Věc: Počátek

Na originál sa to pravdaže kvalitou a ani atmosférou ani zdaleka nechytá. Carpenterov opus magnum je jedným z najdesivejších hororov vôbec. S perfektnou hudbou od Boha filmovej hudby Morriconeho, parádnymi hnusnymi trikmi a pocitom neistoty na každom kroku. Nový remake pravdaže nemal žiadnu šancu svojho predchodcu prekonať, dokonca sa mu ani kvalitou priblížiť. Jediné, čo mohol dosiahnuť bola obstojná hororová zábava s odkazmi na originál (pre pamatníkov) alebo novým hororovým dobrodružstvom s tematikou z r. 1982 pre dnešnú mládež. Darí sa to tak z polovice. Pochválil by som občas citeľnú atmosféru (ale o stálom pocite neistoty/strachu sa hovoriť nedá) a niektoré podarené hororové momenty. Triky však nepotešili, miestami tie predigitalizované monštrá úplne zabíjajú atmosféru. Scenár občas tiež pôsobí veľmi divne + veľmi slabý úvod a finále (oproti originálu). Potešila však scéna pri záverečných titulkách, ktorá pekne nadviaže na Carpentera. Jedno pozretie sa dá bez problémov vydržať. (06.12.2011)

Věc: Počátek není špatný film. Zbytečný film? To ano, ale špatný ne. Tedy ne tak úplně. Režisér má cit pro tu správnou hororovou atmosféru, pomáhá mu více než povedená hudba Marca Beltramiho a banda trikařů, kteří odvedli úžasnou práci (vážně, protože nejmodernější digitální efekty skloubili s výtečnými modely a maskami takovým způsobem, že by Stan Winston zajásal). Horší je to s bídným scénářem. Lidé,kteří ho psali, se podle mě nechali zbytečně moc svázat tím, že píší prequel, a že na původní film musí navázat tolika věcmi (sekera ve stěně, ledový "sarkofág", dvouhlavé monstrum, pes, polárník s podřezaným hrdlem...), až zapomněli na originalitu. Bohužel. Líbil se mi začátek filmu, který ctil povídkovou předlohu, líbily se mi nápady jako byl ten s plombami a asi každá scéna s Věcí v akci, ale pořád jsem měl pocit, že se dívám na už jednou viděné něco, co se "pouze" převléklo do efektnějšího kabátku. Mrzelo mě také, jak scénář odflákl postavy (většina z nich jsou lehce zaměnitelná individua) a několikrát i logiku (zřícení vrtulníku a to, kdo ho přežil). Přesto mě ale nová věc nikterak neurazila a dát méně než lehce nadprůměrné tři hvězdy bych si nedovolil. (31.01.2012)

Trochu zklamání tenhleten částečně prequel a remake původního Carpenterova majstrštyku, který na svou dobu diváka oslnil a oslovil převratnými speciálními efekty, atmosféra zde spíše podprůměrná, větší napětí tu téměř neexistuje, toť hlavní a zásadní rozdíl mezi oběma verzemi, málo známí a z mého pohledu spíše nesympatičtí herci, filmu taky moc nepřidali na kráse, lekacích a vyloženě strašidelných a děsivých momnetů a efektů tu také bohužel taky moc nebylo, celý příběh byl celkově od začátku až do konce dost předvídatelný, jednoduchý, bez jakékoliv novější invence a fantazie, v jednotlivých částech i dost nesmyslný, s do očí bijícími nedostatky, nakonec tedy skoro žádné překvápko se nekonalo. Ale abych jen nekritizoval, tak některé momenty jako třeba zubní prohlídka, doslova paranoidní vztahy mezi členy výzkumného týmu-kdy nikdo nikomu už nevěří, se docela povedly. Jinak ale rutina, klišé, nuda, předvídatelnost, asi tak by se to dal tento film jednoduše shrnout. Nakonec tedy 2*, poté co se mi film přes noc rozležel v hlavě, kdy jsem byl rozhodnut bezprostředně po premiéře dát 3*, nakonec tak silný to přeci jen zas nebylo, hodnotím nějaké občas slušné zvláštní efekty, a jedinou sympatickou osobu ve filmu, herečku v hlavní roli, inteligentního vědce, bez které by hošíci byli upřímně v prd... Snímky ze '70 a '80 let, však tohle dílo i bez počítačové grafiky, strčí tuhle "věc" hravě do kapsy. Moje v pořadí už 3 čsfďácká projekce, po filmech "Hanna" a "Lovci Hlav" pak zcela určitě nejslabší. Škoda že v tomhle roce už poslední. (21.11.2011)

Aj v celkom dobrom filme často vidíme nevyužitý potenciál, to magické „niečo“ v pozadí, či už nápad, myšlienku či náznak, z ktorého by sa dal vytvoriť nezabudnuteľný majsterštyk - keby jeho tvorca uchopil správne podstatu príbehu, vykašľal sa na všetky klišé a osvedčené vzorce, a išiel si svojou cestou. Presne taký nevyužitý potenciál by som dnes cítlil z Heijningenovho filmu, keby ho pred ním dokonale nevyužil John Carpenter. Jeho verzia bola komornou drámou, skrz plýživý strach z neidentifikovateľného zla vyexponovanou do desivého hororu. Heijningenova digitálna freak-show nie je ani komorná a nie je ani drámou, je doslovnejšia, rýchlejšia, epickejšia a klišoidnejšia. Napriek tomu na mňa fungovala slušne, jednak vďaka geniálnej myšlienke, ktorú do mojich nočných môr zakorenil v detstve Carpenter, a tiež vďaka zopár novým nápadom, ktoré ju z pozície parazitujúceho plagiátora dostali do roly dôstojnej filmárskej prehry. Za jeden z tých nápadov považujem emancipačnú zmenu hlavnej postavy z osemdesiatkového akčného hrdinu (Kurt Russell) v inteligentnú ženu, dentistku Mary Elizabeth Ripleyovú. A ďakujem za záverečné titulky ;-) (20.11.2011)