Osamělý jezdec

Kdyby měl tenhle film prdel, byla zřejmě digitální, protože počet digitálních efektů v tomhle filmu hravě převyšuje počet zlatých cihel v soukormých sejfech pražských kmotříků. Jenže copak se na ten film dá zlobit, když je od začátku jasný, že se náš milej film nebere absolutně vážně, nechybí mu nadhled a větší než malé množství vtipných scén i dialogů. Trošku jsem se bál, aby Johnny nepostavil postavu Tontyho výhradně na své homosexuální mimice a-la Jack Sparow, ale to se naštěstí, až na vyjímky (zahrabávání Johna ) neděje Johnny zde má mnohem větší prostor na hraní, viz ty jeho pohledy na Johna, které opravdu dávali mé bránici pořádně zabrat. Ale dost už mudrování, tenhle film má jediné poslání, bavit, bavit a zase jen bavit a to se mu povedlo výtečně. Osamělý jezdec je přesně ten typ filmu, na kterej je fajn vzít svojí holku nebo bandu, nejlépe oboji, nějaký tu láhvičku a vyrazit po desátý večer do letního kina. Jako startovku na dlouhou letní noc neznám lepší filmovej tip. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, přece jen se mě nelíbila, ta vyprávěcí část s faganem, ale protože tady někteří uživatelé žerou zřejmě jenom suchary, dávám plnou palbu, protože pro králíky, co žerou škorpiony mám stejnou slabost, jako pro nezodpovězenou otázku "jak si se dostal z vězení", to je totiž naprosto nepodstatný. Podstatný je mít na hlavě mrtvýho havrana a dobře ho krmit. (05.07.2013)

Ani si snad nevzpomenu, kdy jsem se v kině tak výborně bavil. Gore Verbinski dostál své pověsti megalomana se smyslem pro humor, za což jsem mu vážně vděčný. Stejně jako za ty metráky odkazů (tolik vkusných citací Leoneho filmů od Tenkrát na západě přes Hodného, zlého a ošklivého po Kapsy plné dynamitu nevtěsnal ani Tarantino do všech svých filmů dohromady, a to ani nemluvím o narážkách na Divokou bandu a mnoho dalších klasik žánru)! Příběh má všechno, co mít má, a je velice lehce přístupný i lidem, kteří Lone Rangera vůbec neznají. Záporáci jsou extra záporní, dvojka hlavních kladných hrdinů sympatická, jejich (nejen) slovní přestřelky výborné, každá grimasa Johnnyho Deppa k nezaplacení (říkejte si, co chcete, kritikové a kritičky). Finále "Tonto na mašině" je pak strhující, nesmírně nápadité, vtipné i napínavé, ale v žádném případě nemůžu souhlasit s těmi, co tvrdí, že mu předcházejí dvě hodiny nudy. Pche. Druhý díl Osamělého jezdce bych viděl mnohem raději než páté Piráty, kteří bez Verbinského vyhořeli už jednou. Tak snad... (09.07.2013)

Verbinskimu se povedlo natočit kočkopsa .. film, který není chlapáckým westernem ani pořádnou buddy komedií, není přímo cílen dětem kvůli scénám, které se berou až příliš vážně, ale stejně tak může nudit i dospělého diváka, protože Deppova postava tady recykluje jen jiného piráta (indiána), ovšem bez Karibiku. Tahle čtvrt miliarda dolarů (což je avizovaný rozpočet) se Disneyům vůbec nemusí do pokladničky vrátit. Nevím proč, ale spoustu věcí jsem si v hlavě srovnával s Jarmuschovým Mrtvým mužem .. Depp jako by měl choutky stát se Nobodym, jeho part nešiky na nesprávném místě převzal pro mě neznámý (a herecky vesměs neviditelný) Armie Hammer a Zimmerova muzika občas zahřímala jako ta Youngova. Přepálená stopáž, příliš okatý děj a spousta nudných pasáží mne poznamenala tak, že jsem se celou dobu v sedačce ošíval a ani si pořádně nezarelaxoval, což jsem nezažil hodně dlouho. (04.07.2013)

Tak dlouhé a nudné, že jsem během sledování stihnul dvakrát umřít a přijít zpět k životu. Nemám problém s tím, že jde o otevřený pokus navázat na Piráty z Karibiku, jen Lone Ranger je pro něco takového naprosto nevhodná předloha, alespoň v tomhle uchopení. Zatímco Piráti coby film podle atrakce v zábavním parku a ke svému dobrodružnému žánru mohli být bezelstné nic a přitom zábavní (až když se scenáristé v pokračováních pokoušeli přesunout k rafinovanosti, tak se jim to rozpadlo pod rukama), Lone Ranger si neuvědomuje, že pracuje s bohatým fikčním světem vznikajícím rovných osmdesát let a velmi jasně stanoveným žánrem, v němž je každé vybočení velmi viditelné. Verbinského dlouhé přebujelé scény bez pořádné návaznosti ale působí vždy jako něco, co se do zobrazovaného světa naprosto nehodí - u dobrodružného žánru k tak jasnému závěru nemůžeme dojít, protože není tak vyhraněný. Ve westernu působí velmi divně, když se nic nechová tak, jak jsme zvyklí, ale film místo aby věnoval nějaký čas vysvětlení těchto "inovací", neustále dokola vykřikuje "pořád jsme western", protože se oprávněně bojí, že na to zapomeneme. Netvrdím, že každý western se musí řídit stejnými pravidly, ale že když se jimi neřídí, musí ta svá alespoň nějak vysvětlit. Zatímco takový Donnerův Maverick měl jasně stanovený tón a úroveň přehnanosti, zde každá scéna svá pravidla buduje odznova. Někdy se zcela propadá žánru ve vší jeho naivitě, kterou snímek ještě podtrhává, jindy se tvůrci pro změnu pokoušejí o sebereflektivní komentáře shora a jindy, a to je nejvíc mimo, se snad pokoušejí budovat nějaké melodrama. Ve výsledku tedy film působí nesoudržně, bez jasné chuti a bez dojmu celistvého světa a příběhu. Navíc je to opravdu nechutně dlouhé, vtipy postrádají timing (a je jich ukrutně málo) a postavám chybějí motivace pro jejich činy. Taky nesnášíte, když si po desetiminutové akční scéně nemůžete vzpomenout, proč se spolu postavy vlastně střetly a o co se perou? Tohle je asi nejjistější emoce, kterou během filmu cítíte. PS: Zabte už Probůh Hanse Zimmera! Pokud mě jindy jeho hudba jen nebaví, ale alespoň funkčně doplňuje obraz, tentokrát se jeho stereotypně monumentální melodie k filmu zoufale nehodí a působí rušivě a nepatřičně. Ještě víc podporují umělost a "nepůvodnost" scén. Možná si hrají na hraní s westernovými motivy, ve skutečnosti jde o odpaření jakékoliv svébytnosti z této hudby na další tovární výblitek. PPS: Depp už je jen otravný. (04.07.2013)

Gore Verbinski je podle mě jeden z nejlepších režisérů současnosti. Jeho akce má vždy nápad a čiší z ní sebejistota. Mě se Lone Ranger líbil, i když mi herecky přišli o hodně lepší padouši (hlavně Fichtner a pak ten co tam nosil ty ženský hadry), než hlavní duo. Johnny Depp bohužel moc nevypadá jak indián, takže působí fakt divně. Finální akční scéna mě ale strhla a i minulost Tonta na mě zapůsobila. (26.04.2014)