Snídaně u Tiffanyho

Snídaně u Tiffanyho je jeden z mála filmů, které si notoricky pouštím, zaručeně v něm znovu objevím a zcela jistě se dojmu, i když si to předem zakážu. Holly je totiž úkaz, ale nebyla by jím, kdyby nebylo Audrey Hepburn - herečky z generace těch, které už se dnes nerodí. Její postava je dojemná i v situacích, kdy se chová sobecky a hloupě. Chodí si svoji koblihu posnídat před výlohu obchodu, kde nakupuje smetánka a doufá, že na ni ulpí trochu toho lesku. Hraje si na dámu, ale pod tou načančaností je obyčejná holka, která má sice zlaté srdce, ale zatím si ještě plete dojmy s pojmy a bláhově věří, že věcičky jí udělají šťastnou. Krásný, opravdu krásný film! (01.05.2004)

Knížka Trumana Capota se celá spíš než na příběh soustředí na zajímavou osobnost hrdinky Holly Golightlyové a na prostředí, kde žije. Je moc dobře, že to tak zůstalo i ve filmu, kde Audrey Hepburnová hraje něco, co by do ní jinak nikdo neřekl - suverénní dívku, která se ráda obklopuje výstředními věcmi a lidmi a okouzlujícím způsobem se prezentuje jako dáma velkého světa, třebaže nemá ani vindru. A to všechno v New Yorku, prezentovaném jako ideální místo k životu. Krása. Ale jistý rozdíl tu přece je. Film je film a je třeba přikrmit diváka i romantickou zápletkou. Ta v knize pochopitelně není, protože hlavním hrdinou a vypravěčem byl sám Truman Capote a ten dával přednost mužům. 80% (09.01.2006)

Roztomile hloupoučká a naivní Audrey Hepburn aka Holly Golightly, která svého půvabu značně využívá, a sympaťák George Peppard aka Paul Varjak rozehrávají úžasný romanticko-dramatický komediální příběh, jehož některé scény zůstanou v divácké paměti dlouho zaneseny (např. večírek u Holly v bytě; Holly zpívající v okně; opilost; vyhození kocoura;...). Díky vynikajícím hereckým výkonům (zejména Audrey), perfektní lokaci a dokonalé hudbě, má Snídaně u Tiffanyho úžasně sladkou chuť. Snímek má atmosféru, dobré dialogy, ideální stopáž, zajímavý příběh a je jako by stvořen pro oddech a sklenku vína. (29.07.2010)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film má tak temné podtóny, nehodící se do sladkých a naivních šedesátých let, že by se mi víc líbil, kdyby ho někdo natočil dnes a dnešním stylem. Milenkou vydržovaný spisovatel, call girl děsící se reality života, alkohol, sex a slzopudná scéna na konec. Blake Edwards tomu příběhu moc obrousil hrany a doplnil překrásným slaďákem Moon River, který jako by do toho filmu ani nepasoval. A Audrey je sice krásná a herecky zdatná, ale na tu roli se fyzicky nehodila. (29.12.2008)

Jeden z nejlepších romantických filmů klasického období, co jsem kdy viděl. Snídaně u Tiffanyho je v mnoha momentech hollywoodsky naivní, jindy příjemně odrzlá stejně jako sama ústřední postava, někdy staromilská a jindy zase překvapivě moderní. U dnešního mladého publika může pro svou naivitu vyvolat úsměv a rozhodně se nejedná o film pro cyniky. Já jsem si ale tenhle film právě pro svou roztomilou naivitu a celkovou lehkovážnost zamiloval. Dialogy jsou zde úderné a vtipné, postavy (ač ne moc věrohodné po psychologické stránce) sympatické a velmi dobře napsané. Kamera je jedním slovem úžasná a některé záběry jsou tak bravurně zkomponované, že bych si jimi okamžitě vytapetoval celý byt. Připočtu-li k tomu famózní (opravdu famózní) Audrey Hepburn, která si mne už v první minutě dokonale omotala kolem prstu, jejího filmového partnera George Pepparda, s nímž utvořila jeden z nejkouzelnějších filmových párů a ústřední skladbu Moon River, nemohu udat jiné než absolutní hodnocení. Je to sentimentální film, ale kdo říkal, že to vždy musí být špatné 100% (22.07.2009)