Věc: Počátek

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

Budete chtít porazit Arnolda Schwarzeneggera na páku, složit Mariusze Pudzianowského v ringu, přechytračit Stephena Hawkinga nebo ukazovat Stevie Wonderovi svoji sbírku harmonik?? Ne, nebudete. Proč?? Protože to je naprosto zbytečná práce! Zbytečně investovaná energie, čas a v případě Arnolda a Mariusze i koledování si o nějakou zlomeninu. Asi chápete, co mám na mysli. Že jako nejzbytečnější věc roku v Hollywoodu bylo točit remake (prý prequel) ke Carpenterově Věci. Za svým názorem si stojím i po shlédnutí filmu. Jakmile víte, vo co go, co se chystá, je konec. To by to musel zfilmovat někdo sakra dobře, aby to zaujalo i přesto, že víte, co přesně se v podstatě stane. Úplně průserový to nakonec není, ale bohužel chybí ty nejdůležitější prvky jako třeba: nejistota, paranoia, pocit bezmoci, atmosféra, apod. A pár povedených efektů to příliš nezachrání. Mohl bych o tom napsat ještě tak pět řádků, ale... nepřijde Vám to zbytečné?? Mně jo. Takže čus, doufám, že se za rok nebudu muset rozčilovat u filmu Čelisti: Zrození... (29.11.2011)

Je to zábavný, napínavý, má to spád, příšerky a jejich "anomálie" jsou docela hustý, i když digitální samozřejmě ... Akorát mi přišlo prostě jako u všech dnešních "rychloremaků" úplně prázdný prostředí, nudný herecký výkony, postavy mi k srdci nepřirostly. Jako by tomu něco chybělo a já prostě nevím proč a co? Fakt nevím, bavil sem se, neodbíhal, nepauzoval, ale nemělo to tu pravou šťávu, takový to nadšení ... s verzí z roku 1982 se nedá samozřejmě srovnávat ... Ale nedopadlo to špatně. (06.12.2011)

Asi jsem na ty nové mainstreamové velkofilmy starý. Mně to prostě přišlo hrozně stupidní a taky zbrklé. Všechno je divákovi naservírováno až pod nos a mozkovou činnost může zapojit tak možná u náušnice. Na Carpenterově Věci byla krásná ta nejistota. Ta tady kvůli obrovské předvídatelnosti a hnusným efektům úplně padá. V úvodní části se jedná o béčkový monstermovie. V té další, která si nese potenciál z předchozích verzí, je vše řečeno hned zkraje, takže i neznalý divák, nemá vlastně co řešit. Ostatně ona i Carpenterova Věc měla náznaky béčkovosti, nebyla však tak hloupá. Na Antarktidě, kde i v létě je maximálně -10 stupňů (ale spíše méně), si v klidu sedí bez čepic a mají piknik? Objeví se mimozemská entita a vědci ji jdou pitvat tak, že nemají ani u pusy roušku? Na začátku se objeví megaloď, ale zdá se, že na ni všichni hned zapomenou? A ta věc s helikoptérou a jejími dvěma pasažéry? A řada dalších věcí. Navíc se samozřejmě nejedná o horor, jako spíše o prostinký "lekačák", který používá ty nejomšelejší žánrové prvky. Pokud mě na tomto prequelu něco skutečně potěšilo, tak je to krásné navázání na Carpentorovu Věc, i s použitím Morriconeho hudby, u kterého mi skoro ukápla slza. (20.11.2011)