Věc: Počátek

Carpimu to samozřejmě nesahá ani po stín culíku na patách ošoupaných tenisek, ale v rámci současných horrorů jde o vysoký nadprůměr. Autoři dokazují, že mají původní Věc nakoukanou a moc rádi ji citují, aby toto dohnali k vrcholu v naprosto geniálních závěrečných titulcích, za které jim ve stoje tleskám. K samotnému příběhu a jeho zpracování mám samozřejmě haldu připomínek, od zbytečné (ale krásné) ženské v titulní roli, přes stejně zbytečné finále v talíři až po triky, které by v souboji s těmi z osmdesátek dostali KO v prvním kole. Přesto jde o dobrou podívanou, která mimochodem odpoví na nejzásadnější otázku Carpiho originálu. (19.01.2012)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

"Odteraz sa na hviezdy budem dívať inak." Odkedy som prvý raz videl Carpenterovu legendárnu Vec, vravel som si, že by som veľmi rád videl "nórsky" prequel. O pár desaťročí neskôr mi Hollywood sen splnil. U mňa spokojnosť. Ku koncu je to síce trochu nuda, vesmírna loď vyzerá umelohmotne a zdalo sa mi, že sa tvorcovia stratili v počte postáv (najskôr sa mi zdalo, že je ich tam nejako málo a ku koncu ich tam bolo priveľa), ale body hore za náušnicu. Mám slabosť pre snežné horory a prequely. Najväčšou prednosťou scenára je, že dokáže prekvapiť. Poviete si, že je to blbosť, lebo veď vieme, ako to dopadne. Ale neviete. Teda, jasné, že viete, ale je tam plno prekvapení, ktoré z "nasledujúcej" jednotky nevyplývali. Joel Edgerton je dôstojný predchodca Kurta Russella a poteší množstvo sympatických nórskych ksichtov vo vedľajších úlohách. Gore je odporné, síce ho v niekoľkých miestach zbytočne kazí slabšie CGI, ale aj napriek tomu zaň dávam zmutovaný palec hore. Celosvetová tržba bola žiaľ nízka: pri rozpočte 38 ich snímka zarobila len biednych 31. (05.02.2017)

Bál jsem se, že to bude slabota, ale nakonec mě nová VĚC příjemně překvapila. Solidní žánrovka. Trpí sice některými klasickými americkými neduhy předělávek, jenže má přece jen co nabídnout. Hnusáci jsou řádně odporní, Beltramiho hudba řádně burácí, nebo mrazí v zádech a Joel Edgerton povedeně vplul do bot Kurta Russela. Původně jsem to viděl na tři, ale závěrečné titulky, které nahazujou lano zpět k první VĚCI mě donutili přivřít oko. Tenhle kousek si to zaslouží. (03.12.2011)

Překvapivě ne tak debilní a zbytečné, jak jsem (nejen já) čekal. Dějově je to vlastně většinu času kopie Carpentera a ke konci, když už to jde vlastní cestou, je to spíše pitomý a postavy jsou většinou hodně nevýrazné. Atmosféra ale funguje jak má, odkazy na první díl (včetně závěrečné scény) jsou fajn a i ty vypjaté scény mezi lidmi jakž takž fungujou. Mary Elizabeth Winstead navíc vypadá s plamenometem celkem uvěřitelně a Joel Edgerton má charisma. Takže nakonec celkem překvapení a jeden z těch lepších hororů tohoto roku. (09.12.2011)