolický pád však predsa len drogy spôsobili. A nebol to ani pobyt v liečebni, ani odchod partnerky. Symbolizovala ho nutnosť užívania utlmujúcich liekov, ktoré zbavujú osobnosť akejkoľvek životnej energie. Výborná hudba, herci aj neherec, atmosféra a reálnosť deja, ktorý ani raz neskĺzol do prvoplánovosti. (12.04.2017)