Politické kruhy

Hysterická digitální kamera najíždí a odjíždí na herce, aniž by k tomu měla nějaký rozumný důvod. Je to jen manýra. Mezi postavami příběhu není jediná aspoň trochu sympatická. Všichni jsou sobci a hráči s mocí. Řvou na sebe a nadávají si, z plátna se linou vodopády slov a já se v tom úplně ztratila. Možná taky kvůli mizernému překladu, takže snad filmu i trochu křivdím. Ale působilo to na mě nepřehledně, zmatečně a nesympaticky. Dosledovat to bylo náročné a nepříjemné. (08.04.2018)

Film jsem chtěla vidět hlavně díky jeho nominacím za scénář, a to mimo jiné i na Oscara. Téma taky neznělo špatně, naopak znělo zajímavě. Ve výsledku musím říct, že mi to trochu připomínalo Vrtěti psem, ale určitě to má blíže k typickým britským produktům jako Jistě, pane ministře apod. Je to postaveno na konverzaci, což se u všech nemusí shledat s úspěchem, navíc britský humor, který je suchý a černý, u něhož mnohdy přemýšlíte: to je fakt vtipné?, nemusí sednout všem. Mně zaujaly ty mnohaličné konspirace ve vládě a zajímalo by mě, jak moc je to přitažené za vlasy. Myslím, že ani moc ne. Ruční kamera je zajímavým zpestřením a ač na ni začínám být alergická, tady mi nevadila. Vlastně můžu říct, že tahle politická satira se mi líbila. A zaujala mě Mimi Kennedy. (04.05.2012)

Příšerně natočená politická satira, která jen občas zamíří do černého, ale častěji mine stylem, že kroutíte hlavou, co to jako mělo být. Ale ty nepochopitelné rádoby fórky byly dost možná způsobeny a zazděny zcela dementním a pravděpodobně ještě dementněji přeloženým dabingem, s kterým jsem to viděl....Nicméně se tímto filmem zcela očividně inspiroval docela povedený a vtipný seriál Viceprezidentka, což se počítá. (30.07.2013)

Největším nedostatkem v jiných ohledech perfektního britcomu The Thick of It (česky Je to soda) byl nízký počet epizod. In the Loop má délku i kvality téměř čtyř takových epizod a podobu jakéhosi prequelu k celému seriálu. Důsledek není těžké vyvodit. Všichni zdejší fanoušci (cca jednomístné číslo menší než pět) seriálu mohou sledováním filmu bezbolestně spáchat komediální harakiri. No a zbytek, tzn. většina, asi po většinu času nebude chápat, jakouže bandu psychopatů to sleduje a proč zní „doprdele“ vedle každého druhého z jejich slov jako eufemismus. Kadence nadávek, které bych – nekoledovat si tím o komplikovanou frakturu – s chutí sám použil, se blíží počtu amerických vojáků zastřelených v Iráku, čímž necitelně odkrývám tu druhou, serióznější vrstvu díla. Vážně se má reálné dění ve vysoké politice k tomuhle filmovému jako Winston Leonard Spencer-Churchill k Davidu Rathovi? Nemají výroky politiků za zavřenými dveřmi mnohonásobně větší říz než perly, které tytéž individua trousí veřejně? A opravdu nejsme oběťmi klamu, když věříme, že důležitá rozhodnutí na mezinárodní úrovni nejsou jenom vedlejšími produkty osobních neshod jistých lidí? I kdyby někdo někdy natočil politickou satiru pravdivější, dozajista nebude stejně vtipná a vyšperkovaná cameem Jamese Gandolfiniho a vidlácky zakamuflovaného Steva Coogana. Teď, po úspěšném zfilmování seriálu, kde se hlavně rychle a sprostě buď mluví nebo řve, už mi představa celovečerní verze jiných britcomů (Black Books, IT Crowd) vůbec nepřijde nereálná. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, dr.Orlok, knotie (20.04.2010)

O podobné úrovni politické satiry si u nás můžeme nechat jedině zdát. To, co u nás máme teď (Bubílková, Jablonský, Suchánek s Genzerem,...), je proti tomu upocený, uslintaný, retardovaný mimino. Je nás jenom deset a půl miliónu, snad proto je nemyslitelný, aby se mezi náma našel jedinej člověk, kterej by se takové kvalitě v uvedené disciplíně byť jen přiblížil. Prostě něčeho takovýho nejsme absolutně schopní - aby tady někdo něco takovýho napsal, a pak aby se našel ještě druhej člověk, kterej tomu správně porozumí a udělá z toho film. Tohle je totiž fakt po čertech chytrá a absolutně vychytaná záležitost. Moc, moc, moc dobrý! (28.10.2013)