Obsah
-
Hudební film Cesta, která vede nikam natočil režisér Jiří Vanýsek s československými rockery v dubnu 1969 za necelých deset dnů. Chtěl předvést nové skupiny, které se tehdy na obrazovce neobjevovaly. Film vznikal v době silného politického tlaku vůči všemu západnímu. V té době byl například vydán příkaz, že mladíci s dlouhými vlasy nesmí do tramvaje, což je ve filmu parodováno. Všechno vznikalo spontánně, na základě improvizací. Skupina Rebels nepřijela, protože zpěvák Josef Plíva emigroval do Kanady, takže písnička se točila bez hudebníků, skupina Prúdy měla přijet ráno, ale přijela odpoledne a největším problémem byl spíše střih, protože na ten bylo potřeba několikanásobně více času než bylo tehdy běžné, vzpomíná po letech režisér J.Vanýsek. Ve filmu se objevil poprvé před kamerou student 2. ročníku JAMU Boleslav Polívka, v dalších rolích malíř a bubeník J. A. Pacák z Olympicu a L. Waletzký, režisér Studia J. Skřivana. Film se měl vysílat 20. července 1969, v den prvního přistání Američanů na Měsíci. Těsně před vysílánm však byl stažen a v archivu si poležel 32 let. Do vysílání byl zařazen až po listopadových událostí 1989. (oficiální text distributora)
Hudební film Cesta, která vede nikam natočil režisér Jiří Vanýsek s československými rockery v dubnu 1969 za necelých deset dnů. Chtěl předvést nové skupiny, které se tehdy na obrazovce neobjevovaly. Film vznikal v době silného politického tlaku vůči všemu západnímu. V té době byl například vydán příkaz, že mladíci s dlouhými vlasy nesmí do tramvaje, což je ve filmu parodováno. Všechno vznikalo spontánně, na základě improvizací. Skupina Rebels nepřijela, protože zpěvák Josef Plíva emigroval do Kanady, takže písnička se točila bez hudebníků, skupina Prúdy měla přijet ráno, ale přijela odpoledne a největším problémem byl spíše střih, protože na ten bylo potřeba několikanásobně více času než bylo tehdy běžné, vzpomíná po letech režisér J.Vanýsek. Ve filmu se objevil poprvé před kamerou student 2. ročníku JAMU Boleslav Polívka, v dalších rolích malíř a bubeník J. A. Pacák z Olympicu a L. Waletzký, režisér Studia J. Skřivana. Film se měl vysílat 20. července 1969, v den prvního přistání Američanů na Měsíci. Těsně před vysílánm však byl stažen a v archivu si poležel 32 let. Do vysílání byl zařazen až po listopadových událostí 1989. Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Pacco
Nonsens, skrytý protest vůči režimu, inspirace západními směry, mírná psychedelie, spousta jinotajů … Naivní (a novátorský) pokus o české bigbeatové videoklipy? A co, lepší než kterýkoliv (tehdejší i dnešní) klip s Gottem. Koneckonců, cesta nemusí mít cíl, jenže tenhle film jej má.(14.2.2009)
-
Iggy
Co ksakru mělo tohle jako být? Za zmínku stojí určitě mladičký Bolek Polívka, říkal jsem si že už jsem někde toho hubeného dlouhána viděl.(25.9.2008)
-
sator
Mě to nebavilo ale dobové unikáty jistě stojí za to pochválit.(22.1.2012)
-
fragre
Čs. bigbít ve své květinové a psychedelizované podobě těsně před tím než byl zdecimován nastupující normalizací. Hlavní dějová linka je velmi rozvolněná a tvoří jí často němými groteskami inspirované taškařice pánu J. A. Pacáka, Leoše Waletzkého a B. Polívky, které spojují hudební "klipy" tehhejších špiček bigbítové scény (Prúdy, Olympic, Atlantis, Synkopy 61, The Rebels) a též Jaroslava Hutky, jazzového tria Ludvíka Švábenského a ragtimeového klavíristy Vladimíra Klusáka. Přes všechny improvozace je však výsledkem zábavný, hravý a nonsensový filmeček, který svou anarchičností (a samozřejmě "západním" bigbítem) musel tu nastupující garnituru tesilových supermanů popuzovat.(22.8.2010)
-
kethy
Každá hvězda je za dva dny natáčení.(20.6.2009)
