Looper: Nájemný zabiják

Nevím, kdy přišel onen moment, ve kterém většina hollywoodských tvůrců usoudila, že se nic nevyrovná příběhu o cestování časem, zato vím, že já mám po každém podobném filmu chuť poslat scénáristu na kurz elementární logiky. Dobře, vím, že je to ohraná písnička, ale proč, proč, proč jsou z racionálního hlediska všechny tyhle filmy naprosto nesmyslné? Zaprvé, Looper je postaven na premise, že neexistuje žádná možnost svobodné volby. Ptáte se proč? Protože Bruce Willis si před třiceti lety prožil to, co si má dnes prožít Joseph Gordon-Levitt. (Pokud by se totiž Joseph jen jedinkrát zachoval jinak než kdysi Bruce, znamenalo by to, že jejich životy neprobíhají totožně, a Josephovi by tedy mohlo být jedno, zda Bruce zabije. Vlastní popravu by tím nekonal, protože jeho vlastní život by se odvíjel na základě toho, jak se za třicet let rozhodne někdo úplně jiný.) Shrnuto, podrženo: Joseph je jen robotem bez jakékoliv možnosti zachovat se v jakémkoliv okamžiku jinak než tisíce kopií, které přišly před ním. Zadruhé, myslela jsem si, že kartézský kruh (příčina je důsledkem a důsledek příčinou) patřil do doby Descartese, ale je vidět, že někteří ho spokojeně dokáží narvat do příběhu i v jednadvacátém století a lid bude slintat blahem nad tím, jak geniální konec to má. [SPOILER] Takže Bruce Willis zabil chlapcovu matku a tím z něj udělal zločince. A jelikož kluk byl zločincem, tak Bruce Willis zabil jeho matku. Vidíte to kruhové uvažování? Čin Bruce Willise je příčinou chlapcovy kariéry. A chlapcova kariéra je příčinou činu Bruce Willise. Důvodem toho, proč se stalo A, je B. Jenže důvodem toho, proč se stalo B, je A. [KONEC SPOILERU] Možná si teď říkáte, že ve filmu logiku hledat nemám. A možná máte pravdu. Jenže až budete jednou sedět u zdlouhavého filmu, který ztratí nápaditost v prvních deseti minutách, který má jedinou zajímavou scénu (Willisův příchod na první adresu) a jehož pointu odhadnete již v polovině (přičemž si následujících 40 minut přejete, abyste se pletli), může se stát, že přemýšlení nad celým konceptem příběhu bude tou zajímavější součástí vaší návštěvy kina. Závěrečná poznámka: Ano, uvědomuju si, že vyhnout se v příběhu o cestování časem logickým nesrovnalostem je složité až téměř nemožné. Ale proč tedy na podobné téma neustále točit další a další filmy? (11.10.2012)

Začátek navnadil, pak už to jede pěkně dolů až do konce. Levitt vypadá, jako že si trhá obočí a maluje pusu - ale jako dobrý, Bruceův nos je přesnej. Spíš mě vytáčela nesmyslnost motivace mladšího já při farmářských scénách (někdo řekne, že se prostě stará o svý zájmy, ale on je spíš prostě blbej). A vůbec jeho divný skoky v chování. A "povinný" břečkový románky. A Bruceovo plakání nad rozlitým dětským mlékem. Naopak rozesmála scéna s jeho "návratem ke starým ratatata časům" a hlavně směšná nedotaženost scénáře - třeba takový laskavý kiks, že někdo jak blázen honí někoho starýho, místo aby se rovnou zbavil mladýho. Blbý taky je, že jediná živá postava filmu je ten zhrzený potomek Kid Blue (která je teda ale zas neskutečně šablonovitá). Celkově Looper skončil ve stejnym šuplíku, jako třeba z poslední doby Zdrojový kód a Vyměřený čas - všechny mají tak prima sci-fi námět a všechny jsou ve výsledku míň prima, než by mohli být i s prstem v nose. Ale to by nesměl být scénář odfláknutý a režisér připokakaný. (11.10.2012)

Super nápad, zajímavé zpracování. Looper možná není dokonalý a má celou hromadu trhlin, ale na druhou stranu se snaží být nekonvenční, originální a dost neobvyklý, což se mu taky daří. Ono vymejšlet příběh s cestováním v čase není prdel a holt nějaká ta díra ve stázy se občas najde. Na druhou stranu to Gordon-Levitt, Willis, Blunt a Daniels suprově vynahrazují. Pomalejší a složitější rozjezd pak zachraňuje především samotný příběh, u kterého vlastně, i když to vypadá že ano, vůbec nevíte, co se každou další minutou stane. No a to je asi jádro pudla. Looper je skvělý nápad a musím říct, že klobouk dolů každému, kdo se do takových originálních nápadů pustí. Ona je to svým způsobem sebevražedná mise, kterou si buď zamilujete nebo Vás akorát tak nasere. A já musím říct, že se přikláním spíše k té první volbě. No a Bruce Willis? To je miláček, konečně film, kde je jeho role opodstatněná, i když se tu nevyjádří natolik, na kolik bych chtěl. (28.06.2013)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $66,486,205║Tržby Celosvetovo $176,486,205▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $10,854,174 //počet predaných kusov 498,159║ Tržby za predaj DVD v USA $20,225,754 //počet predaných kusov ║ Ono to ako koncepčne nie je vôbec zlé len problém je že to nedokáže patrične strhnúť, aspoň že to je natočené za rozumný rozpočet. /55%/ (01.02.2013)

Looper je solidně vymyšlené a dobře natočené i odvyprávěné "polo-indie" scífko, které ale vlastně jen bere osvědčený základ a nic nového k němu nedodává. Takže pokud jste viděli "time travel" klasiky jako Donnie Darko či 12 opic (event. i Butterfly Effect a další), začne vám být zhruba v polovině filmu jasné, že ten, kdo se vrací z budoucnosti, aby napravil minulost, musí nutně zjistit, že jeho činy jsou součástí událostí, kterým se snaží předejít. A bohužel po těchto kolejích film jede bez překvapení a nějakého výrazného vzruchu. Po docela svěžím úvodu přijde ve druhé polovině až příliš ospalá pasáž, která se snaží motivovat přerod hrdinova mladšího já. Dává to smysl, neuráží to, ale zároveň to není žádná velká pecka - spíš solidně napsaná konverzačka. Johnson pracuje hodně s postavami, méně se světem, který je zase spíš tak načrtnutý (člověka by celkem zajímalo, proč je plný socek, proč jsou na sebe lidé tak hnusní a proč na druhé polovině glóbu existuje zenová oáza). Willisova linie přináší více adrenalinu, ale také mělkých póz, tuctové akce a láskyplných klišé. Dvě já se střetnou ve výtečné scéně v bistru, ale pak už si každý jede svou vlastní linii, dokud se smyčka neuzavře. Looper potvrzuje trend "inteligentních žánrovek s nižším rozpočtem" (Zdrojový kód, Správci osudu, Moon, Vyměřený čas), které svou ambiciózností i autorskou vizí překonávají mainstream. Ale skoro vždy jim k dokonalosti podstatný kus chybí. Nejspíš právě ten kus, který by výrazně narušil známá žánrová pravidla - nejlíp to vystihne Willis, který při zmínce o složitém časovém paradoxu utrousí ke svému mladšímu já něco ve smyslu: "To bychom tu museli sedět přes noc a pokreslit hromady ubrouskům. Prostě věř tomu, že to tak je." Nakonec tedy past ne nepodobná té, ve které visí jejich dražší kamarádi. [75%] (08.10.2012)