Okuribito
Departures
Obsahy(1)
Daigo Kobayashi (Masahiro Motoki) je violoncellista v tokijském orchestru, který byl kvůli malé návštěvnosti rozpuštěn. Daigo se rozhodne i se svou přítelkyní Mikou (Ryoko Hirosue) přestěhovat do své rodné vesnice Yamagata. Nejdříve ze všeho si snaží najít práci a náhodou narazí na nabídku pracovního místa v jisté společnosti NK Agent s textem "Práce, která pomáhá na cestách". Nejdříve si myslí, že jde o cestovní agenturu, ale po příchodu do společnosti zjistí, jak se mýlil. Ve skutečnosti jde o specializovanou firmu zabývající se obřadním ukládáním do rakví. Pochopitelně se to jeho ženě ani přátelům vůbec nelíbí a zprvu jeho prací pohrdají a hnusí se jim. Daigo se ovšem své práce vzdát nechte a tak i po odchodu manželky pokračuje a učí se tomuto obřadnímu umění. (Kiyoshi)
(více)Recenze (218)
Na to, ze je to svojim sposobom komercak, klobu dolu. ()
Metoda přípravy člověka na pohřeb je v Japonsku překrásná, příprava na pohřeb japonské kinematografie už ne tolik. Konečně se japonci naučili pořádně zneužívat ve filmu hudbu. Udělali z ní děvku na ždímání citů. Japonský kýč je vždycky jaksi roztomilý, ale tady už to šlo trochu přes míru. Tolik kýče na jednom místě jsem dlouho neviděl. Ale já toho ještě neviděl. Kamínek potěšil, nečekaně se objevil a zvrátil v hlavním hrdinovi jeho odpor. Fakt koží. Jsem snad bezcitný, když mě to nerozplakalo? Zdá se, že ano. ()
Zamestnanie ako zamestnanie. Niektoré sú síce menej dôležité, iné zas trochu viac, no všetky sú potrebné a poskytujú určitý úžitok alebo pôžitok. Najviac ich však docením, až keď ich samy potrebujeme. A k tomu ešte posolstvo o živote a smrti... Tento film sa môže právoplatne radiť medzi tie, ktoré nie je škoda si pozrieť. ()
Podle obsahu to vypadalo zajímavě, ale nakonec se z toho vyloupla akorát rákosnická nuda, která se zabývala především domácími tradicemi, které jsou mi samozřejmě u prdele. Netuším, kde se tady vzalo těch 85%, ale přikládám to klasické unuděné sračkovitosti filmu, která je tady tak oblíbená. 50% ()
Japonci umeli vzdy tocit vyborne filmy, Pruvodce me ale odzbrojil a ja od televize neodvratil oci od zacatku do konce. Diky tomuto snimku mame moznost podivat se do jine kultury, kterou spousta nasincu nemuze a ani nechce pochopit. Byt si myslim, ze zase neni tak vzdalena. Tento film je velmi intenzivni, cloveka dojme a donuti premyslet o vlastnim zivote. Vyborna kamera, hudba a sympaticke herecke vykony jsou samozrejmosti. Najde se zde i nekolik vtipnych a zinantnich situaci, ktere jen dodaji punc na genialite tohoto filmu. ()
Cynizmu som dal volno a vychutnal si 130 minut cisteho filmoveho pozitku. ()
Film působivě ukazuje jak jsou tradice zakořeněné v obyčejných lidech, jejich úctu k mrtvým, ale také k sobě samým. ()
Osudové setkání se Zubatou v japonském obřadním hávu. Dojemné, smutné, melancholické. ()
Největší problém, který mám s většinou asijské kinematografie, je emoční přeafektovanost herců a to platí téměř bez výjimky. Průvodce je ale trošku jiný. Jedná se opět o velice kvalitní asijské drama. Sledujeme příběh mladého violoncellisty, kterému se rozpadne orchestr, on se navrátí domu a začne pracovat ve firmě, která se specializuje na přípravu nebožtíků k jejch posmrtné cestě. To sebou nese poměrně dost dramatických situací včetně nepochopení od těch nejbližších. Celkově hodně zajímavé, jelikož jsem nic podobného neviděl. Povedené nakouknutí do naprosto jiné kultury. ()
Úžasný , dramatický příběh propleten notnou dávkou trpkého humoru. ()
Jeden z nejkrásnějších současných filmů nejen japonské provenience. Snímek si vzal na mušku jedno z nejcitlivějších témat, a to vyprovázení zemřelých na onen svět. Téma lidského psychopompa, který pomáhá ještě na tomto světě. Ne tolik mrtvým, jako pozůstalým vyrovnat se s odchodem svých blízkých a také to, jak určitá povolání nemají na růžích ustláno, dokud se člověk nestane sám tím, kdo potřebuje pomoct s vyprovozením svého blízkého na onen svět a nechce v ten moment zůstat se svým bolem sám... Velmi citlivě napsáno i pojato se špetkou svérázného japonského humoru. ()
Silný příběh o vážném tématu. Jak je u japonských dramat zvykem, jdou až na dřeň lidských citů. Tentokrát jsem však nezůstal omráčený ani dojatý. ()
Ocenění i samurajské verze cellisty Louky (Kolja) prozrazuje filmově akademickou slabost pro prostředí na prahu mezi designem a zásvětím. Tradičně vysoká úroveň sebevědomého Takitova vizuálního stylu diváka spolehlivě přitáhne a estetizující emocionalita dodá na vršek dortu třešničku. ()
Kdo by byl čekal, že film o mrtvolách může být tak kouzelný. Úplně v každé mysli musí bouřit přívaly emocí - takto lze vystihnout skvost asijské (konkrétně japonské) kinematografie. Film, jehož základním stavebním kamenem je absolutní nestádnost. Nejdříve jste z Okuribita trošku (dost) v rozpacích. Komu z nás (vyjma sexuálních úchyláků) se neštítí dívat se na film, ve kterém se zasunují tampóny do rektálních otvorů? Nesmírně sympatickými herci nás obdařil Okuribito. Téma smrti se týká každého z nás - tak proč se nepodívat na snímek, jehož jemnost a nenucenost nás donutí jen tiše obdivovat tento skvost vpravdě formátu světového? Jak již bylo řečeno - casting fakt výbornej. Zbývá dodat jediné: hudba = ó es téč ko roku 2008. 93% Výdělek celosvětově k 23.9.2012: $69,932,387 ()
Jít na pracovní pohovor na nic neříkající inzerát, může být jistě velmi zajímavá zkušenost. Ovšem, co od toho čekat? Film pojednává z jednoduchostí a přirozeností o životě, smrti, rodinných vztazích a práci na kterou se po určitou dobu všichni dívají, tak trochu z patra, až do chvíle než... Herci podali velmi slušné výkony, jen děj byl chvílemi takový nijaký. Viděno v rámci Filmová výzva 2015 od Tonach a Season Challenge tour 2015 ()
Až umřu, tak chci jedině firmu NK Agent, tam jsem si jist, že jsem v rukách profesionála. Hodilo by se jim ještě logo "z rakve přímo na přehlídkové molo" :-) Teď ale vážně. Nejsem fanda Japonských dramatů. Přijdou mi tuctové, nudné a nežáživné. Tady se ovšem mince otočila na druhou stranu. Je až neuvěřitelné s jakou lehkostí, vkusem a krásou byl tento snímek natočen. Bylo milé pozorovat violoncelistu Daigoa, jak se mění na mistra ukládání mrtvích do rakví. Rozhodně Vám doporučuji se na tento filmeček podívat....... ()
Hudba jako život. Smrt v životě... a život se smrtí. Legrace ve vážných situacích stejně jako žal v úsměvu – takhle to nejspíš nevymyslí někdo, kdo něco podobného sám neprožil. Podivuhodně něžný a jemný kokteil, při jehož sledování se mi vybavilo i to, jak jsem stála před tatínkovou opuštěnou skříní a vážně přemýšlela, jestli mu můžu vybrat do rakve vlněný oblek, když je venku 30°C. Přiznávám, že tiše závidím zemím, v jejichž tradicích se se smrtí ještě počítá. Syrové a přesto krásné, emotivní, nesmírně důstojné i veselé… a podivuhodně plné života - přesně jako "vážná" hudba. ()
Na jednu stranu nádherný film - citlivý, pečlivě natočený, se sympatickými postavami a s povedeně nenásilným seznámením s velmi zajímavou japonskou tradicí. I přes vážnost tématu, která se v několika scénách projevuje velmi silně (především během některých obřadů, a v samotném závěru), dokáže vyloudit úsměv na tváři a vtěsnat do příběhu typický asijský humor. Na stranu druhou ale v některých místech zdlouhavá a trošku, trošku stereotypní podívaná bez výraznějších zvratů, což by nevadilo u snímku typu 3-iron, který prázdné pasáže vyrovná poetičností a krásou detailů, ale u "lidového vyprávění" jako je Okuribito to není to pravé. ()
Japonci, moji oblíbení výrobci aut dokáží natočit film neobvyklého námětu se spoustou hluchých míst. Tato hluchá místa mají tu vlastnost, že je člověk sleduje a vůbec si neuvědomí, že jsou hluchá. Asi vina vynikající hudby, výborné kamery a talentu režiséra. Chtěl bych vyzvednout výkon šéfa firmy Tsutomu Yamazaki, který je velmi profesionální jak herectvím tak japonským funebráctvím. "Před devítí lety mi zemřela žena, oblékl jsem ji a nechal odletět. Byla mým prvním klientem. U toho byznysu jsem již zůstal". Rozhodně doporučuji. Vadilo mi pouze hraní na čelo mezi rýžovými poli, jinak super. ()
Průvodce patří k filmům, o kterých můžu bez váhání říct, že mne obohatil. I kdybych našla nějaké mouchy, tak mi to nevadí. Za prvé jsem měla možnost vidět situace, o kterých jsem neměla tušení a za druhé se mi zamlouvalo pojetí. Pojetí toho, jak se hlavní postava vyrovnává s novou rolí ve svém životě. Uvědomila jsem si , jak málo toho člověk ví o zvyklostech, které se týkají zacházení se zemřelými v jiných částech světa. Zde má člověk možnost spoluprožít úplně jiný druh projevu úcty mrtvému a jsou to silné pocity. Hlavní hrdina prochází nelehkou proměnou, na jejímž konci sklízí plody v podobě vnitřní moudrosti a hlubokých životních hodnot. ()
Související novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (více)
OSCARY – výsledky
Snad jen jednoho většího překvapení jsme se dočkali při vyhlašování Oscarů za rok 2008 v hlavních kategoriích: nejlepším hercem v hlavní roli se nestal Mickey Rourke za Wrestlera, ale Sean Penn za… (více)