Muž, který lže

"Síla romanopisce tkví právě v tom, že si vymýšlí, že si vymýšlí v naprosté svobodě, bez jakéhokoliv vzoru. Moderní próza má jeden pozoruhodný rys: záměrně zdůrazňuje tento svůj charakter, a to do takové míry, že invence, imaginace koneckonců se stávají syžetem knihy." (A. Robbe-Grillet, Za Nový román, s. 23, esej z r. 1957) Stačí nahradit slova próza a kniha slovem film a máme popis tohoto filmu. Stejně jako je každá umělecká fikce lží, je i tento film lží, pouze s tím rozdílem, že je až moc silná, až moc pro běžného diváka, který se chce nechat 90 minut (dnes 120 minut) opájet milosrdnou lží - pochopitelným příběhem. Robbe-Grillet rozpouští proces tvorby lži = zápletky do samotného filmu. Jinou věcí je nekončící koketerie přítomnosti a minulosti, lži a (vždy jen provizorní a aktuální) pravdy v rámci jediné sekvence, vytvářející jedinečnou a podivnou synchronii Grilletových filmů. (26.07.2015)

Nerad hodnotím filmy, kterým nerozumím. Je to stejné, jako bych stál před plátnem abstraktního malíře, věděl o něm, že je velmi vysoce hodnocen (tedy alespoň finančně) a já z obrazu nevyčetl, co má znázorňovat. Když se natáčel tento film, byl rok 1967/68. Jak všichni víme, byl to rok pokusů o politické proměny naší země, které byly z kraje rychle a násilně potlačeny. A naše myšlenky se tenkrát zmítaly v extrémních polohách. To se projeví samozřejmě i na tvůrčím uměleckém projevu. Tak tomu bylo i v roce 1989, kdy se národ opětovně, tentokrát však úspěšně, pokusil změnit politický systém. I tenkrát se to projevilo v tvůrčím myšlení filmových tvůrců a na některé filmy se vůbec nedalo dívat. Tenkrát vznikaly pro změnu zase krvavé hororové snímky, tzv. nových scénáristických a režisérských tváří. Inu, někdy se tedy musíme smířit s vlastním nepochopením. (17.02.2017)

Kde je hranica medzi ilúziou a klamstvom ? Ak vobec nejaká je... Čo vidíme a čo nie ? Čo chceme vidieť a čo nie... BRILANTNÉ OBRÁZKY Igora Luthera a KRÁSNE SLOVENKY – Sylvia Turbová a Zuzana Kocúriková, juj, babenky, ale ste…to som VIDEL ja… (15.06.2009)

Muž, ktorý luže je názov, ktorý nám povie o filme úplne všetko. Dôvod prečo sa tak deje a prečo ten muž neustále luže sa nedozvieme. Vo filme prevládajú krásne obrazy umocnené ešte aj strihovou skladbou, ale výsledný dojem je aspoň pre mňa rozpačitý. Film je plný odkazov a obrazov a citácií a využíval rôzne štýli ale emóciu som z toho necítil a na zmysel, alebo myšlienku tam bolo tých vecí veľa. Ako slovenský experiment s formálnou a príbehovou stránkou je to výborné, ale chcelo to niečo viac. Niečo podnetné, niečo prirodzenejšie. Všetky pózy a klamanie diváka mi prišlo po chvíli iritujúce a následne nudné. Jeden z tých príkladov, kedy forma zvíťazila nad obsahom vo všetkých smeroch. (31.05.2012)

Být ještě mladým intelektuálem, tak si tento film prožiji, ale dnes... Film velice vizuálně šedesátkový, formálně stylizovaný a jánevímjak inovativní, ale pro mne již po půlhodince nepřehledný a trochu nudný. Asi moje chyba, že se snažím hledat smysl a neužívám si jej jako čistý vizuál. Možná někdy příště.... (10.06.2012)

Neuveriteľný film, po skončení ktorého ešte hodinu rozmýšľate čo ste vlasten videli, čo bola lož, čo pravda a ešte tu chcem vyzdvihnúť úžasný povojnový make-up hlavních predstaviteliek. (13.06.2009)

Já vím, že když člověk lže, tak musí často přeskakovat z jednoho na druhé, jeden vymyšlený příběh se musí zkombinovat s druhým, až je z toho v hlavě zmatek a jen ti nejzdatnější to vše dokáží udržet pohromadě. Chápu dobře, o co tvůrcům šlo a vlastně se jim to i povedlo. Ale co je to platné, když mě to jako diváka šíleně nudilo a neustále jsem se musel do sledování nutit, pořád si říkat, vždyť jde přeci o zobrazení lhaní. Takhle by ale filmy fungovat neměly. (08.09.2009)

Film, který mi nesednul. Totální vítězství formy nad obsahem, jako školní cvičení zajímavé, jako film to pro mě nefunguje. Dále bych jen opakoval, co napsal Skip. (16.09.2009)

Film, ktory sa toci stale okolo jedneho a dost stoji na hereckom vykone Trintiganta /Il Secreto 1974, Muz a Zena 1966 a Konecne nedele/, ktoreho proste uznavam, ide o vyborneho herca. Mystryka som tiez nejako zniesol, ovsem baby boli vyborne : 89 % (05.04.2016)

Muž, který lže je uměleckým uchopením forem a struktur filmu. Alain Robbe-Grillet v návalu záchvatu vášně spustil uragán subjektivních pocitů, poetického mámení a dvojznačně smyslných hrátek na více způsobů. Filmový přenos otvírá jedinečné možnosti a cesty k unikátnímu vyjádření skrze umění, prostor dostávají choreografie scénického tance, výtvarné hrátky se světlem a prostorem, fotografické konstrukce účelnosti, prolínání forem a prostupováním časem. Muž, který lže je hříčkou francouzské a slovenské nezávazně nevázané umělecké spolupráce, společně modelují vrstvy s uspořádáním, se základní podstatou, s jistotou, s pravdou, s pocitem, ve světle tančí niterné představy a náhlý impuls myšlenky rozverně pozměňuje podmínky, vůni a pohotovost smyslů. Kompozice se blíží koláži, obraz posouvá hranice emocí a koketně klame způsoby i předsudky. Hlavním prostředkem v laškovné manipulaci hrátek uměleckých možností niterného filmového vyjádření je Ján Robin alias Boris Varissa alias Ukrajinec (vynikající Jean-Louis Trintignant s hlasem Ladislava Chudíka), rafinovaně bystrý sexuální dobrodruh. Každý okamžik nabízí výhodné příležitosti k uchvácení strategicky významné pozice dobyvatelského vítěze. Puls krve je kresbou pocitů, představa je tancem, vyjádření je karnevalem vířivé hlásky. Jednou z nejvytouženějších trofejí je Sylvia (zajímavá Sylvia Turbová), Jánova sestra a ochránkyně bratrovy udatně příkladné ctnosti. Výraz provokuje choreografií smyslného kroku a dobírá si nevinnost. Významnou ženskou postavou bytí je Mária (zajímavá Sylvie Bréal s hlasem Evy Krížikové), mladá služka rodiny Robinů. Je prvním terčem pohybu vlnění a neznámé jistoty podoby, či smyslu skutečnosti. Výraznou ženskou postavou je Laura (sympatická Zuzana Kocúriková s hlasem Márie Úradníčkové), Jánova věrně čekající manželka. Je hlavní odměnou pro vítěze filmových, formálních i strukturálních hrátek s časem i podstatou. Z dalších rolí: křehká a důvěřivá servírka v hostinci Líza (Dominique Prado s hlasem Viery Topinkové), za války vždy důležitá partyzánská spojka a lékárnice (Catherine Robbe-Grillet s hlasem Zity Furkové), druhá podoba Jána Robina (Ivan Mistrík), nespokojený a neochotný hostinský (Dušan Blaškovič), podezřívavý správce Franz (Jozef Kroner), obezřetný Jánův otec (Jozef Čierny s hlasem Rudolfa Velického), bývalý místní partyzán Vladimír (Július Vašek), či německý oficír (Ivan Letko). Muž, který lže jsou důmyslné hrátky s možností uměleckých filmových forem vyjádření. Překračuje obvykle vymezené a běžně používané hranice a mění struktury elasticky ve svůj prospěch při přerozdělování a vrstvení způsobů uměleckých žánrů, flirtuje a provokuje, hraje si, vyluzuje a mámí. Osobně jsem za tento způsob používání filmu velmi vděčný. Unikátní umělecký prožitek! (05.10.2019)

Se stylem francouzského Nového románu jsem si nikdy příliš nesedl. A to platí i v případě tohoto bezesporu "jiného" filmu. Z šedivého průměru jej do lehkého nadprůměru pozvedá zejména herecký výkon Jeana-Luise Trintignanta a zajímavá, velice kontrastní kamera Igora Luthera. (13.06.2009)

Co by mladý intelektuál jsem tyhle filmy miloval,já byl zmatený svět byl zmatený, dnes se už chci jen pobavit... (20.04.2015)

Fakt jsem si přál, abych tomuhle udělil aspoň hvězdu, ale je mi líto. Zmatený děje ve filmu, pohrávající si s pozorností diváka s užitím různý symboliky mám většinou rád, člověk se snaží komplikovanej příběh rozlousknout a tím se nenudí, ale tady to jaksi nefunguje jak má a to hned ze dvou důvodů. Za prvý šíleně topornej Jean-Louis Trintignant, svojí roli na tom jistě sehrál i monotónní dabing Ladislava Chudíka a za druhý nudně prezentovaný story dvou partyzánů, který se sice postupně skládá jak puzzle a hlavní myšlenka důvodu lhaní hlavní postavy by celkem ušla, ale zpracování je extrémně nezáživný. Chápu, že zde chronologie nemá záměrně řád, ale tvůrci si mnohdy vymysleli absurdní scény jen aby děj ještě víc zamotali, avšak zamotali se do toho pravděpodobně nakonec sami. Zkrátka je zde znatelně vidět improvizovanej scénář dopisovanej přímo na place, nebo předchozí večer v hospodě. Opět je zde přehršle tupejch keců, nebo bezvýznamný čumění kamsi či na nějakou z dalších postav, pár vnadných hereček a to je asi tak všechno. Již nikdy více. (06.11.2016)

Název vystihuje vše. Dobrá režie, skvělá kamera, povedený střih a vynikající Jean-Louis Trintignant. (30.08.2009)

Esteticky tikající odysea mysli svědkem alternace, svět(l)em odcizena všední všetečné falešnosti. Svým tématem hry porcována, pronásledována. Charismatický sen o nás, v nás. Nechte se najmout do obrazu, který nám mam zašifrované přísahy předstírá. Pravda v žaláři láteří. Přišel z „vyprahlého“ světa. Rozpustilá figura, která uvízla v arše nepojmenovatelné. Líčí prchavě prchlivý příběh, který s dalším obrazem taje stejně tak, jako kostky ledu zanechané na přímém slunci. S osudem si v mžiku dle libosti hraje, exoticky vyhlížející, přihlížející uhrančivé krásky s kočičími linkami pomiluje. Platonicky, vášnivě. Dmýchá fantazii, opředen spontánní iluzí, zbavuje povrchní čistoty, odhaluje záběry poeticky tříštivé kratochvíle. Otevírá tisíce dveří, zavazuje oči realitě. Šálí v labyrintu shledání. Experimentální kapka balamutící sugesce, ševelící koncentrované mystifikace. Optický klam, vyšší logika imaginace. Sama jediná, v jeho blízkosti, blahá rozkoš rozplývá se v dlaních, v dotecích svůdce. Touha zůstává. Touha jménem Jean-Louis Trintignant. (K)lamač espritu duše, jenž baží po heroické, neochvějné nátuře, jenž cítí ten sladký hřích, jak docílit své existence. Mág, který své slabosti omilostňuje mystifikací sebe samého. Muž, který se sám o sobě stal nedotknutelným mýtem, otevřenou legendou, omluvitelným klamem. (04.06.2016)

"Porozprávam Vám svoju historiu..." Tahle věta zazní z úst Borise opakovaně a člověk občas až žasne nad fantazií, kterou tento muž při vyprávění různých verzí svého životního příběhu má. Fantazie nechybí ani autorům tohoto slovensko-francouzského koprodukčního snímku. Především v erotických scénách se třemi krásnými dívkami jsem si užíval dokonalou kameru a střih. Ale jinak jsem byl z filmu poněkud zmatený. Moc jsem nechápal smysl toho neustálého mísení reality s halucinacemi hlavního hrdiny. Problém vidím v tom, že člověk vlastně ani neví, co je ještě realita a co už fikce. Je tak docela problém zodpovědět otázku, kým vlastně byl Boris. Co to bylo za člověka a jaká byla jeho motivace se chovat tak, jak se choval. A bez odpovědí na tyto otázky, mi ten film přijde tak trošku zbytečný. (03.02.2018)

Keď kombinuješ toľko, až sa prekombinuješ... Záver už nedokázal šokovať, v podstate vyznel (pre mňa) do prázdna... (18.10.2019)

Zajímavé, znepokojující, ale jen těžko uchopitelné... (22.09.2010)

Dievčatá sú všetky tri chutné, ako sú roztopašné, hrajúce slepú babu, alebo keď sa nechajú balamutiť. Veľmi ťažko vo filme hľadať zmysel, keď má byť celý pohľadom do chorej hlavy. Napriek tomu je zaujímavý a hoci som si ho pôvodne vybral len kvôli Sylvii Turbovej, skúšal som v ňom hľadať umenie. Význam scén a ich klamlivých zvukov mi unikal, no najviac ma pobavilo štvornásobné prezliekanie saka. Niektoré filmy by potrebovali návod na použitie. –––– Vy ste blázon! –––– Sú to bláznivé ženské, všetky tri. (14.04.2015)

Vážení přátelé... Po přečtení obsahu filmu to vypadalo velmi lákavě...bohužel film samotný je téměř nekoukatelný... Nikoliv pro obsah - ale pro formu. Boris se neustále snaží deklamovat svoje partyzánské historky, pořád dokola a všem - pokaždé jinak...nicméně mě tohle všechno brzy přestalo bavit a vlastně i zajímat. A to mám rád novou vlnu i Trintignanta...ale tohle bylo k uzoufání nudné...Asi nemám rád filmy bez příběhu... Po několikátém přetočení jsme přetočili omylem až na úplný konec a shodli se na tom, že nás vlastně vůbec nezajímá "jak to dopadlo"... A bylo vypnuto... Raději jsme si jako náhradu pustili western Velké ticho - rovněž s Tritignantem v hlavní roli navíc dokonce ze stejného roku - abychom si spravili náladu... A nelitovali jsme. (24.02.2010)