Spálené mosty

Film mě naprosto vtáhl do (mně blízkého) italského prostředí. Vůbec mi nevadí slabší děj - toulat se romantickými uličkami Janova, nasávat pravou italskou atmosféru a navíc ve společnosti Colina Firtha je pro mě neopakovatelný zážitek. Tóny Chopinovy Etudy E dur prolínající se celým příběhem (dokonce i v pasáži s francouzským textem) jedinečně dokreslují atmosféru i pocit, který ve mně film vyvolal. Grazie! (25.01.2011)

Kuvodivu zdaleka ne tak strašné, jak zdejší hodnocení napovídá; dobrovolně dokonce přiznám, že jsem uvažovala i o příznivějším hodnocení. Na Spálených mostech (osobně se mi líbí víc originální název Genova, ale budiž) je velmi kouzelná jedna věc: ten film vypadá velmi uvěřitelně. Nemá přesně definovaný bod v časoprostoru, kterého by chtěl dosáhnout, řada dějových linek je nakousnutá, ale nikdy úplně dovedená do konce. Hlavní hrdina tak za devadesát minut nevyřeší s konečnou platností svůj život, jeho hledání nové životní partnerky je komplikované (divák si nemůže být jistý - narozdíl od běžných romanticky orientovaných filmů - jestli si Joe nakonec najde cestu k staré známé, nebo jedné ze svých studentek) a problémy nejmladší dcery se přesunem do nového města o 180° nezlepší. Zatímco ostatním tato absence děje, zdá se, hodně vadí, já mám tento typ melancholicky pomalého vývoje příběhu podepřeného výbornými hereckými výkony velmi ráda a často mi takový film dá více, než typická pohádka o tom, jak pan xy po těžké životní ráně spojené se ztrátou partnerky ke štěstí přišel. Být tam méně nadpřirozena a epizodek spojených s útěkem nejmladší dcery, šla bych s hodnocením asi ještě výš. (12.07.2010)

Má vůbec Colin Firth ještě co nabídnout? Jediné, co se tu tedy ve skutečnosti nabízí, jsou fyzické přednosti W. Holland (je skutečně půvabná) a tajuplné uličky Janova. Všichni se jimi proplétají, snaží se vyrovnat se smrtí matky/manželky a začít nový život, daleko od domova, každý po svém. Snaha čiší z každého záběru, ale vychází vniveč. (15.09.2009)

Janov len tak mimochodom pozvolna plynie, až zabudnete, že ste možno na začiatku od neho očakávali nejaké dramatické zvraty, alebo silné emocionálne scény. Ťažko povedať, čo Winterbottoma (a hviezdy v hlavných úlohách) zaujalo na tuctovom scenári, možno podobná skúsenosť niekoho z ich okolia. Film má peknú myšlienku, najskôr by sme mali dať dokopy rozbité rodinné vzťahy, inak nám tie nové partnerské, v ktorých hľadáme falošné východisko, nevyjdu. Alebo aspoň niečo v tom zmysle. Mne to pripadalo na festivalový film trochu málo a pozerám, že tu nie som sám. Nakoniec vám najviac utkvie v pamäti krásne talianske prostredie. (19.02.2013)

Po druhom pozretí mením hodnotenie z 2 na 4*. A pri tom je tento film tak obyčajný, až je krásny. Netreba od neho očakávať hĺbavé dialógy, neskutočné scény, napätie, či zápletku - ide len o výňatok zo života rodiny postihnutej tragédiou a ich vyrovnávanie sa s touto náročnou situáciou, pri čom každý z členov rodiny to prežíva a zvláda iným spôsobom. Celý dej je veľmi ľudský a familiárny, pri čom vcholí zmierením jednotlivých členov navzájom, ale aj so stratou milovanej osoby. Netvrdím, že veľdielo, ale je tu určitá iskra a sympatia, ktorá diváka nenechá chladným. (11.01.2018)