Věc: Počátek

Začnu tím, co se mi líbilo: prostředí antarktické stanice má pořád svou specifickou atmosféru a zejména prostřední pasáž, zakončená odhalováním nenakažených, má slušné napětí. Nápad s vyvrhováním neorganických předmětů je sympatický a titulkové naroubování na Carpenterův film rovněž. Někde na pomezí propasti se ocitají triky a celkové pojetí zrádného nepřítele - po roztomilých gore efektech originálu a jejich bizarní přiúchylnělosti není ani stopy, a ačkoliv digitální triky Heijningenova pokusu nejsou z nejhorších, svému předobrazu nestíhají sekundovat. Ani nemohou, jelikož zdejší potvory neustále řvou, hopsají a pobíhají, takže připomínají spíše řadové mrchy z nějaké akční videohry. Původním filmem nepostiženého diváka nová Věc možná relativně uspokojí, protože se dá stále nazvat neotřelou a ne úplně blbou (s vyjímkou úchvatně pitomého konce) podívanou, ale to je asi tak všechno. (28.11.2011)

Nejsem velký znalec předchozích Věcí, takže jsem se na to díval jako na samostatný film. Místy je zvládnutý lépe (hlavně na začátku), místy hůře (hlavně na konci). Nelogičnosti nemá smysl rozebírat, od takového filmu asi nikdo nic duchaplného nečekal, ale je fakt, že u pitvy mimozemšťana bez jakýchkoli sanitárních opatření (ani roušky, proboha) jsem kroutil hlavou i já. Taky chápu, že v tom tuctu zaměnitelných fousatých Norů musela být aspoň jedna půvabná žena, ale M.E. Winsteadové jsem špičkovou paleontoložku fakt nevěřil. Nejvíc mě tak potěšilo, že jsem autorem jednoho titulku (chlubník) (22.11.2011)

Když pominu úvodní a závěrečné minuty, tak tenhle prequel ke kultovnímu sci-fi hororu si slovíčko remake zaslouží víc, než třeba předělávka Hills Have Eyes. Po celou dobu mi režisér cpal jednu Carpenterovu provařenou scénu za druhou, až jsem se začal obávat toho, že to i skončí identicky jako předchůdce. Máme tu tedy spalování zbytků monster ve sněhu, identifikace krevních vzorků vystřídala prohlídka plomb a nesmí chybět ani husky. Snímek si udržuje docela pěknou atmosféru plnou nejistoty a strachu, herecké obsazení mi tentokrát nevadilo. Spíš mi překážela ta digitalizace oněch slizkých potvor. Sice jejich zpracování nevypadalo věru zle, ale v tomhle ohledu Bottinova maskérská práce u originálu se ukázala jako nepostradatelnou. Nestárne, léty spíše zraje jako víno, a je hlavně živější. Nakouknutí do vesmírného plavidla mimozemšťana bylo fajn, ale rychle ubývající budget zkrátka nezapře. Naproti tomu poslední záběry s norskou helikoptérou vyvolají nefalšovanou nostalgii, a ještě skvěle naváže na Carpentera. Nakonec tedy můžeme být rádi za to, jak to vlastně dopadlo. Mohlo být mnohem hůř. (26.11.2011)

Asi jsem na ty nové mainstreamové velkofilmy starý. Mně to prostě přišlo hrozně stupidní a taky zbrklé. Všechno je divákovi naservírováno až pod nos a mozkovou činnost může zapojit tak možná u náušnice. Na Carpenterově Věci byla krásná ta nejistota. Ta tady kvůli obrovské předvídatelnosti a hnusným efektům úplně padá. V úvodní části se jedná o béčkový monstermovie. V té další, která si nese potenciál z předchozích verzí, je vše řečeno hned zkraje, takže i neznalý divák, nemá vlastně co řešit. Ostatně ona i Carpenterova Věc měla náznaky béčkovosti, nebyla však tak hloupá. Na Antarktidě, kde i v létě je maximálně -10 stupňů (ale spíše méně), si v klidu sedí bez čepic a mají piknik? Objeví se mimozemská entita a vědci ji jdou pitvat tak, že nemají ani u pusy roušku? Na začátku se objeví megaloď, ale zdá se, že na ni všichni hned zapomenou? A ta věc s helikoptérou a jejími dvěma pasažéry? A řada dalších věcí. Navíc se samozřejmě nejedná o horor, jako spíše o prostinký "lekačák", který používá ty nejomšelejší žánrové prvky. Pokud mě na tomto prequelu něco skutečně potěšilo, tak je to krásné navázání na Carpentorovu Věc, i s použitím Morriconeho hudby, u kterého mi skoro ukápla slza. (20.11.2011)